Støípky z mocnáøství
vám nabízíme neuèesanì a na pøeskáèku. Kyvadlo odporu k Rakousku se u¾ pøesunulo na opaènou stranu, a tak i ty støípky jsou spíše vlídné a úsmìvné…
Rabiát z Konopištì
V tom názvu je hodnì vìdomé nadsázky. František Ferdinand d‘ Este (1863 -1914) býval v našich filmech i literatuøe pøedstavován pøedevším jako trochu bezohledný a popudlivý mocipán. Mùj pohled bude také spíše kritický, ale vlídnìjší. Následníkem trùnu císaøského nebyl od poèátku. Teprve sebevra¾da jediného syna císaøe Františka Josefa, Rudolfa, zmìnila situaci. I kdy¾ oficiálním následníkem trùnu i potom byl jeho otec, mladší bratr císaøùv. Po otcovì smrti v roce 1896 se stal oficiálním následníkem císaøského trùnu.
V jeho 12ti letech zemøel modenský vévoda František V. z Este. Tento vévoda byl bezdìtný a veškerý svùj majetek na 500 stranách závìti odkázal právì tomuto Habsburkovi, který pøijme pøíjmení d’Este a titul modenského vévody. Tak se z Františka Ferdinanda, od té doby d’Este, stal nejbohatší èlovìk nejen císaøského rodu, ale i Evropy. Kromì znaèných nemovitostí v Itálii, Bavorsku a Rakousku zdìdil i zámek Chlum u Tøebonì v Èechách.
František Ferdinand tedy byl velkým dítìtem štìstìny, zdá se. Jeho otec, mladší bratr císaøe, Karel Ludvík, býval zván také „výstavním vévodou“, proto¾e jiné èinnosti mu nemohly být svìøovány. Slavnostní otevírání výstav bylo maximum.
Nebyl ale v¾dycky takový trochu podsaditý krevnatý poøízek. Pøed tøicítkou ho dostihla tuberkulóza a ta v té dobì kosila nemilosrdnì chudé i bohaté. Díky péèi lékaøù, pobytùm u moøe a urèitì i síle vùle se vyléèil, i kdy¾ prý byl nemocí trochu poznamenán po celý ¾ivot.
Jeho milostný ¾ivot v mládí asi byl dost bouølivý, ví se nejménì o dvou neman¾elských dìtech. Zdá se, ¾e jako mladý poruèík armády nepatøil zrovna ke svatým. Kdy se poprvé potkal s hrabìnkou ®ofií Chotkovou, se spolehlivì neví. Dcera z chudého, ale slavného šlechtického rodu se stala jeho ¾enou osudovou. U¾ v dobì své tì¾ké nemoci mu její dopisy zvedaly náladu, pomáhaly mu. Protokol habsburského dvora byl ale velmi škrobený. Panovník nemìl svobodný výbìr nevìsty. Hrabìnka ®ofie Chotková urèitì nepatøila do okruhu rodin vhodných. Císaø František Josef, u¾ sedmdesátiletý, patøil k nejdùkladnìjším ochráncùm protokolu.
A právì jeho musel synovec ¾ádat o souhlas k nerovnomìrnému sòatku. Císaø nesouhlasil, bylo prý to dost bouølivé. Ale zamilovaný následník trval na svém. Je nutné si uvìdomit, ¾e ze strany starého pána to nebyla jenom staøecká tvrdohlavost. Dìdìní císaøského trùnu podléhalo øadì pøísných pravidel a u¾ tenkrát, kdy¾ se sešli tøi právníci, mìli na stejnou vìc pìt právních názorù. A reálnì hrozilo rozkolísání císaøského trùnu po smrti starého mocnáøe. Válka nervù se trochu protáhla, František Ferdinand ji prý nesl dosti tì¾ce, ale nakonec si svou ®ofii vyvzdoroval. Své patrnì sehrály i císaøovy obavy z dalšího skandálu v rodinì.
1. èervence 1890 se konala velmi skromná svatba v sídle arcivévodovy nevlastní matky. Habsburkové ji vìtšinou ignorovali, stejnì jako potom oba man¾ele. Pøed svatbou se musel následník trùnu František Ferdinand slavnostnì a veøejnì zøíci nástupnického práva pro své dìti, vzešlé z morganatického, tedy nerovnomìrného man¾elství. Z dochovaných dokumentù se zdá, ¾e to nenesl tì¾ce, víc pro nìj znamenala milovaná ®ofie. Jaká byla? Ne snad typická krasavice, spíš hezké, elegantní a inteligentní ¾enství. I ti nezatvrzelejší odpùrci man¾elù pøiznávali, ¾e man¾elství to bylo mimoøádnì š»astné, jejich tøi dìti byly milované a skvìle vychované. ®ofie prý svého chotì vodila na dost krátkém obojku, byla spoøivá snad a¾ pøíliš.
Arcivévoda mìl krom svých cholerických záchvatù také bohaté znalosti z cest po svìtì, pomìrnì široký rozhled a snad i dobrý vztah k Èechám, ba i Èechùm. Èeštinu prý ovládal obstojnì.
Závìreèná kapitola toho vášnivého lovce je známá dost. Sám se stal koøistí pro studentského støelce Principa a jeho partu trochu zmanipulovaných vlastencù. Tu historii všichni známe a tak jenom dodám, ¾e milující man¾elé si byli úplnì rovni a¾ v rodinné hrobce v rakouském Arstettenu. Ještì pøi pohøbu byla v dvorní kapli vystavena ®ofie na stupínku ni¾ším. František Ferdinand vyhrál válku se zákeønou nemocí i strýcem císaøem, ale kule v Sarajevu ho dostihly.
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora