Známé osobnosti coby neznámí meteorologové

Je to až k nevíře, jak ta potvůrka zemská atmosféra a děje, které se v ní odehrávají, přitahují osobnosti, do kterých by to nikdo nikdy neřekl! Jako důkaz mohu poskytnout alespoň pár jmen skutečně nesmírně zajímavých.

Kdo by čekal, že profesionálním meteorologickým pozorovatelem se stane na čas francouzský nositel Nobelovy ceny za literaturu – Albert Camus? Anebo dokonce jeden z nejkrutějších diktátorů moderní doby - J.V. Stalin? A přece je to pravda! Ten první profesionálně pozoroval nějaký čas počasí ve třicátých letech minulého století v Alžírsku a ten druhý, ještě pod rodným jménem Džugašvilli na Kavkazu někdy na přelomu 19. a 20. století. Tam se na jedné horské meteorologické stanici dodnes chlubí záznamy v meteorologických denících, psanými jeho vlastní, tehdy prý ještě nepříliš krvavou rukou! Přesto už v té době měl přezdívku Koba - podle největšího kavkazského zbojníka.

Tolik literatura faktu a nyní troška fantazie. Když jsem pátral do úmoru ve všech možných i nemožných archívech, často jsem se dostával do velmi nebezpečných situací, někdy i životu nebezpečných. Občas jsem totiž narazil na tak ohromující informace, které mi doslova vyrážely dech! Nezřídka tak bylo nutné používat resuscitační roušku a bylo dokonce nutné přivolat rychlou záchrannou službu!

Tato má snaha naštěstí nebyla marná, a tak jsem se dočkal zaslouženého úspěchu. V tajných archívech Českého hydrometeorologického ústavu jsem objevil velmi zajímavý elaborát ze sedmdesátých let 20. století, ve kterém se objevuje další velmi známé jméno, které určitě leckoho překvapí.

A zde si tedy dovolím předložit, co v tom elaborátu stojí:

První snůšku poznatků o objevech Járy Cimrmana (dále jen JC) na poli meteorologie vynesl na světlo boží známý letecký meteorolog RNDr. Zdeněk Novák. Ten na příklad zjistil, že JC ke konci 1. světové války se neuvěřitelnou shodou různých náhod dostal jako legionář do Norska, kde se velmi spřátelil se slavným zakladatelem tak zvané norské meteorologické školy - V. Bjerknesem. Dr. Novák uvádí, že samotný pojem synoptika, což je důležitý obor meteorologie, zavedl právě tento slavný Nor, a to na počest svého otce, který byl optik, a trochu neskromně vlastně i na počest sebe sama.

JC se svému novému kolegovi pak svěřil s tím, že i on sám se také kdysi významně zaobíral meteorologií. JC koncem 19. století doslova prošmejdil střední Evropu křížem krážem a při získávání informací o projevech počasí při jednotlivých povětrnostních situacích, se sám často dostával do situací po hříchu nebezpečných. Při osobním vyzvídání u pamětníků a zejména pamětnic si totiž některé stařenky myslely, že jeho dotazy na počasí v kraji mají nějaký postranní úmysl, že jde o novou casanovskou fintu při navazování známostí a často na mistra poštvaly své staříky a někdy i psy! Právě proto si fešák JC vyvinul vlastní sérum proti vzteklině, které bylo desetkrát účinnější, než sérum Pasteurovo. Dokonce se dalo použíti i preventivně a vůbec to nebolelo, neboť se užívalo buď jako sladko-hořko-kyselá medicína, nebo – pro gurmány - jako čípek. Výsledkem jeho každodenního více než ročního systematického a nebezpečného výzkumu bylo rozdělení naší oblasti ve střední Evropě - podle rozložení teploty, vlhkosti, srážek i větru a podle počtu bouřek a mlh - na jednotlivé oblasti se specifickými makro-mikroklimatickými podmínkami. Norský profesor byl údajně z jeho výsledků doslova na větvi, neboť JC mu je popisoval v krásném Oselském parku, když oba odpočívali na letitém dubu. A není se co divit, Cimrmanem stanovené hranice klimatických oblastí se totiž téměř na metry shodují s hranicemi, které uznává i současná klimatologie!

Tolik tedy citace z nalezeného elaborátu, ale to zdaleka není vše. V jednom z posledních dosud zcela nerozšifrovaných Cimrmanových deníků byl prý objeven podivný vzorec, který přímo vybízí k rozšifrování. Bude to ale asi velký oříšek, neboť vzorec je uveden v dosud málo známé „trojkové inverzní soustavě“. Zdá se však, že náš velký polyhistor velmi brzy po 1. světové válce navázal na dílo švédského nositele Nobelovy ceny, fyzikálního chemika Arrhenia, který objevil a poměrně přesně popsal skleníkový efekt už koncem 19. století. Jára ovšem předpověděl nejen tzv. qausiglobální oteplení, ale zřejmě i objevil cestu, jak tomuto peklu, které připravuje matka příroda nevděčnému lidstvu – zabránit! Pro naše Cimrmanology je to velká, v pravdě historická výzva.

Vladimír Vondráček

* * *
Anotační foto z archívu Luďka Horkého – koláž Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora