Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Krásné inferno
Zajímají-li vás vzpomínky na dávnovìk Èeské televize, párkrát se k nìmu rád vrátím. Trochu mne leká fakt, ¾e jsou to vzpomínky staré pùlstoletí, ale jsou…
Dokonèil jsem tenkrát jako rekvizitáø nádherné letní natáèení v okolí Doma¾lic. Re¾isérem byl Alexej, tedy Alja Nosek. (Shodou náhod re¾íroval dotáèku i následný pøímý pøenos.) V krásném Chodsku se konala i rozluèka- v Postøekovì, v hospodì „U Hadamù“. Mùj šéf mi tehdy pøikázal: A» ti mamina vypere a vy¾ehlí, pozítøí letíš do Bratislavy. Letìli jsme tenkrát vojenským speciálem ze Kbel.
Létání nebylo samozøejmostí, ale zastupoval jsem kolegu a kamaráda pøi natáèení jednoho dílu seriálu Hlas mého kraje. Tenkrát jsme ještì byli jedna útulná republika a známý poøad se vysílal o víkendu veèer. Dìlal ho poøád stejný štáb a já byl jenom doèasný a okrajový vetøelec. Tohle povídání pøijmìte jako dodateèné smeknutí za prací celé party.
Nebudu se hrabat v pozapomenutých detailech. Natáèelo se ve velkém Parku kultury v Bratislavì, myslím, ¾e dnešní skvìlí podnikatelé ho u¾ rozkradli. Re¾isér Alja svolal celý štáb pøed generálkou a øíkal zhruba toto: Zaèínáme tím, ¾e pøistane parník a hlavní úèinkující pøestoupí do aut… kdyby parník nepøistál, udìláme... kdyby auta nenastartovala, udìláme… Pøipomínám, ¾e to bylo v èasech ¾ivého vysílání, ¾ádné mobily, ¾ádná mo¾nost vrácení obrazu. Re¾isér se sna¾il vychytat mo¾né maléry. Dívaly se miliony divákù a byl to docela nervák.
Pøímé ¾ivé vysílání probìhlo naprosto hladce. Matnì si vybavuji jednu problematickou drobnost. Celou sérii poøadù pochopitelnì komentoval Jan Pixa a nìjaká pøíjemná Slovenka. V prùbìhu vysílání se moderátorka drobnì zamotala a trochu to zaèalo zasmrádat. S ú¾asem jsem sledoval, jak suverénnì Jan Pixa z toho pošramoceného kluzištì vybruslil, bez ztráty kytièky.
S Aljou Noskem jsem se ještì pøi nìjaké práci potkal v devadesátých létech, kdy¾ u¾ bylo známé i jeho krycí jméno „Silvestr“. To jsou vìci, které neposoudím a ani soudit nechci. Já ho nìkolikrát poznal jako èlovìka mimoøádnì schopného a talentovaného. Pravda, jeho sklenièky jsem nepoèítal a jeho odposlechy nekontroloval. Zùstalo po nìm v televizi ale mnoho dobrého.
Ale vrátím se k tématu
®ivé vysílání tenkrát urèitì bylo pro mnohé i velmi výnosné, ale to je spíše odhad. Byla to i krásná a ïábelské stezka do èasù inspirace, odvahy a talentu mnohých. Matnì si vzpomínám, ¾e v mé místnosti na bratislavském pracovišti stálo i pár lahví kvalitních vín z místní produkce. Kdy¾ jsem se ptal, co s nimi, sdìlili mi: Robtì si, èo chcetì. Do letadla se mi všechny nevešly, ale urèitì jsme si tenkrát s man¾elkou pøi»ukli.
Tak dneska pøipíjím opakovanì. Na ni i Alju Noska. Umìl, aè Silvestr!!! V tom letadle tenkrát sedìl také Honza Bonaventura, zvaný Boòa. Zaèínal jako produkèní a re¾írovat zaèal ve své milované televizi a¾ o pár let pozdìji. Mìl jsem ho rád i pro jeho ukecanost a jiskøivý humor. Také byl na jakýchsi seznamech, také patøí a patøil k tìm, se kterými bych rád šel na panáka!
Pamìtníci, vzpomínejte!