Jsme tøi dámy ve zralém vìku, v dùchodovém vìku a pravidelnì se scházíme ka¾dý mìsíc u¾ deset let. Kavárny èi restaurace mìníme, nebo» v našem malém mìstì není kavárna, která by se nám zamlouvala nebo kterou bychom si zamilovaly. Kdy¾ u¾ si nìkterou oblíbíme, tak zmìní majitele nebo ji zavøou èi vylepší interiér k našemu neprospìchu. Naše mìsteèko toti¾ nemá kavárnu, která by nám padla do oka. Kdy¾ u¾ se tady nìjaká objeví, má jen tøi stoleèky a ¾ádnou intimitu. Tak jsme stále v oèekávání a nadìji, ¾e se ta naše nìjakým zázrakem vylíhne. A my za ta léta našeho setkávání jsme navzájem dospìly k toleranci, ba mo¾no øíci k pøátelství a porozumìní. Pøi takové vstøícnosti si pøed Vánoci pøedáváme dárky. Ne nìjaké honosné, spíše jen pro potìšení drobnùstky, pozornosti z lásky. 