Tak jsem zase v tom. V nadšení !!! Dlouho jsem se nedostala z kolotoèe zbyteèností a neproduktivních èinností, ale najednou... chodí ke mnì 2 dìtièky »ukat na piáno, mám radost, a proto¾e jsou to skoro zaèáteèníci, tak jim staèím ve høe na 4 ruce. A po dlouhé dobì se ozval kapelník amatérù, ¾e se koná sraz harmonikáøù v Kostelci nad Orlicí, a jestli pojedu, a jestli hraju, a kdy si pøijdu zahrát, a proè lenivím, a ¾e je to radost, kdy¾ lidi zpívaj... no, odolejte tomu!
A tak jsem ze zmrzlé chaty pøivezla heligonku a tahám ji doma jak mìch, jen aby se rozeznìla. Nejde mi to bravurnì, ale neš» ! Takových nás je. A velmi jsem se tìšila do toho Kostelce. Jako by mne chtìl nìkdo odradit, zaèal naveèer padat sníh, a já se tak bojím autem, a potmì obzvláštì.
Ale dojeli jsme!
Na námìstí je budova „Rabštejn,“ kino a kulturní sál souèasnì, nádhernì totalitní, výèep hned u vchodu láká na panáka, na stìnách nádherné fotografie z Laponska od místních cestovatelù. Návštìvníci všichni seniorského vìku, naopak soutì¾ící byli z øad mladších a ještì mladších.
V sále nebylo místa volného, sedìli jsme ka¾dý jinde a já jsem nechala ve zmatku vybít fotoaparát.
Veèer uvedl vtipný prùvodce. Na pódiu je výzdoba, odpovídající hrdosti na místní klub harmonikáøù, všude po stolech byly harmoniky a harmonièky a kuføíky s instrumenty a¾ tajuplnými. A pak se na pódiu støídali ti, co se pøihlásili k úèinkování. Nejvíc mne pøekvapil mladý mu¾ z Jihlavy, který zaèal „prý“ v lednu, ale hrál jak divoch a zpíval, a¾ strhl celý sál ke sborovému zpìvu. Pak se støídali heligónkaøi, akordeonisté, nìkdo v kostýmu pra¾ských Pepíkù s mlynáøskou èepicí, nìkdo jako flašinetáø s kloboukem na almu¾nièku, nìkdo jako elegán. Do toho vystupoval estrádní komik minulých let, ale mìl originál harmonièku tahací i foukací v jednom a rozveselil. Byla jsem upozornìna, ¾e to pravé oøechové pøijde a¾ pozdìji.
A opravdu!
Kdy¾ nastupovali pánové s harmonikami víceøadovými, tajil se ve mnì dech. A kdy¾ hráli ve dvojicích a trojicích, bylo to jako orchestr. V pøedsálí se formovaly skupinky podle repertoáru a tam se sehrály jak heligonky, tak akordeony, do toho leckdo pøidal klarinet a nebyli k zastavení. Veèer se protáhl. Mnozí úèastníci jezdí na srazy harmonikáøù po celé republice i na Slovensko a do Polska a dokonce k nám prý jezdí i Nìmci. Harmoniky za¾ívají obrovský rozkvìt, srazy jsou vyhlašované i na internetu a dokonce jsem tam našla i stránky, kde je škola pro zaèáteèníky i pokroèilé. Je to interaktivní, je to v MP3, mù¾ete si to stáhnout, je tam seznam textù, seznam not, CD a interpretù, je tam fotogalerie nástrojù a seznam prodejen. Lidé se tam dávají dohromady, jsou tam oznamované další a další srazy. Mnohé obce si vzaly za své zaštítit harmonikáøe svým majestátem.
Tak¾e mám radost!
Rozkvìt za¾ívá i amatérské divadlo, shlédla jsem nedávno tøi pøedstavení a lidé se jen hrnou. ®e by televize se svými reality - nevkusy mìla na kahánku? Ké¾ by! V realityshow nemáte šanci, jestli¾e nejste mladí a draví. S harmonikou máte šanci v¾dycky a jako posluchaè a sborový zpìvák obzvláštì.
Chcete-li se podívat, navštivte tøeba stránky www.keblovaci.cz nebo www.paleo.cz/heligonky nebo si dejte nìco takového do vyhledávaèe. Já u¾ se tìším, a¾ na nìjaký sraz pojedu. Pár fotek posílám a srdeènì zdravím.