Pamětníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.

Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Kamejk - Ostrov

Taky už jen býval. Podlehl potřebám vojáků. Zavezením Borečky vznikl sice větší prostor, ale zmizelo kouzlo Kamejka. Byl právě mlýnskou strouhou, Borečkou, oddělen od levého břehu. Tam byla chaloupka, kde jsme bydleli. Za ostrovem šuměla šlajsna. Tu mám zařazenou v některé další kapitole. Od ní vedla navigace až na hlavu. U ní ležela krásná písčitá pláž a k ostrovu zůstávala po velkých vodách louže, plná návnadových rybek. Soutok Borečky s řekou tvořila špička. Při stoupající vodě zde braly na spláveček podoustve. Na ostrově rostlo několik smrčků. Hlavně ale hodně akátů .Tomu odpovídalo spodní patro vegetace. To už je vlastností tohoto stromu že si pod sebou vytváří osobitou floru a úporně brání vzrůstu stromové konkurence. Však i plochy po akátech zalesnit bývá těžkým oříškem. Nerad jsem tam chodil bos. Zem byla plná trnů. Bylo radno mít nějaké tenisky. I vodáci, kteří jinak stanovali skoro všade, se tu usadili velice málo.

Naše slepice tam však létaly běžně. Když nedoletěla, tak zbytek vody odpádlovala křídly. Na plážičku jsme se chodili rádi koupat. Bylo sice blízko od břehu plno velkých kamenů. Ale poležení v horkém písku jako u moře.

Když stoupala voda, tak jak přetékala po navigaci do louže vytvořila drobné peřejky. Náhodou jsem zkusil na háček pod splávek napíchnout letošní plotičku, minirybičku. Sotva čtyři čísla dlouhou, Ohromující byl výsledek. Tloušti skoro kiloví. Čekali tam na kořist. Jinde se mi nepodařilo na tyto bezpochyby vychytralé hltouny vyzrát. Mělo to jeden háček. Když voda začala přetékat přes královku(navigaci)bylo v Borečce pod zahrádko minimálně metr vody. Musela tam být loďka. Jenže ta však pokaždé nebyla včas přetažena.

Když došlo k napuštěni Slapů, vznikla za ostrovem hluboká, tážná, voda Byť jsem byl ve vodě ve svém živlu, necítil jsem se tam ani na loďce dobře.

Přišel jsem na to, že tam na pijavky berou krásné parmy. I několik menších, do 90 centimetrů sumců. Jen byl problém s pijavkami. Nakonec se bohatý zdroj našel v Příbrami. Tam v potoce který spojoval dva rybníky se jimi jen hemžilo. Spojení autobusem bylo dobré a tak jsem pro ně několikrát jel.

Zvláštní techniku ta rybařina vyžadovala. Sice jednou napíchnutá pijavice vydržela několik záběrů ale bylo nutné jí odstřihnout přísavku na zadečku. Tou se byla schopná přisát i k dosti velikému kamenu. Několik šutrů jsem vytáhl, než byla odstraněna příčina.

Jako malý kluk jsem s dědou a prý i s tátou chodil házet oblázky na veliký kámen. Ten vyčníval z vody až u prostředního náhonu. Kdo tam dohodil, byl pašák. Dlouho mi trvalo, než se mi to povedlo. Děda mě tento hendikep pomohl odstranit. Naučil házení přes rozštípnutý klacek. To se asi 3-4 cm silný a kolem 80 cm dlouhý klacek na jednom konci rozštípl. Do toho rozštěpu se vkládaly oblázky. Po troše cviku, šlo o rychlost mávnutí klackem tak ,aby se v pravou chvíli oblázek uvolnil. Dalo se tak potom dohodit až na pravý břeh. Do nevídané dálky.

Pod plážkou bylo mnoho oblázků. Šlo vybrat si pěkný“placáček“ a závody vypukly znova. Kdo udělá víc“žabek“. Často kamínek poskakoval po hladině hodně daleko. O výsledku vedle síly do metu vložené byla volba odpovídajícího úhlu dopadu na vodu.

Antonín Suk

* * *

Zobrazit všechny články autora