Útulný rybník

Já vím, že v Čechách i na Moravě je plno rybníků (a jakých!), ale náš stradonický rybník je tak útulný, že má i svého vodníka Bačálka, starého dobráka. V první listopadovou sobotu konal se výlov s veškerou parádou, davy lidí, dětí a psů rojily se na hrázi kolem kádí, kde zmítali se prvotřídní kapři.

Noc před výlovem neslo se nad vesnicí jásavé halali, jež nacvičovali strážci kádí u vypuštěného rybníka, majíce ve svém středu kotlík guláše, pivo aj i rum, dávající horkému čaji ten správný šmrnc.

Ráno, ještě se úplně nerozednilo, už byl první na hrázi sám Bačálek, objížděje své teritorium svědomitě na kole. Staral se, aby se rybám zbytečně neubližovalo, ale co chvíli usedl stranou ruchu unaveně na lavičku. Je v tom rybníku už celé věky, není divu, že ho to zmáhá, proto mu i soused Prošek půjčil své kolo. Bačálek je ve vsi i okolí, kam až jeho pověst sahá, oblíben.

On to také není vodník ledajaký, pověst o něm praví, jak že se do Stradonic dostal – on byl pěkný chytrák! To prý šel jednou dávno jeden soused stradonický se ženou pěšky domů až z Kladna. A jak tak jdou, vidí na louce pásti se ovci a nikde nikdo. I hodil si ten muž ovci na záda a že ji ponese domů. Ona se vůbec nebránila, a tak se s ženou těšili na skopovou pečínku. Ale, jak přecházeli lávku nad potokem u stradonického rybníka, ovce sebou škubla a hup – už byla v rybníku. Kdepak ovce, vodník to byl, z vody na ty lidi zavolal poděkování za tu donášku a od té doby je tady.

A proč se jmenuje právě Bačálek? Protože části obce s rybníkem a mlýnem se říkalo Bačálka, dostal ten zelený šibal jméno Bačálek.

Jsou v paměti doby, kdy rybník měl čisté travnaté břehy, rostly tu břízky a pod nimi lavičky. Na rybníku byly k volnému použití loďky a a v létě jezdili sem lidé z širého okolí na koupačku. To ještě i ve mlýně se pracovalo a přes pevný kamenný most jezdily koňské povozy s obilím a zpátky s moukou. Zdejší mlynáři pomáhali hladovým lidem v okolí v první i druhé světové válce.

Dnes, kromě kamenné hráze jsou břehy bahnité, nový majitel chová tu kapry a na hladině se usadilo množství kachen. Stalo se pomalu tradicí, že zdejší výlov podobá se pouti, kde nechybí bohaté občerstvení všeho druhu a k tomu všemu shonu hraje svižná kapela.

Okolo poledne ruch pomalu utichal, auta s návštěvníky, obtížena rybami, rychle uvolňovala téměř ucpanou silnici ve vsi, a kolem rybníka se uložilo zas obvyklé ticho. Ještě odvézt kádě se zbylými rybami a zavřít stavidlo.

Bačálek ulehl do svého koutku v rákosí a spí. Až se probudí, bude už hladina v rybníku opět stoupat. Zima může přijít.

Text, fotokoláž a fotografie: Olga Janíčková