Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Saskie,
zítra Bohumír.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vincek inovuje telekomunikace


Mnozí si pamatujete Vladimíra podle jeho povídek, které vycházely i na SeniorTipu. Smutná zpráva byla, kdy¾ Vladimír po krátké nemoci vloni v létì zemøel. Urèitì uvítáte ještì jeho další doposud nepublikované èlánky.

Václav ®idek


* * *


„Napadlo tì nìkdy, proè èlovìk celá staletí mudroval nad tím, jestli se slunce toèí kolem zemì nebo naopak, zatímco psa to vùbec nezajímá?“


A je to tady! Dát si s Vinckem Cícù spycha na kus øeèi znamená pøipravit se na úvodní potmìšilou otázku. Vincek má a¾ dìtinskou radost, kdy¾ jeho protìjšek zalapá po dechu nad tou ftákovinou a neví si honem rady. Jsem u¾ na to pøipraven. Nejlepší obranou je tváøit se, jako ¾e ten jeho úvodní projev je to nejobyèejnìjší a nejsnadnìjší k odpovìdi a potom mu to tak zamotat, ¾e je z toho jelen on.


„To je snadné. Pes sedí na úplnì jiné vìtvi toho fantastického evoluèního stromu ¾ivých bytostí ne¾ èlovìk. Tomu jeho vìtev pøidìlila evoluèním vývojem podstatnì více neuronù, provázaných mno¾stvím synapsí, a proto ten rozdíl. Èlovìk se pak u¾ odedávna mohl vìnovat otázce „proè to tak je?“ Ta otázka byla pro nìho stì¾ejní, umo¾òovala pøe¾ití, rozvoj vìdìní, poznání a tím i snadnìjší ¾ivot, ale souèasnì je to otázka tragická, která èasto vedla do scestných oblastí a rozum i ¾ivoty ohro¾ovala.“

„No teda, tý otázce rozumím, ale proè je souèasnì u¾iteèná i nebezpeèná?“

„Dovedeš si pøedstavit, ¾e by ses najednou rozhodl, ¾e pojedeš na zimní olympiádu a skoèíš z velkého mùstku?“

„Pitomost, dole by mì zametali smetáèkem na lopatièku, tedy co by ze mì zbylo, na to prostì nemám!“

„Stejné je to i s otázkou, proè to tak je. Na její zodpovìzení jsou nutné pøedpoklady, znalosti, zpravidla fyzika, matematika, obecné vzdìlání, pøístroje, peníze, pokusy a mnoho dalšího. Kdy¾ to všechno, nebo nìco chybí, není šance uspìt. Èlovìk je ale tvor tvrdohlavý a odpovìdìt si chce za ka¾dou cenu. Prolomil tedy hranici transcendentna a vrhl se do náruèe metafyziky.“

„Teda ¾e jako na utopení vymyslel hastrmana, na bouøku Dia hromovládného, na lásku Afroditu místo souèasných feromonù a podobnì?“

„Správnì, v¾dy» i ta bouøka není úplnì doøešená dodnes. I kdy¾ víme, ¾e kulový blesk je zøejmì forma plazmové hmoty, neumíme ho dosud vyrobit umìle, tøeba ve velikosti fotbalového míèe, aby se procházel místností!“


„No z toho bych mìl docela strach!“

„Oprávnìnì. Navíc podle zásady, ¾e kdo má moc, má i pravdu, je cesta k poznání lemována øadou osvícených a perzekuovaných osob, tøeba a¾ k upálení, bez ohledu na reálnou skuteènost. Tady vede cesta k uctívání nadpøirozených bytostí, pøedmìtù, jevù, tedy všeho, o èem se èlovìk domnívá, ¾e to o jeho bytí rozhoduje. U¾ ¾idé se klanìli zlatému teleti za tu chvilku, ne¾ se Moj¾íš vrátil s desaterem. To všechno je ideální pøedpoklad pro vznik fetišù.“


„S hastrmany sme se snad kromì pohádek vypoøádali! I dnes se nìkdo utopí, a kdybych tam pøišel s tím, ¾e u¾ si vodník dává dušièku do hrníèku, asi bych rychle putoval do pøíslušného ústavu.“

„Nemysli si, staré fetiše zanikají, nové vznikají. Vezmi si moderní telekomunikaèní technologie. Mají slou¾it a také slou¾í èlovìku, ale pøíliš èasto je èlovìk naopak jejich otrokem. Kdy¾ se ve škole ¾áci pøedhánìjí, kdo z nich má lepší mobil, a posílají stovky zbyteèných SMS, stává se z mobilu uctívaný, ale také zneu¾ívaný fetiš, tøeba ke zesmìšòování uèitele.“

„Z duše mi mluvíš, nádobo filozofická, národem dostateènì neuznaná, lidu potøebná…“


„Hele, Vincku, neblbni, nebo se nezastavíš, vezmi selský rozum do hrsti a vyjádøi se konkrétnì!“


„Tak jo. Nedávno sem jel metrem. U¾ to nastoupení vypadalo jako vstup do chrámu. Všichni èumìli na tu svoji svátost oltáøní – tedy mobil. Sleèna vedle mì co chvíli otvírala kabelku, vyndávala mobil, podívala se, ono nic, dala do kabelky, za pìt minut zase kabelka, mobil, zase nic, èekala zøejmì SMS a miláèek se na to vyfláknul. Tváøila se stále nevrleji, nakonec jí došla trpìlivost, SMS ne a ne dojít, tak zaèala sama, palec se jí po klávesnici míhal jako jazyk zmije obecné, a¾ jsem se divil, ¾e si ho nevyvrátí z kloubu. Prý takové mobilní onemocnìní u¾ existuje, jenom ten speciální název jsem zapomnìl. Potøeboval sem se vysmrkat a z kapsy vytáhl balíèek papírových kapesníèkù, úplnì nový, originálnì zabalený. Jak sem se tak na nìj podíval, vidím: V¾dy» on vypadá i s tou vnìjší výzdobou podobnì jako mobil té sleèny vedle! Pøidat tady pásku, namalovat okénko… znáš mì! Kdy¾ mì napadne nìjaká blbost, nezùstane u nápadu.


Pøijel sem domù, vzal úplnì nový balíèek papírových kapesníèkù, olepil ho páskami, namaloval displey a knoflíky s èísly. Mobil má i jiné klapky, a tak jsem pøidal knoflík BD, jako pøímé spojení na Bílý dùm, a knoflík KR, pøímo do Kremlu. Knoflíky do Pekingu, Paøí¾e a Berlína sem vynechal, jednak sem je nepova¾oval za dùle¾ité, ale hlavnì mi tam pro nì u¾ nezbylo místo. Tak sem pøipraven. Teï jen vhodná pøíle¾itost, jak se uplatnit. Trvalo to nìjakou dobu, ale moje chvíle nadešla – a zase v metru!

Sleèna vedle øádila na SMS, starší paní naproti, zøejmì babièka, volala a cepovala asi vnuèku, úplný stalking, jak se tomu dneska øíká. Mluvila k ní jako k batoleti, ale z obsahu hovoru sem vyrozumìl, ¾e vnuèka za¾ila svoje první milenecké políbení asi u¾ za kní¾ete Metternicha. Moje chvíle!!


Stranou jsem udìlal takové trrrrrr… jako ¾e mám vibraèní zvonìní, sáhl do kapsy, vytáhl balíèek kapesníèkù, pøekryl z vìtší èásti rukou, k uchu s ním a zøetelnì: „Ty, Chozé?…jo..tak jak…kolik… Co¾e??? Za ètvrt miliardy nehnu brvou!! Øekni jim, ¾e pod tøi miliardy nejdu!…nic se neboj, projde to! Zaøiï! Èuc!“ kapesníèky do kapsy a nevinné rozhlí¾ení kolem. Sousedkám to muselo šrotovat, bylo to úplnì vidìt! Proè miliardáø v celkem ošumìlém obleèení jezdí metrem? Aèkoli – pod Mercedesem by mohla být bomba, musel by mít bodyguarda a ještì není jistota – takhle je to vlastnì bezpeènìjší! Vypadalo to, jako by se za ty svoje ubohé mobily stydìly. Bylo potøeba pøitvrdit!

Trrrrrr…“Kdo? Chuan?…vyšlo to?…zajímavé nabídky…nenech si to utéct!…dr¾ se toho…s potí¾í si poradíš, víš jak!…hele, nejlepší bude…syp do New Yorku a rychle! Vem si moje soukromé letadlo, zrovna je v hangáru, to bude nejrychlejší a zaøiï to neprodlenì na místì!…jó, èuc!“

Vyjevenost sousedek neznala mezí! Èas pro pointu! Vytáhl jsem opìt balíèek, roztrhl ho, vytáhl kapesníèek a vysmrkal se. Sleèna vedle ihned vystøelila na jiné sedadlo jako dìlová koule, ono sedìt vedle cvoka nemusí být jisté, bábinka naproti mìla oèní bulvy jako talíøky na vánoèní cukroví. ®e by se u¾ dìlaly mobily s kapesníèky? ®e sem se tváøil naprosto nevinnì a uvnitø se bavil náramnì asi nemusím zdùrazòovat!“

„No jo, Vincku, ale teï jde o to, aby obì a ostatní cestující pochopili, ¾e nešlo o cestování s cvokem, ale o svéráznou satiru na mobilní fetišizmus!“

„To si právì nejsem jistý! Nejsem moc pøesvìdèen o velké schopnosti bì¾né veøejnosti vyhodnocovat správnì okolní dìje. Nìjak chybí v prùmìru ta vyšší postøehová úroveò. Slyšel jsem nedávno v televizi pana prof. Pi»hu, kterého si nesmírnì vá¾ím, a jeho vyjádøení o úrovni veøejnosti vyznìlo v podobném duchu!“

„Ale jak jsi dospìl ty k takovému závìru? Ve veøejnosti pøece najdeš vynikající jedince, schopné úvahy, o jaké se nám ani nezdálo?“


„To je podle mì špièka ledovce. Nìco se dá poznat podle rùzných drobností, jako tøeba v metru. Na dveøích jsou tlaèítka k pøedvolení otvírání dveøí ve stanici. Všimni si, jak zhruba sedm z deseti lidí maèkají ta tlaèítka zbyteènì, nebo pozdì. ®e neètou provozní øád, se nedivím, ale to, ¾e po stovkách absolvovaných cest nedoká¾í odkoukat a pochopit, je na pová¾enou a souèasnì známkou, ¾e v oblasti porovnávacích schopností moc a moc chybí!“

Ten Vincek mi dává! Teï abych v metru koukal po tlaèítkách a dìlal si statistiku! O úrovni pozorovacích schopností národa èeského. Poèkej, já se ti odmìním:


„Vincku, pøines pøíštì ten svùj mobil, já si vyzkouším to tlaèítko BD. Myslím, ¾e Obama nemá do èeho píchnout, a tak si rád pokecá!“

Vincek se jenom ušklíbl. Pøíštì bude muset pøitvrdit!


Vladimír Kulíèek

* * *
Ilustrace © Aleš Böhm

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 29.05.2015  07:26
 Datum
Jméno
Téma
 29.05.  07:26 Václav ®idek Dodatek k mému ohlasu
 29.05.  07:12 Václav ®idek Pøíspìvky Vladimíra Kulíèka a podìkování...
 28.05.  18:19 MilunaH
 28.05.  17:28 dubský Pozdravy a dík
 28.05.  17:18 KarlaA
 28.05.  10:14 Von