Bylo to nìkdy koncem sedmdesátých let. Jako zaèínající písnièkáøské ucho jsem byl ke své neskonalé radosti pozván do mìsta Sokolov, kde se ka¾doroènì konala pøehlídka folk a country, zvaná „Sokolovský dostavník“. Duchovním otcem této bohulibé akce byl dlouhá léta dobrý èlovìk Jarda Studený (budi¾ mu zemì lehká).
„Tak ty jsi prej právník a zpíváš soudní spisy,“ pøivítal mì ve staøièkém divadle, „tak to tedy pro mì budeš zpívající právník!“
Od té doby mì tak zaèali uvádìt i na jiných podobných akcích a u¾ mi to zùstalo. Napøed mi to pøipadalo tak trochu legraèní, tøeba jako kdy¾ pøijede cirkus a jednou z atrakcí je tam mluvící lachtan, ale èasem jsem si zvyknul. Dokonce to pova¾uji za jistou lichotku, proto¾e jsem sice právník, honosící se titulem doktora obojího práva, ale s tím zpìvem jsem na štíru.
Znám spoustu kolegù z bran¾e, kteøí opravdu zpívat umìjí, ale to víte – zpívající právník mù¾e být jen jeden, a to jsem prostì já. Nakonec, kdy¾ pominu skautská léta, kde ka¾dý musel mít nìjakou pøezdívku (já byl Red), tak jsem vlastnì ani jako kluk ¾ádnou nemìl. Pøesto se moje, v tomto smìru dosud výsostné postavení, zaèíná pová¾livì naklánìt, a zøejmì budete záhy svìdky tvrdého konkurenèního boje. Na tento vývoj usuzuji z následující pøíhody:
Byl jsem hostem v jednom rodinném televizním poøadu, pøi jeho¾ natáèení je ve studiu pøítomno publikum. Host je ovšem utajen a¾ do okam¾iku, kdy ho moderátorka pozve na scénu, a ještì pøedtím mají pøítomní uhodnout dle drobné nápovìdy jeho toto¾nost. Vše probíhalo podle scénáøe, já byl pøipraven v zákulisí a èekal na své vystoupení. Abyste byli úplnì v obraze, musím ještì podotknout, ¾e tehdejší slo¾ení vlády se zcela lišilo od toho souèasného.
„A nyní pøichází mùj host, na kterého vám mù¾u prozradit, ¾e je to zpívající právník!“ zašveholila moderátorka, „tak¾e - kdo by to tak asi mohl být?“
Chvíli bylo ticho a pak nìjaká paní triumfálnì zvolala:
„Vlasta Parkanová!“
A tak nevím, jestli bych si pro jistotu nemìl nechat tu svoji pøezdívku patentovat.