BABIBAJKY

Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...

Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.

Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.

Mara

BABIBAJKY
* (15) *

Jsem trochu na rozpacích, jestli mám zabrousit do říše fantazie, když si královna Titanie tady jen tak lítá v povětří, netváří se zrovna příliš nadšeně, ba dalo by se usuzovat, že je nejspíš pořádně naštvaná. Tak se podíváme na koho. Možná se jí někam zatoulaly víly, když už je ta svatojánská noc. Třeba si poletují lesem na vlastní pěst a shánějí si lepší povyražení, než dělat královně doprovod. Taky se může zlobit na krále Oberona, jestli se jí doneslo, jak se tuhle v mechu a kapradí měl k její nejmladší dvorní dámě. Náladu jí mohl pokazit i prostořeký Puk, který si dovolil dělat štiplavé řeči na těch pár kilo navíc, kvůli kterým se jí teď tak těžko lítá. Anebo se jen špatně vyspala, protože se po lese celý den toulalo plno hlučících lidí…
Ať je to, jak chce, načuřené královně je lepší nechodit na oči a raděj zůstat v realitě, tam to přece jen znám líp.

* * *

Byla jednou jedna svěží louka v údolí mezi vysokými horami. Zářila veselými barvami rozkvetlého kvítí, voněla všemi vůněmi světa a zněla bzukotem pracovitých včeliček a brundibárů i jen tak mlsajících mušek. Jako pestré a vzácné drahokamy se nad ní třepetala křidélka motýlů.

Jednoho dne brzy po ránu, kdy všechna stébla a lístečky byly ještě ozdobeny třpytivými perličkami rosy, zabloudila na louku dívenka… Ještě dnes stará paní s vylisovaným čtyřlístkem v dlani cítí svěžest letního rána, radost z křišťálového vzduchu prozářeného sluncem a okouzlení z rozkvetlé louky. I když za svého dlouhého života viděla ještě mnoho krás, nic se nevyrovnalo té „čtyřlístkové“ louce.

* * *

Ó to je krása mít kolem válce namotaný čisťounký papír! A co že se to stalo za zázrak, že mě vytáhli ze skříňky, oprášili klapky a vyměnili vyschlou pásku za novou?! Už jsem si myslel, že se na mě zapomnělo. Byl jsem sice rád, že mě dali do důchodu, však jsem se za ty dlouhé roky něco naklapal, až mně drnčelo ve všech kloubech, válec lítal ze strany na stranu a zvoneček se mohl ucinkat. Taky klapky mám poněkud rozviklané, ale to nic nevadí, už jsem si odpočinul a rád se zase pustím do práce… Aha, tak to je jenom na chvilku jako záskok? On vypadl proud a na počítači se nedá nic napsat? Ale ne, opravdu mi to nevadí, rád pomůžu, když aspoň někdy můžu být užitečný.

* * *

Ve druhé zásuvce slonovinou vykládaného starobylého sekretáře v malé lesklé krabičce na černém sametu ležel jednoduchý zlatý kroužek ozdobený jakýmsi bezbarvým sklíčkem. Byl zklamaný, protože jeho bratři se pyšnili kamínky snad všech barev duhy, takže byl docela rád, že se nikde nemusí ukazovat a stydět se. Proto se úplně polekal, když jednoho dne uslyšel, jak se v ozdobném zámku otáčí klíč, jak něčí ruka vytahuje zásuvku a otevírá jeho úkryt. A právě tehdy se do pokoje zatoulal zvědavý sluneční paprsek, jemnými prstíčky objal bezbarvé sklíčko, prozářil je a ono se rozhořelo jako oheň. Copak mohl náš zlatý kroužek tušit, že do něho byl zasazen nejvzácnější ze všech drahokamů?

* * *

Když tuhle krasavici poprvé spustili do chladivých vln, slastně se protáhla, až všechna prkna zapraskala. A co teprve když námořníci vytáhli na stěžně nové bělostné plachty! Celá se zachvěla nedočkavostí, užuž aby byla venku! Vyplula z přístavu na volné moře jako hvězda na oblohu, plachtoví nastavila silnému větru a letěla jako pták. Toulala se po jiskřivé hladině pod zářícím sluncem, nebála se ani bouře a vysokých vln, které se jí převalovaly přes palubu. Měla statečného, moudrého kapitána a rychlé a silné námořníky .

Vozila voňavé koření z tropického Cejlonu a Zanzibaru do chladné Evropy a občas si odpočinula v nějaké tajuplné zátoce. Nic ale netrvá věčně. Po mnoha letech na moři a zápasů s větrem a vlnami byla velmi unavená a toužila po odpočinku. Dostalo se jí odměny za věrné služby, celou ji vyspravili a zakotvili v krásném přístavu, kam se na ni chodí dívat lidé snad ze všech koutů světa.

Marie Zieglerová

* * *
Zobrazit všechny články autorky