Buïte¾ velebeny, punèocháèe!
Ve výloze jakéhosi butiku jsem náhodou spatøil kus dámské garderoby s oznaèením „punèochové kalhoty“. Vlo¾il jsem tedy tento zajisté odborný název do titulku „Chvála punèochových kalhot!“ ale pak jsem radìji pou¾il slova výrazovì emotivnìjší. Ano, „Buïte¾ velebeny punèocháèe!“
Fejetonek byl dopsán a vhozen k ostatním do šuplíku, aby se øádnì ule¾el a vyèkal druhého, tøetího, èi kolikátého ètení, ne¾ bude pøípadnì vpuštìn do svìta. A zase náhoda tomu chtìla, ¾e ne¾ k tomu došlo, dostalo se mi dalšího pouèení.
Jel jsem jednou èasnì ráno tramvají a nade mnou stály dvì dívenky, tak osmnáctky, dvacítky, jedna blond, druhá brunetka. Ve voze bylo pøíjemné teplo, oèi se mi zaèínaly zavírat a jejich tichý hovor se mi pomalu zmìnil v bzukot vèelek na kvìtech mateøídoušky, kdy¾ mne z té hezké pøedstavy probudil témìø výkøik: „Doprdele, zase mi na tìch punèocháèích pustilo voko a já s sebou jiný nemám!“ tedy nìco zcela neèekaného z tak krásnì vykrojených rtù drobné modrooké blondýnky.
Tak brutálnì vytr¾en z pøíjemného snìní, pohlédl jsem na místo, které usilovnì tøela naslinìným prstíkem, a hle, ono tam na mne skuteènì zíralo oko z levé nohavièky punèochových kalhot, nyní tedy punèocháèù. Moje iluze o nì¾ných blondýnkách tím sice vzaly za své, ale zato se mi dostalo názvu v øeèi hovorové. Zmìnil jsem tedy titulek potøetí a dostal se koneènì k tomu, co jsem jím chtìl øíct.
U¾ dávno, ještì kdy¾ se nosily punèochy hedvábné, jsem si všiml, ¾e kromì toho, ¾e je chrání proti chladu, prokazují dámským no¾kám velkou slu¾bu estetickou. Pota¾eny touto vrstvou prùsvitného tkaniva vypadaly jak vytesané Michelangelem z kararského mramoru, nebo, jak øíkával mùj dìdeèek, vydraxlované. Zmizely pod nimi všechny jejich menší i vìtší nedostatky a vhodnì seøízený šev úspìšnì upravil i jejich tvar. Mìly jen jednu vadu, potøebovaly zavìšení. To zajiš»oval dosti nepohodlný a škrtící postroj, zvaný podvazkový pás. Pohled na ¾enu, jí¾ vítr pozdvihl sukni a obna¾il podvazky, byl krajnì neestetický (i kdy¾ se našli zvrhlíci, které to vzrušovalo).
Pozdìji, kdy¾ choulostivé hedvábí bylo nahrazeno odolnìjším a prùsvitnìjším nylonem, silonem, dederonem a jinými syntetickými vlákny, narodily se punèocháèe. A tak volám: pochválen budi¾, kdo je první stvoøil, jako¾ i ta, která je první oblékla a ocenila.
Zmizel nepohodlný podvazkový pás a z nìho visící to ètvero „strukù“ a nehrozí u¾ nebezpeèí, ¾e by je poryv vìtru odhalil a znechutil potenciálního nápadníka. Naopak, dnešní kratièké sukénky jsou k mu¾ùm velmi vstøícné a vìtøík je naopak vítán. Punèocháèe všech barev, odstínù a vzorù ještì úèinnìji podtrhují krásu a pøita¾livost ¾enských dolních konèetin.
A proto¾e diskrétnì a sametovì zahladí jakékoliv vady pleti poko¾ky od patièek a kotníèkù a¾ po místa s „pomeranèovou kùrkou“, nosí je ¾eny s oblibou i v létì, a to i ty, kdo¾ mají no¾ky bez poskvrnky. Dodávají jim lesk i samet, mìní jejich bìlost na ple» Tahi»anky, èi pøitahují mu¾ské oko nebývalou barvou èi vyzývavým vzorem. A to velice obdivuji a chválím.
Nakonec bych chtìl ale ještì dodat, ¾e mu¾i je mnohdy ocení nejen u paní a dívek, ale rádi jich u¾ijí i sami. Co¾e? ®e snad jen transvestité a úchylové? Ale kde¾, co¾pak jste si nikdy nevšimli, co mají tøeba na nohou fotbalisté, zejména gólmani, pøi zimní a mrazivé èásti ligy? Jistì¾e punèocháèe, jen ponìkud tlustší a tedy ménì sexy. Myslím, ¾e by se tito, a kdoví jestli ne i jiní sportovci, k mému chvalozpìvu rádi pøipojili.
Ludìk «opka
* * *
Kolá¾ © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora