Pamětníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.

Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Život tropí hlouposti – aneb mé životní paradoxy a renoncy (17)

Vrchlabské gymnázium bylo před válkou a pochopitelně i za války německé, a jako česká škola bylo zřízeno na podzim v roce 1945. Zpočátku mělo jen šest tříd, v dalších dvou letech počet tříd vzrostl na desítku, ale pak po geniální reformě v roce 1948 opět klesal a v době mého nástupu ty třídy byly už jen čtyři! Jejich latinské názvy – kvinta až oktáva zanikly a byly nahrazeny římskými číslicemi I. až IV. Z naší Základní devítileté školy Dukelských bojovníků tehdy na podzim v roce 1950 nastoupilo na gympl šest kluků, z toho tři „Rackové“, a dále pouze dvě holky. Naše nová třída přitom měla jen 18 žáků. Mělo to sice být reálné gymnázium, ale zpočátku jsme všichni měli latinu a deskriptivní geometrie byla zavedena až ve druhém pololetí. Problémy s výukou jazyků pokračovaly, na škole se vyučovala kromě ruštiny pouze francouzština, neboť angličtina i němčina byly tehdy na indexu. Zajímavé je, že brzy byl zaveden právě ten druhý jazyk, zatímco angličtina si musela dost dlouho na svou výuku počkat. To víte – jazyk imperialistů a přitom část Němců se ukázala najednou být přijatelná…

Při takovémto vzpomínání je jistě dovoleno téměř vše a tak si zde nyní dovolím poskočit v čase o 45 let – samozřejmě dopředu! Vzpomínky na vrchlabská gymnaziální léta jsem si oživil v roce 1995, kdy se slavilo padesáté výročí českého gymnázia. A tak nyní mohu přepsat svůj poněkud zkrácený příspěvek do tehdejšího almanachu.

Když jsem před Vánocemi dostal nečekaný dopis od bájného levého křídla vrchlabského fotbalové mužstva padesátých let, dnes už opět váženého profesora, který měl mnohaletý politický distanc, byl jsem velmi potěšen. Ihned jsem našel starší almanach z roku 1980, zalistoval v něm, v duchu uronil par slz nad jeho mentalitou a pak se zaradoval, že chystaný almanach v roce 1995 bude jistě naprosto jiný! A protože mi bylo sděleno, že mé vzpomínání může mít jakoukoliv formu – od nostalgie až po odborný ponor – rád toho využiji měrou vrchovatou. Snad jen tu odbornost bych vynechal, neboť za tu se dnes skrývá kdekdo a leckde...

Vrchlabáci mi snad prominou, když prozradím, že se mi do Vrchlabí z rodného Jičína pranic nechtělo! Aklimatizoval jsem se tu ve všech směrech velmi těžko, ale díky několika velmi dobrým kamarádům a také díky celé řadě výborných kantorů se to nakonec povedlo. A samozřejmě také díky doslova každodennímu sportování.

Čistokrevným vrchlabákem jsem byl vlastně jen pět let, z čehož tři byla gymnaziální. A že to byla nějaká léta! Do dějin vstoupila po pojmem „léta padesátá“. Většina z nás se tehdy ohnula, určitě to bylo i zásluhou pověstných politických procesů, nejprve s Horákovou, později pak se Slánským. Velmi dobře si pamatuji, jak jsme při závěrečných přenosech ze soudní síně, které vysílal městský rozhlas, na dvoře gymnázia hráli fotbal. Jó – to se to sportovalo! Jinak jsme ale coby naprostí amatéři slavili četné úspěchy v celé řadě sportů na krajské a někdy i na celostátní úrovni. Vždyť jsme také měli tělocvikáře, který házel oštěpem na olympiádě v Berlíně a navíc nejmladšího ředitele v republice, který byl také tělocvikář, a se kterým jsme si více porozuměli až na abiturientských srazech po roce 1968, což ponechávám bez komentáře.

Ovšem nejen sportem živi byli tehdejší gymnazisté. Naše činnost kulturní, jak výtvarná, tak zejména hudební byla také na výši – jak se tehdy říkalo. Zde jsem měl velké štěstí, že jsem jakožto výtvarný antitalent nemusel tvořit různá zrůdná díla a la „Krvavý pes Tito“, která o prvních májích „zdobila“ v rozměrech 5 x 4 metry vnější zdi našeho gymnázia. Vždyť ten májový průvod chodil kolem naší boudy! Bohatě jsem si to však „vynahradil“ v souboru estrádním: „…mladý, ach mladý je soudruh Stalin“… „říkal kmotr Vávra tuhle, vemte rozum do hrsti, zaorejte ty svý nudle, ubude vám starosti!“ A hned byla kolektivizace zemědělství dovršena. Ovšem – občas jsme se odreagovali nějakým tím zdžezovaným „Go home, ami, ami, go home“! Když už jsem zavadil o jazz, tak tehdejší taneční gymnaziální orchestr má nesmrtelnou zásluhu na tom, že mne uvedl do světa tance v naší aule.

Snad se do tohoto vzpomínání bude hodit i několik vzpomínek tak říkajíc mimo protokol. Po jedné tuhé krkonošské zimě nás na jaře požádal jistý profesor, abychom mu pomohli oživit jeho starou jednoválcovou aerovku, kterou garážoval v kůlně na školním dvoře. Ochotně jsme to hezké autíčko roztlačovali po tom dvoře asi čtvrt hodiny, když pedagog zděšeně zvolal: „Promiňte hoši, zapomněl jsem odbrzdit ruční brzdu!“ Pak už to šlo mnohem lépe.

Nezapomenutelné byly každoroční exkurze do blízkého pivovaru v rámci výuky organické chemie. Bohužel na naši třídu se už nedostalo, a to hned ze dvou důvodů. Jednak jsme nejvyšší ročník školy, kde se ta organika vykládala, absolvovali v rámci další reformy za šest neděl o prázdninách v roce 1953 a za druhé proto, že poslední exkurze se konala 23. listopadu 1951. Tehdejší prezident, jehož jméno náš gympl nesl, měl ten den narozeniny a studenti obojího pohlaví, kteří „byli nuceni“ v pivovaře ochutnávat náš národní mok, se po návratu do školy chovali tak, že to bylo klasifikováno jako zostuzení významného dne! Ta třída nad námi byla vůbec vykutálená, neboť „díky“ ní jsme nemohli navštívit další atrakci – putovní krajskou výstavu ovoce. Ti výtečníci – koštéři - ji totiž pár hodin před námi doslova téměř sbaštili!

A nakonec jsem si nechal studijní úspěchy naše a učební úspěchy místních pedagogů. Všichni jsme se snažili měrou vrchovatou, průměrný prospěch jednotlivců i celých tříd byl ostře sledován, dokonce snad ostřeji, něž plnění první pětiletky! A jak už to tak na světě chodí od dob Šrámkova Měsíce na řekou, v životě se uplatnili spíše bouřliváci, než tiší premianti.

Jistě jste si všimli, že se v těchto řádcích kromě jmen jednoho básníka, jedné naší hrdinky a tří dávno zesnulých státníků – či spíše diktátorů nevyskytuje žádné jiné jméno! Byl to samozřejmě záměr, neboť na všechny nám všem milé, kteří by si to zasloužili, vzpomenout nelze, neboť ta … no však víte – ta potvora skleróza - dělá prostě divy. A my pamětníci víme své!

Vladimír Vondráček

* * *

Zobrazit všechny články autora