Pár metrù nad zemí
Létání je ú¾asný zá¾itek! Strašlivì závidím pilotùm a letuškám, ¾e nemají strach. Musí to být bezva, sledovat shora ty nádherné scenérie, které si já obvykle prohlí¾ím a¾ po pøistání na fotografiích spolucestujících, proto¾e já celou cestu èumím do blinkacího pytlíku. I kdybych se zvládla nìkdy podívat dolù, mùj obraz by byl stejnì zkreslený všemi tìmi spolehlivými barbituráty, opiáty a alkoholem, které do sebe musím pøed letem nacpat. Do letadla mì toti¾ støízlivou nedostanou! U¾ ne. Kdy¾ jsem tak uèinila poprvé, rozdrtila jsem si kùstky na všech prstech a do boèních opìrátek jsem navìky vytlaèila své otisky. Tak¾e od té doby mají všechny posádky na svìtì mou fotografii a jakmile mì vidí, bì¾í ke mnì s kelímkem plným silného vína.
Svým strachem z létání jsem zkrátka proslavená. Kdy¾ si ze mì pøíbuzní chtìjí udìlat škodolibou srandu, dají mi k narozeninám seskok padákem nebo slevový poukaz na letecký benzín. Pak praskají smíchy ve švech, kdy¾ se mi vyvalují bulvy radostí z takového dárku. Není divu. V¾dy» dokonce i mùj rozšíøený øidièský prùkaz má omezenou pùsobnost na skupinu K MINUS: koštì, koèárek, kolobì¾ka, kýbl na koleèkách, ovšem s výjimkou kosmického korábu. I to koštì pou¾ívám jen výjimeènì. Jednou roènì na konci dubna, kdy¾ máme s holkama slezinu. Letím samozøejmì zpùsobnì jen pár metrù nad zemí, co¾ bohu¾el zpùsobuje jisté komplikované situace. Poprvé, kdy¾ jsem se vyhýbala hejnu pøilétajících vlaštovek, jsem si roztrhla sukni o anténu. Podruhé, kdy¾ jsem se sna¾ila minout hustý náletový porost pod vedením, jsem si zespoda škrtla o dráty – a od té doby výraznì ušetøím za tu¾idla na vlasy, poøád mi stojí.
Pøesto pøese všechno je jedna situace, kdy létám opravdu ráda. Ve snu. A tak snadno jako Superman. Bez køídel, motorù, koš»at a dalších technických vymo¾eností. Prostì jen tak. Staèí jen zvednout ruku, poøádnì se za ní natáhnout a u¾ mì to táhne nahoru. Prohlí¾ím si shora ten náš obyèejný svìt a najednou mi tak obyèejný nepøipadá. Je nádherný. Nádherný! Poka¾dé kdy¾ se probudím, slibuju si, ¾e pøíštì to zvládnu i v tom letadle a podívám se dolù. Ve skuteènosti by to mohlo být stejnì tak krásné jako ve snu. A mo¾ná krásnìjší, o ten pocit vítìzství sama nad sebou.
Autor fotografie: Fuerteventura Photo Service
Kolá¾ Marie Zieglerová