Postavièku mìla òam-òam
Kvìtuška nám rozkvetla do krásy. Není divu. Je jí nádherných šestnáct let a opravdu jí to sluší. Kvìtuška je náš poklad, øíkávala její maminka ji¾ od malièka a dopøávala jí z prostøedkù dobøe situované rodiny, èeho si její srdíèko pøálo. Spíše by se ale dalo o Kvìtušce øíci: Je to perla! A to ze všech stran! Nejvìtší perla se houpe v pupíku odhaleném za ka¾dého poèasí, jak móda velí. Další dvì perlièky zdobí nosánek, další oboèí, jakási minièinka propíchla jazýèek a pod bradièkou trèí velký kovový trn. V ouškách se houpou kromì dalších perlièek rùzné krou¾ky doplnìné tetováním na krèku, ramínkách, ruèièkách i nad zadeèkem. Kolem labutí šíje chrastí pøehršel korálkù, tak¾e kdy¾ Kvìtuška kráèí, pøipomíná to zvukovì blí¾ící se Vánoce, pøesto¾e je tøeba èerven.
Postavièka je ovšem perfektní. Dalo by se veršovat: Kdy¾ jde v trièku po sluníèku, tak má super postavièku.
V jedné dávno uvadlé písnièce se zpívalo „postavièku mìly ham-ham“. Kdy¾ k tomu pøipoèítáme zázraky moderní kosmetiky za nemalé náklady, je z Kvìtušky úplná modelka. Je si toho také vìdoma: „Jen modelkou nebo zpìvaèkou, nebo obojí, nic jinýho neberu, práce pro mì není!“
Má to trochu háèek. Kdy¾ Kvìtuška kráèí nástupištìm metra na vysokých kovových kramflíècích, ozývají se rány, jako kdy¾ pochoduje rakousko-uherský granátník. ®ádná vznosná víla! I s tou zpìvaèkou to není slavné. Má hlas jako svìtem protøelý námoøník. Aèkoliv i to se dneska na podiích obèas nosí, tak¾e to tøeba vyjde.
Jako malá byla Kvìtuška rozkošné dì»átko, kdekdo ji obdivoval. U¾ asi zde bylo zaseto semínko nedobrých zaèátkù. Bezmezná shovívavost vyprodukovala nezvladatelného, sobeckého a zlomyslného spratka. Kdysi se øíkávalo, ¾e dítì je rozjívené, proutek se musí ohýbat dokud je mladý a pøimìøenì bylo odkázáno do pøíslušných mezí. Doba se mìní, nejsou u¾ dìti rozjívené, ale hyperaktivní. Nesmí se omezovat v rozletu, mohlo by to ublí¾it jejich rozvoji, individualitì a intelektualitì.
Ve stejném názoru utvrdila rodinu návštìva pøíbuzných na Floridì. Kdy¾ chtìla tetièka na ulici pøíliš rozjívené (pardon, hyperaktivní) dítì tøepnout rukou pøes zadeèek, øvala Kvìtuška jako poplachová siréna a u¾ zde byl policista a dùraznì varoval tetièku, ¾e za takové chování mù¾e jít a¾ na tøi dny do vìzení. A tak naše Kvìtuška zùstala pokladem.
Vyrostl z ní vzorový, prakticky neposti¾itelný tyránek rodiny. Kdy¾ ve tøinácti letech za mírné pokárání dala facku uèitelce, byl pro nízký vìk pøípad odlo¾en a vyšumìl do ztracena. Koneènì, v USA se obèas uèitelé støílí. Kdy my se toho doèkáme, je, jak se zdá, otázkou èasu.
Zvláštní zá¾itek vznikne, kdy¾ Kvìtuška otevøe svoji rozkošnou pusinku. Pominu okolnost, ¾e výrazivo obèas pøipomíná otevøení senkgrubny, jak se døíve øíkávalo. Ostatnì vzory lze vysledovat i v médiích, dokonce i v televizních pøenosech, které by mìly evokovat spíše noblesnost, jako tøeba pøi moderování Miss Vojtou Kotkem.
Na dotaz, co dìlala Kvìtuška v létì, zaznìlo: „Superdofèa na ruïasu, hypersenzitivní vibrace a dobití baterek pozitivní energií!“
®e dofèa je dovolená, ruïas není komunista, ale Rudé moøe, jsem kupodivu pochopil. Co tam ale vibrovalo a jak je mo¾né nabíjet baterky, kdy¾ ty se po vyèerpání vyhazují a nabíjejí se akumulátory, to u¾ ne. Na doplòující otázku následovala vyèerpávající odpovìï: „Sou tam super plavèíci!“
No vida, za našich mladých let se tomu øíkalo jinak, dnes se vibruje a nabíjejí baterky. Pøi studiích mi utajili, ¾e by mìla být energie negativní a pozitivní. Ve fyzice je jenom jedna. Buï je nebo není. Ono to vykrádání odborných fyzikálních výrazù, které má vypadat uèenì, pùsobí spíš legraènì.
Není divu, ¾e mezi vrstevníky má Kvìtuška pøezdívku „nabíjeèka“. Pøíle¾itostnì jsem se zeptal Vincka Cícù, který ji zná dobøe. Byl struèný: „Nabíjeèka? To je kráva!“
Nabíjeèka pøitahuje u¾ svým vzhledem prakticky jenom sobì podobné a není tøeba je popisovat. Sedávají v parku na opìradlech lavièek, ne na sedadlech. Kouøí spoleènì s návykovým pro¾itkem svoje jointy a sem tam si k tomu ještì nìco lupnou.
Jistì jde o špièku ledovce, ale kolik je takových polokvìtušek, ètvrtkvìtušek atd. Jde o produkt dnešní doby a diktát její módy. A samozøejmì to platí i pro mu¾e. A» se na mì Kvìtušky nezlobí, mù¾e tam být docela jiné jméno. Nejde o jméno, ale o symbol.
Naštìstí jsou i jiné holky, krásné tím, ¾e jsou úplnì obyèejné a ta jejich krása je spíše v nich, ne¾li na jejich obalu.
Prozíraví kluci, kteøí vìdí, zaè je toho loket, si takové poklady instinktivnì vyhledávají a vìdí proè. Tak jim dr¾me palce!
Vladimír Kulíèek
* * *
Ilustrace © Eva Rydrychová
Zobrazit všechny èlánky autora
