Jak jsem se stala redaktorkou – gobelíny
Výrobna gobelínù v Jindøichovì Hradci má opravdu dlouhou tradici. Dokonce si pamatuji, ¾e na exkurzi v tomto podniku jsme byli se školou, kdy¾ jsem ještì studovala, a to u¾ je pìkných pár let. Èas trhl oponou- výroba, která kdysi patøila k chloubám naší zemì, dnes tak trochu ¾ivoøí a bojuje o pøe¾ití.
Dùvod? Banální- tak jako v mnoha jiných odvìtvích. Nejsou peníze, a proto nejsou zakázky. Jestli se zachrání? Opravdu by byla velká škoda, kdyby se to nepovedlo. Kdy¾ jsem byla v létì na dovolené blízko Jindøichova Hradce, zašla jsem se podívat. Šikovné ruce, velká trpìlivost, øemeslná zruènost. Tady je má reportá¾. Vyšla v èasopise Doba seniorù v prázdninovém èísle.
Tkaní gobelínù má v Jindøichovì Hradci tradici
Kdy¾ se øekne Jindøichùv Hradec, napadne vìtšinu lidí krásný zámek, spojený se jmény pánù z Hradce èi Èernínù z Chudenic, mo¾ná i bílá paní Perchta z Ro¾mberka, která tu v noci chodívá zámkem. Mnozí si asi vzpomenou na školní zemìpis a patnáctý poledník, který mìstem prochází. Ale urèitì se najdou i ti, kteøí si spojí jméno mìsta Jindøichùv Hradec s gobelíny.
Na pøelomu 19. a 20. století zde první dílnu na tkaní gobelínù zalo¾ila Marie Teinitzerová, a od té doby tu výroba zùstala dodnes. O minulosti i souèasnosti tohoto umìleckého øemesla jsem si zašla popovídat s Mgr. Janem Fidlerem, majitelem gobelínové dílny, i s jednou z nejzkušenìjších zdejších tkadlen paní Danou Rohovou.
Gobelíny jsou známy u¾ ze starovìkého Egypta, v Evropì zejména z Francie a Belgie 15. století. O jejich proslulost se zaslou¾il král Ludvík XIV. a jméno gobelíny dostaly textilní tapisérie podle paøí¾ského barvíøe Jehana Gobelína.
Své zkušenosti z cest Evropou zúroèila Marie Teinitzerová ve své textilní dílnì, kterou zalo¾ila v roce 1910. Pokusila se o spojení èeští výtvarníci-èeští tkalci, a pøesto¾e u nás toto øemeslo tradice nemìlo, uspìla. První gobelín vznikl u¾ o rok pozdìji, tkalci ho zhotovili podle návrhu výtvarníka Zdeòka Kratochvíla a pøedstavuje boj sv. Jiøí s drakem.
Obrovský úspìch zaznamenala Marie Teinitzerová spolu s výtvarníkem Františkem Kyselou v r. 1925, kdy série jejich osmi gobelínù s názvem Øemesla získala na svìtové výstavì v Paøí¾i Grand Prix a zlatou medaili. Prosadit se v kolébce tkalcù a proslavit mistrovství našich øemeslníkù bylo neèekaným vyznamenáním.
Po zakladatelce pøebral ¾ezlo v padesátých letech akademický malíø Josef Müller. Byl velkým odborníkem po technologické i výtvarné stránce a celé øemeslo posunul na svìtovou úroveò. Vymyslel tzv. melírovou metodu, pøi ní¾ vznikají tisíce barevných kombinací a tím i jemné plastické barevné pøechody. Øemeslo se mu podaøilo povýšit na umìní. V šedesátých letech se zaèalo i s restaurováním historických zámeckých gobelínù, a to je teï významnou souèástí práce zdejší dílny.
Paní Dana Rohová se tapisériemi zabývá od svých patnácti let, vlastnì celý ¾ivot. Vyuèila se tkadlenou, restaurátorkou tapisérií, do dílny pøišla jako nejmladší, dnes patøí k nejstarším.
„Rukama nám procházejí nádherné gobelíny z rùzných zámkù – z Hluboké, Èeského Krumlova, i odsud z Jindøichova Hradce, nové zakázky pøicházejí z celého svìta – v souèasné dobì pracujeme na gobelínu do Tasmánie a restaurujeme dílo tkané v Bruselu v polovinì 17. století s názvem Pøedávání odznakù z cyklu Decius Mus ze schwarzenberských sbírek.
Práce na gobelínech trvá mìsíce, nìkdy i roky. Tkadlena za den utká tak 10 krát 10 centimetrù, dovedete si pøedstavit, jak pomalu postupuje práce na nìkolikametrových textiliích. Na jedné zakázce pracuje nìkolik tkadlen najednou, je to kolektivní práce. Velmi dùle¾itou roli má barvíø, všechny odstíny musí být pøesnì takové, jaké potøebujeme. Pracujeme vìtšinou s hedvábím nebo vlnou, nìkdy se pou¾ívá i zlatá èi lurexová nitka.
Mìli jsme i nìkolik kuriózních zakázek. Podle návrhu dnes ji¾ zemøelého švédského výtvarníka Carla Larssona si nechal jeden švédský zákazník u nás zhotovit gobelín, který si povìsil ve svém domì. Kdy¾ odjí¾dìl na letní byt do své letní rezidence, po díle se mu tak stýskalo, ¾e nám dal ještì jednu zakázku, tkali jsme znovu stejné dílo, aby ho mohl mít na obou místech.
Pyšní jsme byli i na zakázku restaurování cyklu vzácných gobelínù z Arcibiskupského paláce v Praze. Byla to barokní práce ze 17. století s názvem Nová Indie. Restaurovali jsme gobelíny v našich Ateliérech tapisérií, potom byly vystaveny dva rok v prostorách Španìlského køídla v jindøichohradeckém zámku.
Ji¾ vzpomínaný cyklus gobelínù Øemesla, který tak zaujal v roce 1925 v Paøí¾i, je v originálech ulo¾en ve sbírkách Umìleckoprùmyslového muzea v Praze. U pøíle¾itosti ukonèení rekonstrukce Obecního domu uspoøádalo toto muzeum výstavu s názvem Èeské art-deco. Zmínìné gobelíny tam zahlédl i významný filmový producent z Hollywoodu. Byl jimi tak nadšen, ¾e nechal zhotovit zcela identické repliky, které jsme mu utkali. Odvezl je s sebou do Ameriky- a my jsme tím udìlali velmi dùle¾itý krok pøes oceán, i kdy¾ v historii naší dílny nebyl první.“
Slova se ujímá Jan Fidler, který je tu pøes gobelíny tím nejpovolanìjším:
„Jako výtvarník jsem pracoval ve zdejším muzeu a tady jsem se s Josefem Müllerem seznámil. Pøivedl mì ke gobelínùm – vìnoval se jim prakticky celý ¾ivot. Pøed smrtí mì nabádal, a» se sna¾ím výrobu udr¾et, ¾e je to naše národní støíbro. Plním svùj slib, který jsem mu dal, ale není to jednoduché. V dnešní dobì je všude nedostatek penìz, shánìt zakázky je obtí¾né, je to takový neustálý boj o pøe¾ití.
Kdy¾ došlo na zaèátku devadesátých let k restitucím, získala dílnu neteø Marie Teinitzerové paní Olga Teinitzerová, a spolu jsme zalo¾ili Ateliéry tapisérií. Ona posléze odstoupila a já jsem zùstal sám. I v kolébce gobelínù, ve Vlámsku, kde byly ještì pøed deseti lety stovky tkalcù, jsou jich dnes u¾ jen desítky, výroba pomalièku zaniká. A tak se sna¾íme ze všech sil, aby tohle nádherné øemeslo u nás nevymizelo.
V rámci grantového projektu ministerstva kultury se nám podaøilo vyvinout metodu nových restaurátorských postupù, které umo¾òují i velmi jemnou práci a tím i opravy historických tapisérií, do té doby neopravitelných. Své výsledky jsme prezentovali po celé Evropì. Naše tkadleny tento postup brilantnì ovládají, doká¾í si poradit i s velmi poškozenými gobelíny. Ale jak to bude v budoucnu – kdo ví…“
A co pova¾uje Jan Fidler za nejvìtší úspìch v poslední dobì?
„Ve spolupráci s mìstem a za vydatné pomoci evropských finanèních prostøedkù se v loòském roce podaøilo v areálu bývalého zámeckého pivovaru otevøít Dùm gobelínù, kulturních tradic a øemesel.
Prezentuje úspìchy našich tkalcù, historii tkaní, jsou tu místnosti vìnované Marii Teinitzerové i Josefu Müllerovi. A hlavnì- je tu mo¾né pøímo sledovat práci tkadlen, dívat se, jak restaurují èi vytváøejí nové gobelíny. Pro zájemce tu probíhají i kurzy tkaní.
Mám jistotu, ¾e i kdyby nìkdy v budoucnu naše dílna padla, øemeslo nebude zapomenuto. Alespoò v této podobì, zde v muzeu, bude toto naše kulturní dìdictví uchováno a s mistrovstvím našich lidí se budou moci seznamovat i další generace.“
Nezbývá ne¾ podìkovat za vyprávìní a obdivnì sledovat šikovné ruce tkadlen a nádherná díla, která vytváøejí. Zájemcùm o podrobnìjší informace je urèena webová adresa i pozvání… Pøijïte se podívat do Ateliérù tapisérií v Jindøichovì Hradci, svou práci vám tu rádi pøedvedou.
Eva Procházková
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky