Rýmy skoro absolutní - 7
Pele-mele
Kartáèek na zuby jde z ruky do huby!
Komu je na míru rolièka papíru?
Tam na louce v jedné kupce
našli opilého kupce.
Objevila právì Laïka,
¾e jí v plotì chybí la»ka,
spolu s ní teï dumá Radka,
¾e i vrátka jsou u¾ vratká.
Aè jinaèí divy znám, divím se jen diviznám.
Ne¾ navštívím operu, košili si operu,
je-li krátká doba letu, stihnu to i do baletu.
Kdo nechce být v létì na hrách, a» jde za trest kleèet na hrách.
Hrad, co na skále se tyèí, sotva zdoláš pouhou tyèí.
Kdy¾ hledal zásuvku s víèky, našel jen vánoèní svíèky,
kdy¾ prohlí¾el krabice, byl tam krab a krabice.
Zasnil se v noci básník jeden,
nepostøeh' vùbec, ¾e u¾ je den.
Sotva¾e se zbavil rýmy,
slo¾il dva tøi skvostné rýmy.
U Superstar - proslýchá se -
nejvíce se cenní,
zejména jak soutì¾ící
krásnì zuby cení.
Je to smutné, ale poøád
chválí ten nemo¾ný poøad.
Hodil si flintu na rámì,
slušelo mu to náramnì.
V mládí jsem se v¾dycky bál,
chodit na hasièský bál.
Kdo se šourá sotva noha nohu mine?
Je mo¾né, ¾e nìkdo ano, ale my ne!
Koncem zimy, kdy¾ u¾ taje,
rychle poznáš jara taje.
Pøestane-li Slunce sálat,
neurodí se nám salát.
Bádalo se bádalo, který pak taneèník vymyslel step?
To prý jednou hasièi, bosýma nohama hasili step!
Je v tom ale jedna potí¾, ¾e se pøi tom hochu potíš.
A¾ nám bude vedro, vylij na nás vìdro!
Proto¾e jsem chodil bos, tak jsem dostal rýmu, kašel -
mùj nos oblíbil si kos, byl prý moc rád, ¾e ho našel!
Ke konci se rýmovaèky chýlí,
u¾ vysychá pero,
jen doufám, ¾e potìšil jsem chvíli -
tak DUM SPIRO – SPERO!
Text: Vladimír Vondráèek
Ilustrace: František Kratochvíl
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora