Střípky modrého a žlutého zrcadla (2)

Milí čtenáři,
rádi bychom vás v několika „střípcích“ vzpomínek seznámili s osobností Olgy Wister a její zkušeností s životem daleko od domova.
Narodila se v roce 1946 v Praze, v rodině hudebníka L. Pleštila. Vystudovala Obchodní školu a v roce 1968 odjela do Švédska. Dnes se na svůj odjezd dívá jako na osudový zlom ve svém životě.
Celý život inklinovala k obchodní činnosti. Ve Švédsku dokončila Obchodní institut a postupně se vypracovala tak, že v Baťově koncernu vedla ve své režii dvě jeho prodejny. Současně se aktivně věnovala pomoci České republice. To byla obsáhlá činnost, která žádala všechny síly a plné nasazení.
V roce 1989 začala její spolupráce s Olgou Havlovou a po založení Nadace Výboru dobré vůle Olgy Havlové ve Švédsku, jíž se stala prezidentkou, se cíleně věnuje charitativní činnosti.

Redakce

Vichřice

V “Tundrách” je smršť, tomu se nedá říci větry dují po strništi, to je na poražení člověka jdoucího po ulici. Zatím kromě dvou spadlých, ale asi pětimetrových silných větví z obrovské borovice přímo do ulice – se u nás nic nepřihodilo. Toto nám zavolal náš soused, jenž bydlí naproti, a okamžitě šel Mirkovi pomoct větve ze silnice odklidit, aby nepřekážely, a to bylo úžasné, protože za pár hodin přestal jít proud, a tak by nějaké auto mohlo na naše větve zle doplatit. Několik lidí již takto doplatilo ztrátou života, podle hlášení bylo usmrceno již asi 8 lidí. Smršť je jen v některé lokalitě na jihu Švédska. Strašně padají stromy – lámou se jak sirky. Celý večer, noc a do 15.00 odpoledne jsme byli bez proudu – bylo to víc jak nepříjemné.

Zvířata včetně kocoura, který jde rád s Rockym a Mirkem na ranní procházku a který včera někde zabloudil a nevrátil se domů, když už jsem byla nervní, že není doma, a Mirek byl připraven, že ho tedy půjde hledat… Najednou zoufalé, ale silné mňoukání za dveřmi, a jak jsem otevřela, přímo se vřítil hudrující a vyděšený kocour domů. On je totiž úžasná osobnost, je to naše „šedá eminence“ – věcně hladový, jako kdyby zažil ve svém minulém životě válku, či hladomor.

Všichni zde, v tomto našem novém bydlišti, naše kočky obdivují v tom slova smyslu, že na zapísknutí přiletí, doslova úprkem, domů – což není u koček vůbec běžné. Ba naopak, kočky si dělají, jak je známo, co chtějí… vysvětlila jsem však kočičkám, že já taky, a hlavně, kdo je jejich živitel… i když Sisi stále nosí nějakou chudinku myšku – to abysme jako nestrádali!

Intermezzo:
Jednou je vše krásné a radostné, podruhé méně a se starostí, jindy s láskou a velkým rozzářením, jindy se smutkem, ale někdy i s hněvem nad někým nebo činem, který ubližuje. Dění, kterými procházíme v životě v různých etapách, v čase a s různými pocity, říkáme buď rozjařeně ‚“krásné je žít“ a nebo skoro rezignovaně‚ „jo, takový je život“.

Tady končí mnoho rozvinutých debat, avšak život běží dál, svůj běh do jediného cíle, kde končí někdy dříve a někdy později.

Pokračování příště…

Olga Wister

* * *

Zobrazit všechny články autorky