Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste...
Pun»a
V dobì, kdy za mojí slu¾by u Lesù Èeské republiky na naše polesí byl pøeveden další lesnický úsek a sní¾en plat o nìjakou stovku, nás zùstávalo slou¾it jen to jádro. My, co jsme byli lesáci tìlem i duší a nebo ti, kteøí kdy¾ se rozdával rozum zrovna byli nìkde jinde.
Pìšky se to zvládnout nedalo. Pou¾íval jsem Pionýra.Díky tomu, ¾e mì donutili pøestat kouøit a taky díky vìku se moje tìlesné parametry zaèaly mìnit. Shodnì a nemilosrdnì pøibývala léta a kila. Pincek se sna¾il - jen¾e nestaèil. V terénu bylo tøeba nìjaký ten kopeèek vyjet na plný plyn, tudí¾ rychleji, a to vedlo k tomu, ¾e nepøizpùsobivé byly tøeba borovice. Sem-tam z toho vylezl nìjaký škrábanec nebo boule.
I z¾elelo se dítkám svého otce a dostal jsem z Prahy starou 125 zetku. To bylo nìco jiného. Na dvojku a pùl plynu kopeèek, ¾ádné kolise, no pohoda.
Odfrkávala si ta mašinka ponìkud hlasitìji. A tady byl ne zakopaný, ale sportovním duchem a vysokým stupnìm cítìní pro poctivost a spravedlnost nadaný pes - Kubíkùv Pun»a.
Kdykoliv jsem jel pøes Sedlici z Hulicka, èekal u cesty pøikrèený ve škarpì. Poté po celou trasu asi 150 metrù následovaly hrùzostrašné výhrù¾ky a jistì asi nìco ne zrovna uctivého na nás se Zetkou. Jistì se jí sna¾il i pøeøvat. S mírnou manipulací plynového „heftu“ bylo lehké mu jen tak-tak (pro vztek) ujet. O to vìtší byl kravál. Hlášení o tom, ¾e jedu domu dostávala nejen šenkýøka Jana v Keblovì, ale tøeba i babka a mohlo to dojít tak daleko, ¾e kdy¾ jsem dojel domù pozdìji, pøišel výslech, kde ¾e jsem tak dlouho byl, kdy¾ pøes Sedlici jsem jel u¾ pøed dvìmi hodinami.
Tyto skuteènosti mì demoralizovaly natolik, ¾e došlo k rozhodnutí - radši se dám se¾rat od Pun»i, ne¾ vést potupný ¾ivot sledovaného foøta. Kdy¾ provedl zase svùj výpad, ubral jsem na plynu a èekal tu hrùzu. Jen¾e nic. Hafík nás pøedbìhl, zhnusenì se obrátil, ztichl a odcházel s vítìzným dekorem.
Byl konec kraválu. U¾ neosnoval ¾ádné násilí. Dal najevo, ¾e mu za to nestojíme, kdy¾ byl rychlejší.
Nejsem si jistý, jestli náš obrázek - tedy mojí osoby na zetce - nevisel jako trofej u nìho v boudì a nelákal na jeho prohlídku psí š»abajzny z Keblova a okolí.
Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora