Historky obrozenecké - Zapomenutý vlastenec
Pokud se nìkdy zatouláte procházkou na Olšanské høbitovy, hned v prvním oddíle narazíte na nevelký, ale dùstojný pomník neprávem zapomínaného èeského vlastence, který za svou víru sice nezaplatil ¾ivotem, ale zdravím.
Karel Sladkovský (1823 – 1880) je pro mne skoro ukázkovým pøíkladem tìch vlastencù, kteøí vzešli z èeské chudiny, ale svým nadáním a pílí se vypracovali k vrcholu, i kdy¾ to jeho stoupání obèas trochu pøipomínalo Køí¾ovou cestu. Aè z chudé rodiny a sirotek, mohl studovat na církevní, maltézské škole i gymnáziu. Na studia práv odešel do Vídnì, úspìšnì je ukonèil a dostal titul JUDr. Slo¾il i potøebné soudcovské a další zkoušky a èekala ho patrnì dráha státního úøedníka.
Tì¾ko soudit, zda hlavním dùvodem jeho návratu do Prahy byly problémy v rodinì nebo revoluèní rok. Na jaøe se vrátil a hned se velmi aktivnì zapojil do revoluèního kvasu roku 1848. Byl skvìlý a vzdìlaný øeèník, co¾ prokázal na konci kvìtna 1848 tøíhodinovým projevem na známém shromá¾dìní ve Svatováclavských lázních. Tam se asi rodila i jeho politická orientace, byl vlastnì celý ¾ivot radikální demokrat, obèas se sklonem k socialistickému chápání spoleènosti.
Pøi následném èervnovém povstání v Praze patøil k tìm nejradikálnìjším, byl na nìj dokonce vydán zatykaè. Tohle stíhání pro nìj skonèilo dobøe, ale zapletl se ošklivì do Májového spiknutí, a tam u¾ monarchie nezaváhala. Mladý doktor práv byl odsouzen k trestu smrti.
Pøišla amnestie, ale osm let strávil v olomouckém pevnostním vìzení, èasto prý v nemocnici, proto¾e od mládí byl náchylný k souchotinám a pobyt v pevnostním ¾aláøi jeho zdraví urèitì neprospìl. Na konci padesátých let byl propuštìn, pomáhal v obchodì bratrovi a do aktivní politiky se vrátil a¾ na zaèátku let šedesátých.
Vynikl i jako skvìlý novináø, na tuhle stránku jeho osobnosti se trochu zapomíná. V politice zpoèátku zastával stanoviska Palackého a Riegera, ale postupnì se s nimi názorovì rozcházel. Pøedevším nepova¾oval za rozumnou politiku pasivní rezistence. Rozkol mezi staroèechy nastal v roce 1873, ale povšimnìme si jedné malièkosti. Kdy¾ Sladkovského skupina svùj boj ve stranì prohrála, její èlenové ze strany vystoupili, ale okam¾itì vrátili své poslanecké mandáty volièùm. Definitivní rozkol nastal a¾ za rok a Sladkovský se stal pøedsedou Národní strany svobodomyslné (mladoèeské).
Spory mezi staroèechy a mladoèechy byly nìkdy velmi vášnivé. Traduje se historka o herci Mošnovi, kterému jednou mladoèeši hodili pøi premiérové dìkovaèce na jevištì slamìný vìnec. A herec prý bystøe a vtipnì zareagoval: chudáci, vod huby si to utrhli a mnì to dali.
Pod vedením Sladkovského se ale mladoèeská strana nijak ostøe proti staroèechùm nevymezovala, chovala se jako jeden z proudù èeského vlastenectví. Nebylo u¾ mu dopøáno mnoho let ¾ivota, ale ještì vidìl, jak jeho politický smìr vítìzí, jak se prosazuje rozumnìjší spolupráce se zástupci mocnáøství a parlamentem.
Trochu zapomínaný vlastenec Karel Sladkovský byl podle všech pamìtníkù mu¾ mimoøádnì vzdìlaný, èestný a charakterní. I jeho politický oponent Rieger o nìm napsal: Jediný mu¾ mezi mladoèechy, který jedná dle zásad a jemu¾ osobní prospìch není pøedním úèelem.
***
Zobrazit všechny èlánky autora