Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Kamejk - Ostrov
Taky u¾ jen býval. Podlehl potøebám vojákù. Zavezením Boreèky vznikl sice vìtší prostor, ale zmizelo kouzlo Kamejka. Byl právì mlýnskou strouhou, Boreèkou, oddìlen od levého bøehu. Tam byla chaloupka, kde jsme bydleli. Za ostrovem šumìla šlajsna. Tu mám zaøazenou v nìkteré další kapitole. Od ní vedla navigace a¾ na hlavu. U ní le¾ela krásná písèitá plá¾ a k ostrovu zùstávala po velkých vodách lou¾e, plná návnadových rybek. Soutok Boreèky s øekou tvoøila špièka. Pøi stoupající vodì zde braly na spláveèek podoustve. Na ostrovì rostlo nìkolik smrèkù. Hlavnì ale hodnì akátù .Tomu odpovídalo spodní patro vegetace. To u¾ je vlastností tohoto stromu ¾e si pod sebou vytváøí osobitou floru a úpornì brání vzrùstu stromové konkurence. Však i plochy po akátech zalesnit bývá tì¾kým oøíškem. Nerad jsem tam chodil bos. Zem byla plná trnù. Bylo radno mít nìjaké tenisky. I vodáci, kteøí jinak stanovali skoro všade, se tu usadili velice málo.
Naše slepice tam však létaly bì¾nì. Kdy¾ nedoletìla, tak zbytek vody odpádlovala køídly. Na plá¾ièku jsme se chodili rádi koupat. Bylo sice blízko od bøehu plno velkých kamenù. Ale pole¾ení v horkém písku jako u moøe.
Kdy¾ stoupala voda, tak jak pøetékala po navigaci do lou¾e vytvoøila drobné peøejky. Náhodou jsem zkusil na háèek pod splávek napíchnout letošní plotièku, minirybièku. Sotva ètyøi èísla dlouhou, Ohromující byl výsledek. Tloušti skoro kiloví. Èekali tam na koøist. Jinde se mi nepodaøilo na tyto bezpochyby vychytralé hltouny vyzrát. Mìlo to jeden háèek. Kdy¾ voda zaèala pøetékat pøes královku(navigaci)bylo v Boreèce pod zahrádko minimálnì metr vody. Musela tam být loïka. Jen¾e ta však poka¾dé nebyla vèas pøeta¾ena.
Kdy¾ došlo k napuštìni Slapù, vznikla za ostrovem hluboká, tá¾ná, voda By» jsem byl ve vodì ve svém ¾ivlu, necítil jsem se tam ani na loïce dobøe.
Pøišel jsem na to, ¾e tam na pijavky berou krásné parmy. I nìkolik menších, do 90 centimetrù sumcù. Jen byl problém s pijavkami. Nakonec se bohatý zdroj našel v Pøíbrami. Tam v potoce který spojoval dva rybníky se jimi jen hem¾ilo. Spojení autobusem bylo dobré a tak jsem pro nì nìkolikrát jel.
Zvláštní techniku ta rybaøina vy¾adovala. Sice jednou napíchnutá pijavice vydr¾ela nìkolik zábìrù ale bylo nutné jí odstøihnout pøísavku na zadeèku. Tou se byla schopná pøisát i k dosti velikému kamenu. Nìkolik šutrù jsem vytáhl, ne¾ byla odstranìna pøíèina.
Jako malý kluk jsem s dìdou a prý i s tátou chodil házet oblázky na veliký kámen. Ten vyèníval z vody a¾ u prostøedního náhonu. Kdo tam dohodil, byl pašák. Dlouho mi trvalo, ne¾ se mi to povedlo. Dìda mì tento hendikep pomohl odstranit. Nauèil házení pøes rozštípnutý klacek. To se asi 3-4 cm silný a kolem 80 cm dlouhý klacek na jednom konci rozštípl. Do toho rozštìpu se vkládaly oblázky. Po troše cviku, šlo o rychlost mávnutí klackem tak ,aby se v pravou chvíli oblázek uvolnil. Dalo se tak potom dohodit a¾ na pravý bøeh. Do nevídané dálky.
Pod plá¾kou bylo mnoho oblázkù. Šlo vybrat si pìkný“placáèek“ a závody vypukly znova. Kdo udìlá víc“¾abek“. Èasto kamínek poskakoval po hladinì hodnì daleko. O výsledku vedle síly do metu vlo¾ené byla volba odpovídajícího úhlu dopadu na vodu.
Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora