Zatoulané dìti
Do poklidu Vickovické hájenky zabouøil bas našeho Dana. Štìkal do lesa smìrem k Zelené aleji. Ale hlásil cosi neobvyklého. Domácí u¾ mu rozumìli. Dokázal øíci jestli jde nìkdo známý nebo tøeba za hájenkou pøecházejí èuníci. Tohle bylo nìco nového v jeho slovníku.
Bylo kolem šesté odpoledne koncem prázdnin. I malý Honzík pøerušil jakousi velice slo¾itou práci kluka ze samoty a šel k plotu na posilu hlídaèe. Pohøíchu sem tam bafli do dvojhlasu. Nato otevøel dvíøka a s psiskem vyrazili k lesu.
Chvilku bylo ticho a potom jsem zaslechl Honzíka jak øíká “Neboj se von ti nic neudìlá. Fuj Dane styï se.“ To byl druhý stupeò pokárání par»áka.
Šel jsem se podívat s kým tu diskusi Honzík vede a zùstal pøekvapený stát.
Na hranièním pøíkopu sedìlo asi ètyøleté dìvèátko a vedle nìho stál o nic moc starší hrdina. Kde jste se tu vzali a kde máte rodièe byla moje první otázka. A proè tu sedíte na pøíkopu? Dozvìdìl jsem se, ¾e se ztratili na houbách. No to bylo nadìlení. A kde, tady nìkde? "Kdepak, tam byl v lese takovej rybník a ta»ka šel za nìj ¾e tam budou køemenáèe. A my jsme chtìli najít maminku. Potom kdy¾ jsme na nì volali, neozvali se. Tak sme je chtìli hledat ale zaèal tam štìkat òákej velkej pes tak sme mu museli utýct."
Mì bylo jasné, ¾e to pozlobili svojí hluènou pøítomností starého srnce pod Novým rybníkem. Tak víte jak se jmenujete?To jo, já sem Vašek a tohle je Verunka. A èí jste? No pøeci Novákovi. Tu máš èerte krompáè. A odkud? Z Kolína. Potom jsem se dozvìdìl, ¾e táta chodí do práce, máma taky a oni do školky. A jak dlouho tu sedíte. Dost dlouho vona Verèa se bála, ¾e to je perníková chaloupka a ¾e nás tam upeèou. Dùvod byl. Naše hájenka byla pobita malým šindýlkem tak¾e dojem té perníkové chaloupky byl docela reálný.
K veliké radosti Honzíka jsem tu návštìvièku nucenou dovedl do péèe maminky. Tam se trochu rozvázaly jazýèky. Prej mají auto u rybníka za kterym je les a do nìj cesta.
Zavolal jsem do Zbraslavic na policii. Prý máme mít trpìlivost, rodièe se urèitì pøihlásí. A tak bylo pùl deváté a nic. S mamkou jsme se smiøovali s tím, ¾e nás je teda o dva víc. Policie radila èekat do rána, stejnì teï na noc se nic nedá dìlat. Tak jsme šli spát. Dìti unavené a utahané usnuly v pelíšku s Honzíkem.
Nad ránem se ozval zase Dan. Na louku za hájenkou se doslova vypotáceli dva lidé. U¾ na dálku mi bylo jasné o koho jde. Zavolal jsem na nì. Do hysterického pláèe paní jsem se dozvìdìl, ¾e se jim ztratily dìti. Namítl jsem, jestli se neztratili oni jim.
Ale naè to celé natahovat. Setkání bylo nadmíru ¾ivelné a kdy¾ zaèalo pøecházet do formy kdo za tu patálii mù¾e padl mùj dotaz: "A kde máte auto"?
Jablíèko nepadá daleko. Prej u rybníka, je tam les a cesta do lesa. Trvalo dost dlouho ne¾ jsem z nich vypáèil, ¾e stojí nad Bohdanèí u Vèelovy hájenky. Pak u¾ to bylo jednoduché. Pøi pláèi Honzíka, ¾e pøišel o partu, jsem to nadìlení dovezl k autu.
Oznámil jsem to telefonem policii a dozvìdìl jsem se, ¾e veèer pøece øíkali, ¾e se rodièe najdou.