Poslední faraoni v Čechách

V padesátých letech se rozmohli zejména v panelové zástavbě drobní mravenci, kterým podle odborného označení říkali faraoni. Lezli v bytovém jádru, ve spižírnách v potravinách, občas i v bytech ve velkém množství. Hodně se o nich psalo, hlavně, jak tyto nevítané hosty odstranit.

Také můj kolega Pepíček si stěžoval, jak mnoho faraonů má v bytě. A tak se najednou na jeho stole ozval telefon. Příjemný hlas mladé ženy se představil jako sekretářka hlavního hygienika hl. m. Prahy. Zjistili, že právě on a několik dalších občanů, kteří s nimi již spolupracují, mají v bytech mnoho faraonů. Je podezření, že roznášejí infekci, která by mohla být nebezpečná i pro lidi. Proto žádají Pepíčka o účast na výzkumném úkolu, který je dobře placen.

Právě včera jedna spolupracovnice si odnesla v hotovosti 8 000 Kč.

Pepíček samozřejmě souhlasil a co prý má dělat? Sbírat mravence do skleněné nádoby, živé, čím více tím lépe. Až je přinese do útvaru hlavního hygienika, dostane za každého mravence deset haléřů. Hlas v telefonu patřil naší mladé kresličce z vedlejšího oddělení. Pepíček se nám všem pochlubil, na jak důležitém úkolu pracuje.

A pak jsme si každý den vyslechli, jak Pepíček sbírá mravence i v noci, to prý je jich nejvíc, dává je do skleniček na zavařování. Dělá mu potíže, že když sklenici otevře, aby tam mravence přidal, ti ostatní ve sklenici utíkají. Také měl obavy, že při sbírání mravenců pinzetou je může poškodit a potom mu nevyplatí celou částku za každý kus. Také s námi konzultoval, jak při odevzdávání ty mravence spočítají, aby dostal za každého správnou sumu. Ujistili jsme ho, že to není problém, jistě jsou na to zařízení, stačí pustit mravence úzkou uličkou pod mikroskopem a automat to spočítá, a mimoto je hned vidět, jestli některý třeba nekulhá nebo nebyl trochu přimáčknutý, za to by mu určitě celou sumu nevyplatili.

Pepíček se tužil, získal ve sbírání mravenců neobyčejnou zručnost, denně se nám chlubil, jak mu mravenců přibývá, a my měli na řadu dní o zábavu postaráno. Je třeba podotknout, že iniciátoři celé akce zjistili skutečné jméno sekretářky i s adresou, kde pracuje, také jméno hlavního hygienika bylo pravé. A Pepíček sbíral a sbíral, až oznámil, že jich má jistě již několik tisíc a že se tedy vyplatí je odnést na místo určení. Bylo nám ho už trochu líto, ale komu není rady…

Pepíček se tedy konečně vypravil na udanou adresu. Co se tam dělo, s tím se nepochlubil. Ale jakoby v řeči poznamenal: „To je strašné, jaký je dneska všude bordel! Napřed si vyžádají faraony, a když jim je člověk přinese až pod nos, tak koukají jak vyoraná myš, že prý je nechtějí. Tak jsem jim řekl, aby si příště nedělali srandu. A bylo to!“

Vladimír Kulíček

* * *
Koláže © Eva Rydrychová

Zobrazit všechny články autora