Pohled z okna

Postupně se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se přáteli. Je tak na místě, kdo chce (není podmínkou), přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Tentokrát je to pohled na domácí kutily.

Počteníčko o domácích kutilech

Spisovatele a redaktora Miroslava Sígla jsem poznal před deseti lety, kdy mi byl doporučen ke spolupráci novinářem Milanem Dubským. Mirek patřil k těm nejaktivnějším autorům, jaké jsem ve svém životě poznal - za naší spolupráce napsal na skoro na 400 článků s vážnou tématikou zabývající se kulturou a hlavně poválečnou historií a současnou politickou situací doma i v zahraničí. Kromě toho napsal za svůj život 25 knih, 11 sbírek poezie a účastnil se v 60 kolektivních dílech. Jeho píle byla víc než pozoruhodná.

5. prosince 2012 navždy opustil svou širokou čtenářskou veřejnost a jako by věděl, že své příznivce svým odchodem ze života nepotěší, napsal tento humorný článek, který byl jeho posledním. Jistě si přál, aby při jeho čtení a vzpomínce na něho se lidé zasmáli, což se mu, myslím, podařilo.

Jsem přesvědčen, že pobaví i potěší čtenáře Senior Tip.

Václav Židek

* * *

Miroslav Sígl - Slovo autora:

Upozorňuji předem, že uvedené historky jsou ze života, jak mi přišly pod ruku či do počítače prostřednictvím internetu. Trochu jsem je uvedl do přijatelné literární podoby, ale stojí za to, abyste se nad nimi zasmáli i vy ostatní, milí čtenáři. Jména jsem raději anonymizoval, abych neuváděl do rozpaků ani postižené, ani ty, kteří jim pomáhali z nesnází.

Nevyčerpatelnou studnicí kutilských historek jsou lékaři. Většina příběhů, jejichž hrdinou je kutil a předmětem doličným cirkulárka, vrtačka, šroubovák či motorová pila nebo hoblovka, končí v ordinacích lékařů nebo v nemocnicích.

Vypráví obvodní lékař: „Když jsem působil na chirurgii v Písku, dovezli nám pacienta, který si držel ruku v rozkroku. Ten nebožák něco vrtal a místo, aby použil svěrák, držel si dřevo mezi koleny. Inu – provrtal si šourek. Kolega to nemohl šít, protože se smíchy neudržel. Skončilo to dobře, a pokud vím, tak následky toho úrazu po ošetření nebyly nakonec žádné. Ruční vrtačka vůbec je zdrojem nejrůznějších kratochvílí amatérských kutilů.“

Obětí pokusů dokázat, že i intelektuál je schopen vyvrtat díru do zdi, byla manželka jistého pražského lékaře, který na své chalupě potřeboval zavěsit na zeď krucifix po babičce. Ta moudrá žena svému muži říkala: “Zbyňku, já na to pozvu souseda, to je řemeslník.” Pan doktor zabořil vrtačku do zdi, když předtím zaaretoval spínač, takže když se přístroj kousl, vymkl se mu z ruky a začal rotovat šílenou rychlostí, aby se nakonec utrhl a odletěl. Cestou vzaly za své starožitné hodiny, televizor a poté, kdy se odrazil od šicího stroje, na němž už nikdo nikdy nic neušije, uhodil tu opatrnou dámu do hlavy. Když ji s otřesem mozku nakládali do sanitky, už jen zanaříkala: “Zbyňku, já ti to říkala.”

Případy, kdy kutilské úsilí poškodí nevinnou oběť, nejsou vzácné. Lékař X. Y. pamatuje příklad, kdy si jistý chalupář za cenu nezměrného úsilí vykopal ve skále žumpu. Tam, kde by odborník udělal zábranu předepsanou normou, náš amatér položil přes zející jámu pouze překližku. Tak “ulovil” svoji ženu, která po pádu do hlubiny utrpěla kontuzi ledviny.

Strojem nadmíru nebezpečným je okružní pila – populární cirkulárka. “Tuhle mašinu bych zakázal pod trestem smrti,” pravil jistý primář ortopedického a traumatologického oddělení jedné nemocnice. Těch uříznutých prstů je nepočítaně. Jenže: těm lidem jako by to nestačilo. Měli zde případ pacienta, který si amputoval prsty opakovaně. Když už se stane a prsty jsou uťaty, bývá problém s jejich přišitím na původní místo. Někdy je replantace nemožná kvůli poškození tkáně v místě utětí, nebo i proto, že prsty prostě nejsou k dispozici.

MUDr. XYZ z pražské lékařské záchranné služby uvádí případ, kdy kutil strčil tři prsty do hoblovky. Na dotaz lékaře, kde je má, odpověděl, že mu je sežraly slepice, jakmile odpadly z hoblovky.

V lékařských análech je zaznamenán i případ, kdy kutil, který přišel o prst při sekání dříví, použil promptně vteřinového lepidla. Prst tím zachránil pouze do chvíle, než mu byl v nemocnici opět amputován, protože takto nalepený prst byl už replantace neschopný. A jsme-
li u vteřinového lepidla, uveďme i příklad dámy, která si amatérsky lepila nehty a protřela si oko. Oddělit slepená víčka potom dalo lékařům na očním oddělení dost fušku, když předtím museli uklidnit službu konající sestru, která se dala do nezvládnutelného smíchu. Na její dotaz, jaký má pacientka problém, dostala odpověď: „Já jsem si zalepila oko…“

Ředitel pražské záchranky uvádí případ amatérského natěrače plotu na chatě. Ruce od barvy omyl hadrem napuštěným technickým benzinem. Ten odhodil do suchého záchodu, kam vzápětí odešel za potřebou. Přitom si dopřál cigaretu, kterou odhodil tamtéž. Následující výbuch způsobil těžké popáleniny sedacích partií natěrače, který se vznesl do vzduchu, přičemž prorazil stříšku kadibudky a způsobil si otřes mozku spojený se zlomeninou klíční kosti. Při návratu k zemi to nevydržela chatrná konstrukce sedáku nad jímkou a ten chudák skončil v hlubinách s obsahem pohříchu nevábným a se zlomenou kyčlí.

“Některé věci by někteří jedinci měli dělat v brnění, nebo si na to aspoň vzít přilbu a ochranný štít přes obličej,” z další moudrosti jiného lékaře. “Měl jsem tady pacienta, který sekal dříví hasičskou sekyrkou opatřenou na druhém konci špičákem, kterým si sám prorazil lebku.”

Naprosto neuvěřitelné věci se mohou dít, zmocní-li se amatér míchačky. Dovezou-li na traumatologii člověka, který vypadá, jako by ho pošlapal slon, možná že to bylo právě proto, že nešika měl v úmyslu pomoci míchání betonové směsi tím, že do míchačky strčil lopatu. Jakmile se mu lopata vymkla z ruky, nabrala ho za kšandy od montérek, několikrát ho vynesla do vzduchu a zase s ním udeřila o zem. Přivolaný lékař konstatoval mnohočetné zlomeniny a pohmožděné ohanbí, neboť rozkrok montérek se choval jako lis.

V jisté jihočeské obci je vzpomínána takříkajíc kolektivní katastrofa amatérských dřevorubců, kteří v dobrém úmyslu odstranit letitý akát ohrožující kapličku na návsi, použili lano zapražené za buldozerem. Padající akát se následně zhoupl na drátech elektrického rozvodu, přičemž vytrhal nástřešní sloupky několika domů, kde vzaly za své štíty a kusy střech. Potom dopadl na buldozer, zdemoloval kabinu a kořeny, vrostlé do základů kapličky, nakonec dokonaly dílo zkázy, protože za své vzal i svatostánek.

V tom samém kraji, myslím, že to bylo v Jindřichově Hradci, při jízdě na kole vezl cyklista po polní cestě mimo sebe také kosu. Co čert nechtěl, z kola sletěl a kosou se skrz na skrz propíchnul. Snad při něm stál anděl strážný, že tento nešťastný muž zachoval klid a se zapíchnutou kosou dojel na tomtéž kole do nemocnice, kde mu kosu na operačním sále vyoperovali. Říká se, že pan primář, který nešťastníka operoval, má dodnes tuhle kosu ve své kanceláři zavěšenou jako vzácnou trofej na stěně.

O tom, co dokáže intelektuál s motorovou pilou v ruce, svědčí další případ. Učitel základní školy prořezával ořešák způsobem, že usedl na řezanou větev, přičemž řez vedl mezi sebou a kmenem. Klasický případ podřezání vlastní větve pod sebou s tříměsíčním pobytem v nemocnici.

Z téhož soudku je případ amatérského tesaře, který vypůjčenou řetězovou pilou zcela bez uvažování přeřízl trám spojující pozednice krovu ve chlévě, tzv. hambálek, protože mu vadil při přebudování chléva na garáž. Následkem bylo okamžité zhroucení střechy, pod jejímiž troskami skončil nejen ten nebožák ale i jeho automobil. Mohl mluvit o štěstí, že sám spočinul v dutině vedle svého vozu jen se zlomeninou žeber.

Obzvláště populární jsou v lékařských kruzích amatérští elektroinstalatéři. Každý odborník vám řekne, že hroužit se do útrob televizoru šroubovákem bez izolace a sedě přitom na ústředním topení, je pitomost první třídy.

Náš kutil vypovídal v nemocnici, kam byl odvezen ve značně zbědovaném stavu, že ho to “prvně koplo do zadnice”, poté “vlítl ksichtem do bedny”, a když bezmocně ležel na zemi, mohl jen sledovat zpod ožehnutého obočí, jak od hořícího přijímače chytá nábytková stěna. Od té doby je silně alergický na televizní hokejové přenosy, protože touha spatřit prvoligový mač ho přivedla k osudovému rozhodnutí odstranit závadu svépomocí.

Zcela přiměřený věku computerů je případ inženýrky, která monitor svého pécéčka omývala mokrým hadrem za provozu. Lékař, který ji resuscitoval, jí poradil, ať příště přístroj alespoň vypne, a když už, tak ať ten hadr aspoň předem vyždímá.

Nikdy nevěřte prodavačům nábytku, že sestavit to či ono je hračkou. Prodavači a montážní návody zastírají rizika s tím spojená. V lékařských análech je zaznamenána děsivá příhoda jistého doktora obojího práva, který uvěřil, že sestavení regálové stěny z nerezových trubek zvládne i amatér. Sestavení opravdu zvládl, a když se s regálem dostal do třímetrové výše u stropu své advokátní kanceláře, měl ho podle návodu ukotvit ve stropu šroubovacími hroty. Jakmile několikrát otočil maticí, regál se odlepil od stěny i s nešťastným juristou. Pod trubkami a nepohyblivého ho našli kolegové až nazítří ráno v poněkud potupné situaci, protože v tom stavu se nemohl uchýlit na toaletu.

Zcela rizikovým chováním je zlozvyk ukrývat potřebný spojovací materiál v ústech. Každý lékař vám potvrdí, že pokud spolknete hrst nerezových vrutů, jako jistý státní zaměstnanec, který si svépomocí montoval kuchyňskou linku, existuje jen malá možnost, že vyjdou přirozenou cestou. Vyjma újmy fyzické, existuje i reálné nebezpečí, že se kvůli svépomocné montáži nábytku dostanete i do blázince.

Lékaři sice mají sklon někdy přehánět, ale proč nevěřit známému pražskému sexuologovi, který tvrdí, že má už rok v péči kutila, který provozoval sex na svépomocně smontované palandě, která se pod náporem vášně zhroutila. Ten muž má od té doby problémy s erekcí a úspěchem terapeuta je prý už to, že přestal koktat.

Na závěr malá statistika. Podle lékařů prý nejčastější obětí kutilství jsou profese vojáků z povolání. Domácí výbuchy a katastrofy spojené s požáry způsobují hlavně pedagogové a ženy v domácnosti. Na montáže nábytku a vůbec vše, co se dělá podle návodu, by si měli dát pozor právníci, protože ti mají sklon pošetile věřit úředním návodům!

K úrazu může přijít i profesionál, což dokládá případ svépomocného řezníka občanským povoláním stavebního inženýra. Místo prasete omráčil sebe a vyděšené zvíře potom pokousalo několik zabijačkových hostů, jimž musela být aplikována protitetanová injekce.

Fušovat se dá i do medicíny, jak o tom svědčí případ amatérského ošetření jistého zedníka, který upadl pod neobvykle vysokou dávkou alkoholu, přičemž chrčel a podivně slintal. Jeho neméně zřízení kumpáni to okamžitě diagnostikovali jako epileptický záchvat. “Pacienta” znehybnili tím, že na něj nalehli vší silou a podle jakési zmatené teorie, že epileptikům se musí vkládat něco mezi zuby, mu tam narvali násadu od lopaty. Vyjma polámaných žeber si musel potom dotyčný pořídit i zubní protézu.

Neméně zajímavé jsou případy první pomoci. V jedné stavební firmě proběhlo školení první pomoci, kde dělníkům bylo svědomitě vysvětlováno, co mají dělat v případě zasažení elektrickým proudem. A ti hned druhý den mohli předvést v praxi, jak taková první pomoc vypadá. Jeden z dělníků se opřel oběma rukama o míchačku a dal se z ničeho nic do odklepávání bláta z holinek tím způsobem, že třepal zuřivě nohou. Hned vedle něj stojící dělník, když viděl, že něco není tak, jak by mělo být, a myslel, že jeho kolega je zasažený elektrickým proudem, popadl bleskurychle krumpáč a násadou ho udeřil přes ruce, aby se pustil. Ano, ten se pustil rychle, ale měl obě ruce přeražené.

Nepřejte si raději k novému roku vrtačku či hoblovku A chcete-li si užít legrace, stačí chopit šroubovák a běžet naboso vyměnit vypínač v koupelně, stoje přitom na mokrém ručníku. I to se bohužel stalo. Nepřeji nikomu z vás pobyt na jednotce intenzívní péče, kam bohužel musím zamířit, protože mne čeká náročná operace. A tímto příspěvkem jsem si také mj. chtěl zlepšit náladu. A tu si zlepším i představou, jak se baví čtenáři těchto řádků…

Miroslav Sígl

* * *
Kresby © Miroslav Šesták