BABIBAJKY
Seniorský vìk dostihl i mne a vìnoval mi ÈAS – èas na odpoèinek po hektickém pracovním období, èas na vnouèata, na relaxaci nad záhony v zahradì, na knihy bìhem let kupované a odkládané bez ètení na dobu, a¾ na nì zbude èas...
Dal mi také mo¾nost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou èipù a drátkù, tím zázrakem dvacátého století. Zaèátky s ní mi ulehèil dárek – CD s nìkolika tisíci klipartù. Pøi jejich prohlí¾ení se mi zaèaly vybavovat rùzné zá¾itky z pro¾itých let, které jsem se sna¾ila v nìkolika vìtách zachytit. To, co jsem bìhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávìní, nìkde skoro pohádky, povzdechnutí, pøíslibu. A proto¾e stojí na samé hranici reality a bajky a proto¾e jejich autorkou je babièka, dostaly název BABIBAJKY.
Ne ka¾dá se povedla, pøísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pøesto doufám, ¾e se najde i dost ètenáøù, kteøí se zasmìjí, souhlasnì pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v naèrtnutém dìji. Pøeji všem dobrou náladu.
Mara
BABIBAJKY
* (7) *
Není šprochu, aby na nìm nebylo pravdy trochu... a jen èlovìk bez fantazie, který nevìøí na ušlechtilého Jednoro¾ce, na Zlatohøíváka a Tátoše, nepøizná Pegasovi køídla. Jestli s námi mohli sdílet osud všelijací bronto èi tyranosauøi, šavlozubí tygøi, mamuti a jiní více èi ménì nepravdìpodobní tvorové, proè by se naši praprapøedkové nemohli tìšit z pøátelství tak ušlechtilých bytostí, jako jsou jednoro¾ci? Navíc kdy¾ to byli právì oni, kdo jim pomáhal pøi konání dobrých skutkù, zachraòoval je z nebezpeèných situací, v¾dy jim dobøe poradil a nechtìl za to nic ne¾ trochu dobrého zacházení?!
Ovšem èlovìk je tvor velice nevdìèný a jeho vlastní bøicho mu v¾dy bylo nadevše. Jak to tak vypadá, radìj vám prozradí, ¾e vìøí na pohádky, ne¾ by pøiznal, jak se svými vìrnými pøáteli nalo¾il.
* * *
Vùbec to nemá lehké král zvíøat, ostatnì jako ka¾dý jiný král. U¾ si kolikrát øíkal, ¾e s tím zamìstnáním praští, a» se stará zase nìkdo jiný, ALE! Ale je tady ta Moc, kterou má ve svých tlapách, to vìdomí, ¾e bez nìj by na savanì i v buši zavládl zmatek a nedejbo¾e i anarchie! Takhle mu staèí jen si poøádnì nahlas zívnout a hnedle ka¾dý ví, kde je jeho místo a co si nemù¾e dovolit. I královské dìtièky, ti malí rozjívenci, se pìknì klidí tatínkovi z cesty a èekají, a¾ na nì pøijde øada, a kdy¾ nezbude ¾ádné maso, spokojí se bez reptání s olizováním kostí.
Kdepak, ta høíva mu nenarostla jen tak pro parádu! Vlastnì je to znamení jeho staleté rodové zodpovìdnosti i výsadního postavení, tak¾e nezbývá, ne¾ se smíøit s osudem mu pøisouzeným a vládnout dál.
* * *
Za tøemi moøi a tøemi korálovými útesy se v útulné jeskyòce jednoho dne vyklubala na svìt malá chobotnice. Po rodièích zdìdila vysoké IQ a spoustu dùle¾itých vlastností, tak¾e hned od prvního okam¾iku vìdìla, ¾e se musí o sebe postarat sama, jestli chce v sice krutém, ale zato pøekrásném podvodním svìtì obstát. A nebyla by to ani ¾enská, kdyby si nedokázala poradit tím nejjednodušším a pøesto nejrafinovanìjším zpùsobem. Stala se mistrem pøevlekù a kouzelnicí barev, i kdy¾ vlastnila jen jedny šaty.
Nikdo se jí v této dovednosti nevyrovná a já jí jen tiše závidím, kdy¾ ji z pohodlného køesla v teple svého suchozemského domova pozoruji. Moc by se mi líbilo umìt ty její triky. Mo¾ná ¾e nìkdy jindy v jiném ¾ivotì se je taky nauèím...
* * *
Tedy já nedoká¾u spoèítat, jestli to byl osmerák nebo devaterák, ale na první pohled je jasné, ¾e paro¾í je to impozantní. Ani nemusím pøedpokládat, ¾e jako trofej je touhou mnoha nimrodù a urèitì visí na velmi viditelném, a tudí¾ èestném, místì jejich domácností. Èlovìk na nì koukne a hnedle vidí statného jelena, který je nosil na hrdì vztyèené hlavì. A kdy¾ se za ojínìného øíjnového rána ozval jeho hlas vyzývající soka k mìøení sil, urèitì nenechal v klidu stádeèko laní, i kdy¾ holky pøedstíraly, ¾e se jich to netýká.
No, holky, pøiznejme si, ¾e se nás to v¾dycky týká! Taky se radìj podíváme na statného jelena ne¾ na zbabìlého zajíce. Ka¾dá správná ¾enská si pro svoje potomstvo vybírá pøece toho nejlepšího partnera. Nìkdy se jí to tøeba nepovede, ale v takovém pøípadì mu vìtšinou nasadí krásné parohy, aby ho aspoò nìèím ve svých oèích zkrášlila. Co na tom, ¾e se to dotyèný tøeba vùbec nikdy nedozví?!
* * *
®ádná mýlka, všichni máme jasno! Náš milý Mìsíèek si dal v jednom nebeském baru „do nosu“ a ponìkud to pøehnal. Asi tam bylo rušno a veselo, kdy¾ ho to dokázalo zlákat. Pùvodnì šel jen na kontrolu, zaèaly se mu toti¾ po veèerech nìjak vytrácet hvìzdièky ze svých souhvìzdí, jiné se zase couraly bùhvíkde, kdy¾ u¾ dávno mìly být na místì, co¾ jim pøece nemohl trpìt, to by to za chvíli pìknì vypadalo, hvìzdáøi by se nestaèili divit, co se to dìje na nebesích! A vyøizovat jejich stí¾nosti není ¾ádný med, jen toho papírování kolem!
Ovšem teï tomu sám nasadil „korunu“! Nebeský pastýø ztratil glanc a autoritu, kdy¾ se v ovínìném stavu doškobrtal na oblohu. Kdyby byl radìj zùstal doma, zalezl do peøin a z té pijatiky se vyspal! Ale to on ne, posedla ho „dùle¾itost“ a „spravedlivý“ hnìv vrchního dohlí¾itele noèní oblohy. A teï to má jako na potvoru - první, koho potká, je ta nevychovaná, prostoøeká, škodolibá a ukecaná hvìzda, co se sem zatoulala z hvìzdokupy a¾ na okraji galaxie.
Chudina Velký eM, myslím, ¾e se nebude staèit divit, a¾ se zbaví opice, která s ním teï cloumá!
Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky