BABIBAJKY
Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.
Mara
BABIBAJKY
* (14) *
Myslím, ¾e bych ani nemusela nijak glosovat tuhle situaci. Jak dobøe ji známe všichni, kdo si ne¾ijeme jen tak sami pro sebe, co¾ je sice do urèité doby velmi pøíjemné, ale kdy¾ na budíku ¾ivota cinkne ta pravá hodina, zaèneme se ohlí¾et po ¾ivotním partnerovi. Nechejme stranou to strastiplné vybírání a pøemítání a zkoumání, jestli je to ten pravý. Tohle je u¾ vyøešená hádanka – táta kaèer a matka kaèka s kachòátkem.
Vùbec se nezmýlím, kdy¾ budu tvrdit, ¾e se nepohodli. To vyèítavé kchá kchá, to obviòující gesto, to ubreèené kaèátko! Tak copak se stalo? ®e by se snad táta zatoulal k jinému hnízdeèku? ®e by zapomnìl, kudy vede cestièka k domovu? ®e by se mu zalíbila támhleta stìhovavá èírka? Nebo se jen zapovídal s kamarádem… Jisté ovšem je, ¾e si je svojí viny vìdom a podle jeho výrazu mù¾eme usuzovat, ¾e se zcela urèitì polepší, ¾e se to u¾ víckrát nestane, uvidíte, ¾e ne!
Anebo si jen poèká, a¾ se matka uklidní a pøi první pøíle¾itosti si dobrodru¾ství zopakuje? V¾dy» to pøece tak sladce chutná, znáte to! Vy to fakt znáte?!
* * *
Zcela urèitì je tahle kabela víceúèelová. Je dostateènì prostorná a hluboká, hodnì se toho do ní vejde, je na nákupy skuteènì ideální. Je?! To myslíte vá¾nì? Tak si to vyzkoušejte: na dno umístíme nìkolik lahvinek pivíèka pro tatínka, pak pøidáme pytlík nových brambor k veèeøi, dvoukilovku voòavého chleba, vajíèka, ale proboha! vajíèka a¾ nahoru!! tak dobøe, co nám ještì schází? olej, nìjakou mouku, cukr, maso, mléko u¾ doma taky není, dìckám nanukáè, nezapomenout na ovoce …
Tak a teï tu kabelu pìknì vezmìte do ruky, doklopýtejte k autobusu, usmívejte se, a» si lidi nemyslí, ¾e je tì¾ká, a omdlete a¾ doma.
Ovšem dáte-li do ní jen lehkou svaèinku, pìknou froté osušku, krém na opalování a knihu, i kdy¾ pøidáte bikinky a dvoulitrovku minerálky, prostor bude zcela vyplnìn, ale její váhu nebudete vùbec vnímat .
No vida, a pak ¾e všechno není relativní!
* * *
To vám bylo jednou jedno velice mlsné srdíèko. U¾ odmala si radìj zoblo rohlíèek se slaïounkou marmeládkou ne¾ misku køehkých øedkvièek. Marnì mu maminka domlouvala, aby se místo pøeslazené limonády napilo èisté vody ze studánky, aby nesedìlo poøád u televizoru nebo poèítaèe a šlo se radìj probìhnout po lese. Kdy¾ pøi tom najde tøeba nìjaký høíbek nebo bedlu, ¾e mu je pak udìlá k veèeøi.
Nad všemi radami srdíèko jen ohrnulo nos, a kdy¾ u¾ se dalo do bìhu, pak zamíøilo do cukrárny pro velikánskou bonboniéru.
Krindapána, to ale dopadne!
* * *
Nedovedu si pøedstavit, jak bych pøe¾ívala, kdybych v tìchto skorotropických vedrech byla navíc obalená jemným peøím. Ovšem nìco jiného je být papuchálkem a moci se máchat ve svì¾ích vlnách oceánu. Zatím co já se mohu osvì¾it tak nanejvýš pod sprchou, proto¾e vlézt si u nás do vody ve volné pøírodì znamená øíkat si o nìjakou alergii, hopsne si papuchálek do pøíboje, kdy se mu zachce. No , zachce! Vlastnì mu nezbývá ne¾ se tváøit, ¾e se mu chce. Jenom necita by vydr¾el pohled na vìènì otevøené zobáèky a ¾adonivý køik sotva opeøených papuchálèích dì»átek! A tak sotva se rodiè vynoøí se zobáèkem plným sardinek, hned aby se vracel zpátky do vln. Dost mo¾ná, ¾e by u¾ radìji zùstal sedìt na útesu, kochal se pohledem na modrozelenou pláò pod sebou a pøemítal o tom, jaké by to bylo, kdyby se byl býval nehonil za tou baculatou papuchálkou, která ho teï popohání, aby nelenošil, kdy¾ dìti potøebují honem rychle vyrùst.
To jsem ráda, ¾e se starosti nevyhýbají ani papuchálkùm!
* * *
„...a tak svìta Stvoøitel, seslal na Zem Pegasa a dal mu rýmù pytel, a» zpívá lidská chasa.
Pegas mìl køídla zpuchøelý, spad na Nanynku do zelí a, jak ji bránil Jeníèek, roztrh s rýmama pytlíèek … s rýmama se roztrh pytel. Od té doby kamarád kamarádku mívá rád, milý milou miluje a rým se s rýmem rýmuje … milý s milou se rýmujou …“
Ukamenujte mì, ale nic jiného mne pøi pohledu na toho krasavce nenapadlo a byla by nenahraditelná škoda, kdyby tento zlomeèek písnièky legendárních V+W moje vnouèata nepoznala. Tøeba je to pøinutí k tomu, aby se posléze, a¾ se s pøibývajícími roky umoudøí, dopídily písnièky celé. K tomu jim pøeji hodnì radosti pøi dobrodru¾ném poznávání.
Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky