Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Saskie,
zítra Bohumír.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Moji pøátelé a já

Fortuna


Po deseti letech strávených na Ostravsku jsem usoudil, ¾e jsem pro kulturní povznesení hornického kraje udìlal dost, a rozhodl se odejít do Prahy, po èem¾ jsem u¾ dlouho tou¾il. Pøi pøevádìní nakladatelské èinnosti z Klubu Máj v Karviné do ostravského Pulsu jsem musel jednat s vedením Svazu klubù mláde¾e v Praze a dostal se k první pøíle¾itosti, jak pro tuto organizaci pracovat. Mìla problém s vydáváním svého èasopisu, po¾ádala mì, zda bych se jeho vydávání neujal, a já této mo¾nosti vyu¾il. Bylo to koncem roku 1969.


Šlo o mìsíèník Dostavník, inspirovaný francouzským ¾urnálem Harakiri. Šéfredaktorem byl nápaditý novináø Dušan Brabec, pracující pøedtím v Mladém svìtì, redaktory tu byli fejetonista a prozaik Petr Koudelka, dále Michal Jupp Koneèný, pozdìjší dramaturg Porty a folkových festivalù, a zahranièní zpravodaj Karel Èech. Po slibném rozbìhu se však objevilo reálné nebezpeèí, ¾e se všechna nová periodika budou rušit. S agilním Dušanem Brabcem, který mìl všude plno známých, jsme zaèali usilovat o zalo¾ení podobného podniku, jaký jsem pomohl Stanislavu Sohrovi zøídit v Ostravì, bylo to však mnohem komplikovanìjší. Kdy¾ u¾ se to zdálo témìø beznadìjné, pomohli nám dva lidé: Karel Klíma z mìstské organizace SKM (pozdìjší øeditel Parku kultury a oddechu) a Jozef Wagner, který dal na naši ¾ádost to nejdùle¾itìjší razítko (ten se po listopadu 1989 proslavil jako nejdùle¾itìjší poslanec v parlamentu.)


Mezitím tvrdá pìst normalizace na nové èasopisy opravdu dopadla. Naštìstí jsme zareagovali vèas: místo rozmetání sazby posledního èísla jsme je vytiskli s antedatovaným termínem vydání a proto¾e u¾ nemohlo jít do distribuce, rozprodali jsme je kolportá¾ním zpùsobem, jen¾ tehdy budil znaèný rozruch, zejména v podchodu první stanice metra na Václavském námìstí. Likvidace èasopisu neskonèila tím pádem ztrátou, ale ziskem, a ten jsme mohli pou¾ít pro hospodáøské zaøízení, které se nám podaøilo pìt minut pøed dvanáctou zalo¾it. Dali jsme mu název Obchodní kanceláø Fortuna, náplní èinnosti bylo poskytování propagaèních a kulturních slu¾eb, oficiální sídlo jsme mìli na Starém mìstì ve fanklubu Waldemara Matušky, skuteèné kanceláøe se podaøilo najít ve Vršovicích, v sousedství tiskárnièky, kde Ludvík Hess (nynìjší otec babyboxù) tiskl èasopis Divoké víno.

Øeditelem jsem byl jmenován já, ze zrušené redakce pøešli do Fortuny Dušan Brabec jako vedoucí propagaèního oddìlení, a Michal Koneèný jako referent hudebních produkcí. Ten pojal ideu poøádat v Lucernì Folk a Country festivaly a pøivedl svého trampského kamaráda Josefa Kobru Kuèeru. S pøízní Šìstìny, kterou jsme si dali do názvu, se nám podaøilo uspoøádat nejen tøídenní festival s mezinárodní úèastí, ale vydali jsme k nìmu i publikaci Dvaatøicet trumfù, mapující pøední skupiny folku, trampské písnì a country hudby, a zalo¾ili Salón kresleného humoru, v nìm¾ byli prvními vystavujícími Jan Vyèítal a Miroslav Barták. Kobra pak tuto èinnost pøenesl do Malostranské besedy a dnes má Salón za sebou nìkolik stovek výstav a stal se základní platformou kresleného humoru.


Další pracovníci Fortuny se scházeli jiným zpùsobem. V té dobì bloudily po Praze stovky vylouèených straníkù, kteøí byli vyhozeni z práce a pøedstavovali nevyèerpatelnou zásobárnu volných odborníkù. Dušan Brabec nejprve pøivedl svého kamaráda od novin, Rudolfa Zemana, tehdy man¾ela Markéty Zinnerové, který se pozdìji stal redaktorem ilegálních Lidových novin a po revoluci syndikem Èeského svazu novináøù. Ve Fortunì pracoval v reklamním oddìlení a aèkoli ho nikdo nevidìl dìlat nic jiného ne¾ sedìt v kanceláøi a kouøit dýmku, zisk ze zakázek, který s Brabcem získali a realizovali, ¾ivil deset dalších lidí, vìnujících se nevýdìleèné kulturní èinnosti.

Zeman pak pøivedl svého kamaráda právníka Pavla Rychetského, jen¾ si získal uznání pøi obhajování existence Literárních novin a po revoluci udìlal nejvìtší politickou kariéru.

V tandemu s Rychetským pøišel jeho pøítel Rudolf Slánský. Ten vedl výrobní oddìlení, jeho¾ hitem byl Foglarùv hlavolam je¾ek v kleci.

Všichni jmenovaní, kteøí pozdìji podepsali Chartu 77, byli ve svých postojích a èinech v¾dy dùslední a neztráceli víru ve správnost své ¾ivotní cesty. Mohu to dosvìdèit tím, ¾e zatímco jiní chlapi se pøi pauzách v práci baví o fotbale nebo o ¾enských, oni si rozdìlovali ministerská køesla v budoucí vládì! S takovými lidmi se mi pracovalo s dvojnásobnou radostí!

Pøiznám se, ¾e jsem pøi té pøíle¾itosti utr¾il i jednu morální »afku. Pro výrobu je¾ka v kleci musel Ruda Slánský zajistit odlévací formu, pro co¾ se mu podaøilo získat jednoho mimopra¾ského technika. Ten si za tuto práci øekl pøes dvacet tisíc korun. Dotázal jsem se známého z továrny Koh-i-noor, zda cena odpovídá zvyklostem, a ten mi øekl, ¾e se mu zdá tak o dva tøi tisíce pøedra¾ena. Rozjel jsem se tedy s Rudou za autorem objednané formy uzavøít smlouvu, pou¾il získané informace a bì¾né prostøedky smlouvání a stlaèil cenu na dvacet tisíc. Kdy¾ jsem se pak na Rudu podíval, co tomu øíká, zpra¾il mì tak pohrdavým pohledem, jako kdybych byl ten nejodpornìjší vykoøis»ovatel. V konfliktu mezi zamìstnavatelem a zamìstnancem ho sociální cítìní prostì stavìlo na stranu „ura¾ených a poní¾ených“ – øeèeno s Dostojevským. Vìøím, ¾e se projevovalo i v jeho porevoluèním pùsobení ve funkci velvyslance v Rusku a na Slovensku.

Skvìlou sestavu disidentù doplòovali další posti¾ené osobnosti: Vladimír Bystrov, novináø, filmový kritik a zahranièní dopisovatel, zasazující se po revoluci zejména o rehabilitaci ruských emigrantù, které po válce pracovníci KGB odvlekli z Èeskoslovenska a poslali na Sibiø; Pavel Macháèek, vìnující se problematice vysídlených a odsunutých osob; a nechci zapomenout ani na pracovnici naší brnìnské filiálky, Vìru Rollerovou, moji spolu¾aèku z filosofické fakulty, která pozdìji emigrovala do Kanady a byla tu dlouhou øadu let šéfredaktorkou èasopisu Nový domov.

Fortunu bohu¾el èekal a potkal stejný osud jako èasopis Dostavník. Po necelých dvou letech èinnosti se musela zlikvidovat všechna hospodáøská zaøízení mláde¾nických organizací, jejich¾ samostatnost byla zrušena, a vše se poslušnì vrátilo pod støechu jednotného Socialistického svazu mláde¾e.

Pro Pavla Rychetského se mi podaøilo najít místo v nakladatelství Mladá fronta, kde však také brzy skonèil a do konce totality pracoval v bytovém dru¾stvu. Ostatní se rozprchli do všech stran, ale nebyli na tom o moc lépe. S vìtšinou jsem se naštìstí dále potkával, napøíklad s Kobrou ve výtvarné oblasti a v redakci humoristického èasopisu Škrt, s Juppem na Portách, s Vìrou Rollerovou pøes oceán pøi pøispívání do Nového domova, s Rudolfem Zemanem po revoluci v novináøské organizaci, s Vladimírem Bystrovem jako s kolegou nakladatelem…

Zùstává otázkou, zda nám Fortuna oèekávané štìstí skuteènì pøinesla. Soudím, ¾e ze vzájemného styku a spoleèného vzdorování normalizaci ano. Co nám na rozdíl od souèasné sázkové kanceláøe stejného jména rozhodnì nepøinesla, byly miliony zisku. Pøesto pova¾uji latinský citát „Audacem fortuna iuvat“ za zcela výsti¾ný. Znamená toti¾ nejen to, ¾e „odvá¾ným pøeje štìstí“, ale i to, ¾e „odvá¾né tìší jejich údìl“, ten, který si sami zvolili, i kdy¾ nemusí být právì š»astný.


Eduard Svìtlík

* * *
Fotografie © archív autora

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 26.08.2015  15:28
 Datum
Jméno
Téma
 26.08.  15:28 Von
 26.08.  15:00 Helèa