Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Splašení konì
Po smrti mých rodièù, kdy¾ mi bylo pìt let, jsem byl dán mým strýcem, poruèníkem do sirotèince v Èeských Budìjovicích. O Vánocích, Velikonocích a o prázdninách jsem jezdil na nìkolik dnù k mým provdaným sestrám do Protivína. Sestry slou¾ily u mého poruèníka a jeho ¾eny, mé tety, která byla sestrou mé zemøelé matky. Kdy¾ jsem chodil do 4.tøídy, byl jsem opìt o Velikonocích u sestry Bo¾enky v Protivínì.
Podle køes»anské nábo¾enské legendy odlétají na Zelený ètvrtek zvony do Øíma. Ten den, v roce nula, tedy ani pøed Kristem, ani po Kristu, jak se dnes od toho dne poèítá a datuje etapa èasu, skonal ukøi¾ovaný Kristus, syn boha otce, na hoøe Golgotì, èesky Kalvarii, v Jeruzalémì. V øímskokatolických kostelech se zvony o Zeleném ètvrtku odmlèí a rozezní se a¾ na Bílou sobotu pøed veèerem, v Den Vzkøíšení nebo také Zmrtvýchvstání Je¾íše Krista. Místo zvonìní nastupují v tyto dny v mnoha mìsteèkách kluci s øehtaèkami, trakaøi a klapaèkami a jejich zvuky svolávají vìøící na ranní a veèerní bohoslu¾by, po tøi dny velikonoèní, na Zelený ètvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu, místo hlaholu zvonù, které odletìly do Øíma. Nahrazují ranní a veèerní zvonìní, klekání.
A tak jsme na Zelený ètvrtek šli, kluci, po námìstí v Protivínì, pøed šestou hodinou veèerní a vydávali zvuky svými øehtaèkami, trakaøi, klapaèkami. Mohlo nás být tak tøicet, ètyøicet. Kdy¾ tu pojednou se z dolní èásti námìstí vyøítili splašení konì táhnoucí bryèku smìrem na nás. Rozprchli jsme se jako prasklá ¾árovka, ale konì bì¾eli a spøe¾ení vydávalo hrozivé zvuky. Neštìstí viselo ve vzduchu.
Kde se vzal, tu se vzal, vybìhl z místa kolem domù èlovìk pøímo proti splašeným koním, zdvihl ruce proti nim a mával jimi, jako výpravèí všehomíra, pøed klusajícími koòmi. Konì zpomalili a mu¾ jim šel pøímo pøed hlavami, popadl jejich ohlávku a pozvolna je, ještì sám s nimi chvilku klusaje, zastavil. Lidé pøítomni pøed domy a ovšem my všichni kluci jsme stáli strnulí a s oèima navrch hlavy jsme koukali na tento zázrak.
Neštìstí bylo za¾ehnáno. Stál pøed námi hrdina, mu¾ s odvahou, mu¾ èinu. Dodnes mám v pamìti ten obrázek, jak hladí oba ještì øíèné konì po hlavì a uklidòuje je.
Øíká se, ¾e Èeši nejsou hrdinové, ¾e nejsou národem stateèným. Je to soud nepravdivý. I mezi námi jsou hrdinové, jako mezi jinými národy. Èasto neznáme jejich jména. Pokud vejdou v širší známost, jsou pak vá¾eni a oslavováni. Ale to se stává zøídka. Spíše platí, ¾e doma není nikdo prorokem. O jednom takovém hrdinovi napsal spisovatel a novináø Stanislav Motl knihu, kterou by mìlo èíst mnoho, zvláštì mladých, lidí. Ti z velké èásti nemají o èeské minulosti hrdinské i ménì oslav si zasluhující, a¾ zahanbujícnì málo. Kniha je výsledkem nìkolikaletého, intenzivního pátrání v minulosti o èlovìku jménem Antonín Kalina, o nìm¾ autor napsal pøíbìh plný faktù, dokladù, dùkazù o jeho hrdinství. Díky autorovu podmanivému stylu vyprávìní, jeho výrazné empatii, vnímavosti, výpovìdím oèitých svìdkù dosud ¾ijících pøíbuzných, úèastníkù tìchto pravdivých, tì¾ko uvìøitelných dìjù, vznikla kniha Dìti Antonína Kaliny. Vyznaèuje se zajímavostmi, ètivostí, poznáním, které se pøenáší na ètenáøe.
* * *
Dne 17. prosince 2013 se v prostorách Velvyslanectví Státu Izrael v Èeské republice uskuteènila zaznamenání hodná událost.
Desítky lidí se zde sešly proto, aby vzdaly hold nìkdejšímu politickému vìzni koncentraèního tábora Buchenwald Antonínu Kalinovi. Mu¾i, jemu¾ se v krutých podmínkách nacistického lágru podaøilo zachránit na tisícovku dìtí, pøevá¾nì ¾idovských, jim¾ hrozila Smrt.
O této záchranné akci, která v dìjinách druhé svìtové války nemìla jistì opakování a obdobu, hovoøil v hlavním projevu velvyslanec Státu Izrael v Èeské republice Gary Koren. Zdùraznil pøedevším Kalinovo hrdinství, kdy ka¾dý den riskoval svùj ¾ivot.
Akce se zúèastnili pøíbuzní Antonína Kaliny a øada dalších zajímavých hostù, nejen z Èeské republiky. Pøijeli nìkdejší - Kalinou zachránìní dìtští vìzni - Naftali Duro Fürst, který ¾ije v Izraeli, rovnì¾ Alex Moskovic, který ¾ije ve Spojených státech amerických.
Na otázku, co by Antonínu Kalinovi (zemøel v roce 1990) øekl, pokud by mìl mo¾nost ho potkat, Naftali Duro Fürst odpovìdìl: „Objal bych ho. Tisíckrát bych mu dìkoval za to, co pro nás, ohro¾ené dìti, které èekala smrt, udìlal.“
Zvláš» významný okam¾ik veèera byl, kdy¾ pøíbuzní Antonína Kaliny pøijali z rukou izraelského velvyslance titul Spravedlivý mezi národy, který byl v roce 2012 Antonínu Kalinovi – in memoriam udìlen.
Zmínìný termín (v hebrejštinì Chasid Umot ha-Olam) je výrazem ocenìní lidem ne¾idovského pùvodu, kteøí v dobì nìmeckého nacismu pøispìli k záchranì ®idù. Tento titul udìluje Komise pro rozpoznávání spravedlivých, která byla zalo¾ena v roce 1963. Øídí se pøísnými kritérii. Dùle¾itou roli zde hrají informace od konkrétních svìdkù, historický výzkum a rovnì¾ veøejné diskuse.
Slavnostního veèera na Izraelském velvyslanectví v Praze se zúèastnil také americký filmový producent Steve Moskovic (byl rovnì¾ hlavním kameramanem filmu; autorem scénáøe a re¾isérem byl Rob Cohen) dokumentárního filmu Kinderblock 66 – Návrat do Buchenwaldu. Je to pøíbìh ètyø Kalinových dìtí – Naftali Fürsta, Pavla Kohna, Izraela-Laszlo Lazara a Alexe Moskovice.
Ve filmu, natoèeném v roce 2012, se nìkolikrát hovoøí také o Antonínu Kalinovi. S velkým respektem se o nìm zmiòuje napøíklad americký historik Kenneth Waltzer.
Právì tento film významnou mìrou pøispìl k tomu, aby Antonínu Kalinovi byl udìlen zmínìný titul Spravedlivý mezi národy.
Po skonèení slavnosti se pak v prostorách Kulturního støediska USA v Praze uskuteènilo, za úèasti pøedstavitelù Velvyslanectví USA v Praze, promítání tohoto filmu. Byla to i jeho èeská premiéra.
Lidé odcházeli dojati a pøekvapeni. Zejména cizinci, kteøí se promítání filmu zúèastnili, nemohli pochopit, ¾e se o Antonínu Kalinovi u nás takøka vùbec neví a nemluví.
A co je také podivuhodné a smutnì nepochopitelné?
O celé této události, ¾elbohu, nevydala zprávu Èeská tisková kanceláø a ani jedny noviny, vycházející v Èeské republice, vèetnì veøejnoprávního rozhlasu i televize, o tom nepøinesly ani øádek ani vìtu, ani jeden krátký pøíspìvek.
* * *
Èech Antonín Kalina narozený v Tøebíèi, se díval ka¾dý den v koncentraèním táboøe Buchenwald do tváøe smrti. Jeho pøíbìh se liší od mediálnì proslulých a zaslou¾ilých zachráncù, ®idù Oskara Schindlera i Nicholase Wintona. Kalina dìti zachraòoval v situacích, kdy ka¾dou vteøinu visel jeho ¾ivot na pøímce smrti. Ka¾dý den, ka¾dou noc. Ve spise s jeho jménem bylo napsáno návrat ne¾ádoucí. Jeho srdce a odvaha pøekonaly strach. Takto nadán a pøipraven zachránil tisícovku dìtí z drápù nacistických vrahù. Mezi tìmito dìtmi byli pozdìjší velcí umìlci, spisovatelé, nositelé Nobelovy ceny Elie Wiesel, Imre Kertesz a svìtovì uznaný fyzik Felix Jiøí Weinberg, nositel mnoha mezinárodních cen za výsledky ve vìdeckém bádání. Narodil se v Ústí nad Labem. Zemøel 5.prosince 1912 v Británii ve vìku 84 let.
Nemusíme se jako Èeši, jako národ stydìt pøed tìmi ostatními. Svìt není nikdy jednoznaènì èerný ani jednoznaènì bílý. Kdo dnes ví, ¾e v letech 1936 a¾ 1945 padlo na domácí odbojové frontì pod sekerami, pøed popravèími èetami a na šibenicích, více ne¾ deset tisíc mu¾ù a ¾en? To je více, ne¾ padlo všech našich zahranièních vojákù, vèetnì letcù na východní i západní frontì dohromady.
Pøíbìh Antonína Kaliny je dalším z dùkazù, ¾e v dobì nìmeckého nacismu zrodila tato zemì mno¾ství opravdových hrdinù, ¾elbohu dnes ji¾ zapomenutých a nevzpomínaných. A na nì mù¾eme a buïme právem hrdi.
Milan Dubský
* * *
Kolá¾e pro SeniorTip © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora