Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Velkej tlouš»
Pod Sedlickou myslivnou, ještì kdy¾ se tam potok prodíral meandry které vytváøely krásné tùnì kousek pod stávkem Zelenkova mlýna stál na samém bøehu starý, vysoký smrk. A právì pod jeho koøeny vymlela voda bájeèné koupalištì pro naše kluky. Nebyla to tùòka nijak veliká ale staèila na nìkolik temp neumìlého plavání. Pro èistotu vody bylo skoro všade vidìt na dno.Tak¾e naprosto bezpeèné koupání. Jen pod koøeny vznikla tajemná, tmavá jeskyòka do které vidìt nebylo. Na špici smrku rádi vyzpìvovali svoji radost drozdi a nebo ji pou¾ívala poštolka jako pozorovatelnu. Nad potokem pøelétával ledòáèek a pokøikoval na ¾luté konipásky, kteøí zde kdesi mìli hnízdo. V té spleti koøenù bydlel i veliký rak s jedním klepetem. Prostì kousek pøírody, který se nedal minout. V¾dycky jsem se tady zastavil a pokoukal na tu krásu.
A¾ jednou se tam nìco zmìnilo. Sedìl tam s jedním proutkem Voèadlo z Hulic. Je to zatrápenì z daleka na jen tak výlet. Nìco v tom bude.
Sedl jsem si na náš bøeh a zavedl hovor po rybáøsky.
De to? Ale pane lesní ani moc ne. Sou tu bìlice (proudníci) jak bejci a ani neklepne. Pudu domu.
Moudrej jsem z toho nebyl. Nemìlo to smysl. Voèadlo je vydra od ®elivky. Ten ví dobøe proè vá¾í ten kus cesty od nich. Ale proè???
Naveèer bylo krásnì. Drozd vykøikoval a já cestou z Jedliny na chvilku zasedl na bøeh a jen tak civìl do tùnì. Sem-tam nìjaký proudník vyjel do proudku, kde mezi kameny pøevalovali svoje domeèky z kamínkù a jehlic smrku chrostíci. Ledòáèek na mì vypísknul “zmííz“. Pøesto jsem sedìl dál. Trpìlivost, nebo jestli to byla lenost, se vyplatila. Zpod koøenù se nejdøíve zalesklo støíbro a hned nato rubínový drahokam. Pomalu se vysoukal válec zelený na povrchu a na nìm velké, èernì orámované šupiny. Tak tenhle krasavec za cestu z Hulic stojí. Velice opatrnì jsem vzal zpáteèku a skoro trapem domù. Ve špajzce dozrával balíèek syreèkù. A stejným tempem dolù pod smrk. Po bøiše jsem se plí¾il k vodì. Král tùnì vidìt nebyl. Pøesto nakrájené tvarù¾ky velice opatrnì zapadly mezi kameny na dnì. Bájeènì se tam odrá¾ely. No a domù. V noci jsem spøádal plány jak na nìj.
Ráno bylo domluvené s tì¾aøi zaèít s probírkou v Jedlinì. Pro jistotu byla k svaèinì pøibalena dvì koleèka syreèkù. Jen¾e naházet to tam nešlo. Hulický rybáø byl na místì. Na otázku co bìlice, jen tak odpovìdìl na pozdrav. Po vèerejším závdavku ve vodì nikde ani památky. Dìda Kamejckej by prohlásil “tauglich“, má to spoèítaný. Myslel jsem si toté¾.
Naveèer bylo mlhavo. Pøece jen záøí u¾ zavání podzimem. Do akce byl zapojen malý proutek s 16 na foršláku. Nebyl dùvod silnìjšího vlasce. Vázka nehrozila.
Jen asi 5 kouskù syreèku zalehlo do proudku. Jeden byl navleèen na háèku. Byl to tøetí od tùòky. Nezbylo ne¾ èekat. Pøilepený ke kmeni smrku jsem sedìl a sledoval asi letos vyvedené mlynaøíky v kraji protìjšího mlází. Jsou to poctiví pracovníci. Moc z hmyzu pod kùrou a v jehlièí stromu nemá šanci.
Do proudku vyjel menší proudník. Pásl se na kamenech a sem-tam slupl nìco z hladiny. Do sýra sice klovnul ale nechal jej na pokoji. Najednou se nìjak urychlenì pakoval dolù do tùnì. Zbystøil jsem. A ne zbyteènì.
Zpod koøání vyplul pomalu vládce sám. Jako svìtélko na køídle letadla se pravidelnì otevírala jeho tlamka. Poka¾dé se bíle zasvítilo. Kritická byla chvíle, kdy¾ našel první kousek sýra. Nejdøíve jej nìkolikrát popostrèil a potom dvakrát vzal a vyplivnul. Ani jsem nemrkal. Druhý kousek rovnou ochutnal a bez dlouhého váhání slupnul. To samé byl pøipravený udìlat s tím tøetím, osudným. Nestaèil vyplivnout pøišel zásek. Škubl sebou a okam¾ik strnul. Nato se otoèil a silou ve zvíøeném písku mizel pod koøeny. Proutek staèil jeho nápor brzdit. Tak jsme se chvilku pøetahovali ne¾ se povedlo vyvést jej na mìlèinu. I tak jsem si nabral do boty pøi jeho vyndávání z vody.
Na bøehu le¾ela krásná ryba. Na potok nezvykle velká. Však po zvá¾ení mìl 1,20 kilogramu. Høbet a¾ èerný, støíbrné boky zdobené velkými, èernì obroubenými šupinami. Na skøelích a¾ zlatý. Dominantu tohoto pohledu tvoøila rubínovì èervená barva øitní a dalších spodních ploutví. Tahle ryba stála za plahoèení se sem a¾ z Hulic.
Všechno tohle se mi táhlo hlavou, kdy¾ jsem pozdìji sedìl ve stráòce a smutnì pøihlí¾el jak voda ®elivky zaplavuje ten krásný koutek zdejší pøírody.