Pøíliš jemnocitný Kos»a
Mo¾ná se se mnou rádi vrátíte k zajímavým postavám naši literatury a spoleèenského ¾ivota. Jednou z nich je urèitì Kostantin Biebl.
Matnì si vzpomínám, ¾e v dobì mých støedoškolských studií byla nìkterá jména èeských básníkù a spisovatelù v jakési mlze nevìdomí. Teprve kdy¾ jsem se ve zralém vìku trochu seznamoval s dobou, které Seifert øíkal doba Teigeho, zaèal jsem o tìch jménech pøemýšlet podrobnìji. A trochu i studovat.
Konstantin Biebl (1898 – 1951) byl skoro èítankový salonní komunista. Prakticky po celý ¾ivot hmotnì zajištìný jak dobøe zavedenou zubaøskou praxí rodiny, tak majetkem svého tchána. Okouzlující Kos»a si vzal dìvèe z lepší rodiny, a i kdy¾ se jejich ¾ivotní cesty èasem rozešly, zdá se, ¾e dobrými pøáteli zùstali a¾ do konce. Kos»a prý podle pamìtníkù trochu pøipomínal obyvatele tichomoøí, které tolik miloval, nejspíš Javánce. Menší, oblejší, s krásnýma tmavýma oèima, mimoøádnì okouzlující spoleèník dámské spoleènosti. A kdy¾ pøidal recitaci vlastních veršù…
Narodil se ve Slavìtínì u Loun, jeho otec byl zubním lékaøem. Mladík byl v osmnácti odvedený a u¾il si ještì krutých chvil svìtové války. Nebyl ušetøen ani rodinné tragédie - záhadné sebevra¾dy vlastního otce. Jedna verze øíká, ¾e za ní bylo jakési politické pronásledování, druhá, ¾e ji patrnì vyvolala nevìra vlastní ¾eny, kterou zjistil, kdy¾ se vrátil na krátkou dovolenku z váleèné vøavy. Na ka¾dá pád mladièký Kos»a musel konstatovat: 13 kolegù jsem pochoval. Sám. A kdy¾ jsem se jedné mrtvole podíval do oblièeje – byl to mùj otec. Zdá se, ¾e mladá a trochu floutkovská léta malomìstského panského dítìte konèila s koncem svìtové války.
Pøiznám se, nevím jistì, zda mladý Biebl uzavøel svá lékaøská studia závìreènými zkouškami. Jisté je, ¾e se medicínou nikdy ne¾ivil, snad jenom doèasnì vypomáhal v rodinné zubaøské ordinaci. Pravidelná a bohatá apaná¾ jak z rodiny vlastní, tak z rodiny movitého tchána, mu umo¾òovala klidný a spokojený ¾ivot s literaturou. Nebudu rozebírat všechny ..ismy, kterými prošel. V literatuøe byl v¾dy svùj a talentovaný.
Na svatební cestì byl v Africe, ale nejvíc ho asi ovlivnila cesta do Tichomoøí, kterou podnikl pøed svou tøicítkou. Nejenom jeho vyprávìní o Javì zpùsobilo, ¾e byl velmi oblíbený v dámské spoleènosti. Rád se obklopoval ¾enami, jeho man¾elství sice formálnì trvalo, ale ve skuteènosti zùstal básník s man¾elkou jenom kamarádem a jeho kratší, èi delší pomìry s dámami nebyly tajemstvím. Pøesto je známé, ¾e man¾elé zùstali ve velmi dobrém vztahu a man¾elka o Kos»u peèovala i v dobì jeho nemocí.
Slo¾itìjším tématem je Bieblova politická anga¾ovanost. Byl komunistou opravdu pravovìrným, do strany vstoupil po dvacítce a komunistou se po celý ¾ivot cítil. Zdá se, ¾e u¾ ve váleèné dobì se cítil pronásledovaný, rùznì se schovával, ovšem nesmyslnì. „Vítìzný“ únor pro nìj byl opravdu vítìzný, byl, zdá se, upøímnì nadšený komunistickým násilím, které pova¾oval za nadìji svìta. Tady se nechci pouštìt do slo¾itých úvah. Pokud studujete podrobnì padesátá léta u nás, nemù¾ete nenarazit na tichý dìs, který se postupnì tenkrát šíøil mezi pravovìrnými komunisty.
Není tajemstvím, ¾e s velkou pravdìpodobností urychlil Halasovu smrt, Taige patrnì nespáchal sebevra¾du, jak se tradovalo, ale zradilo ho srdce, ovšem to politické dusno, které tenkrát nastolili lidé kolem „obchodního akademika“ Štolla a dalších, se podepsalo na celé atmosféøe kultury té doby. I Nezval to mìl v jednu dobu velmi nahnuté. Také Biebl se dostával mezi komunisty podezírané a pronásledované.
Netroufnu si tvrdit, ¾e to bylo hlavní pøíèinou jeho tragického konce. Byla tam také jistá rodová dispozice a trvalé deprese, vá¾ná a bolestivá nemoc slinivky bøišní.
Všechny ty hory bolesti
Na koho asi padnou
Pojednou vezmeš je do hrsti
A máš ji jakoby prázdnou
Všechny ty hory bolesti
Kde jsou? U¾ nemysli na nì
Všechny ty hory bolesti
Vejdou se do lidské dlanì
12. listopadu 1951 ve 22 hodin a 30 minut vyskoèil Konstantin Biebl z okna svého bytu Na Výtoni 7. Byly a jsou dohady o pøíèinách jeho smrti. Estébáci jeho úmrtí vyšetøovali, ale velmi podivnì. Jako souèást pøípadu „Trockisté“, do nìho¾ patøil i další pravovìrný komunista Teige.
Kdy¾ umøem, staneme se kvìtinami
ve dne budeme lidem pro radost
a v noci budeme sami
Pøi práci na textu jsem narazil na hereèku Marii Tomášovou. Mìla patøit také ke kamarádkám Biebla. Vìkovì by to mo¾né bylo, ale zdá se, ¾e jde jenom o shodu jmen. Kamarádkou byla ménì známá hereèka Majda Tomášová-Škrdlantová. Mo¾ná máte nìjaké relevantní informace a poradíte mi. Podobná debata by mne velmi potìšila.
Tohle prý psala Marie (Majda?) Tomášová ministru Kopeckému:
Pøedávám vám muèivé otázky, které štvaly Kos»ovo srdce, a posílám vám k nim svou víru a pevné vìdomí, ¾e 12. listopadu si nevzal ¾ivot nemocný èlovìk, ale s jasnou myslí svùj ¾ivot obìtoval bolševik a èeský básník, aby otevøel cestu, aby zahájil boj proti všem, kdo jsou schopni štvát další básníky a zabíjet tím naši kulturu…
A Nezvalovo Rozlouèení:
Ach, Kos»o, škoda, vìèná škoda,
¾es šel jak laò na jejich hon,
¾es neøek, jaký èerv tì hlodá,
¾es nezved prostì telefon.
Josef Hejna
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora