Historky obrozenecké - Májové spiknutí
Kdy¾ si tady s vámi trochu povídám o obrození, ale i revoluèním roce 1848, uvìdomil jsem si, ¾e k pochopení té doby by ètenáøùm mo¾ná pomohlo rozklíèování zvláštní vzpoury z roku 1849.
Pøipomeòme si ještì, ¾e v prosinci 1848 nastoupil na císaøský trùn osmnáctiletý František Josef I, který støídal znaènì dementního strýce Ferdinanda, který jako celkem oblíbený „Ferdáèek“ do¾íval na pra¾ských Hradèanech. Mladièký císaø zøejmì od poèátku smìøoval spíše k jistému absolutismu, ale dùvody pozdìjšího spiknutí asi byly slo¾itìjší.
Podstatné je, ¾e u zrodu stáli èeští radikální demokraté, kteøí tenkrát byli a¾ pøekvapivì tìsnì spojeni s legendárním ruským revolucionáøem Bakuninem. Ovšem hledalo se i spojení s nìmeckými radikály a zdá se, ¾e protirakouská èinnost u¾ dostávala nebezpeèný rozmìr. Spoleènì provádìli agitaci i mezi dìlníky a na venkovì. Byl ustaven Revoluèní výbor, který chtìl dokonce vytvoøit i prozatímní revoluèní vládu v èele s Karlem Sladkovským.
Michail Alexandroviè Bakunin (1814 – 1876) je postava do té míry nepominutelná, ¾e pøidám alespoò krátkou informaci. Pocházel z lepší ruské rodiny, ¾ivil se jako novináø, diplomat, ale pozdìji proslul jako revolucionáø a anarchista. Také odpùrce Marxùv na levici politického myšlení. Byl zøejmì iniciátorem májového spiknutí a byl také po jeho prozrazení zatèen a vìznìn v Rusku. Podle nìkterých zdrojù se ho jeho vìznitelé v Rusku báli i pøikovaného.
Májové povstání bylo pochopitelnì odhaleno, vìtšina úèastníkù byla zatèena a v následném soudním øízení bylo vydáno 25 rozsudkù smrti. Ke cti mladého císaøe a jeho úøedníkù dodejme, ¾e odsouzení byli amnestováni, tedy ne úplnì „po Klausovsku“, ale jejich tresty se zmìnily na tì¾ké ¾aláøe. Tak byli posti¾eni i K. Sabina, K. Sladkovský, J. V. Friè.
K Sladkovskému se ještì chci vrátit, o Sabinovi jsem u¾ psal, tam je pravdou, ¾e patrnì právì vìzení a osobní zklamání byly dùvodem jeho udavaèství. Frièe nezachránilo od vìzení ani to, ¾e byl synem bohatého pra¾ského advokáta. Byl sice po pár létech ¾aláøe omilostnìn, ale po krátkém èase zahnán do emigrace mimo území císaøství.
Májové spiknutí je málo známou, ale významnou skuteèností v historii našeho obrození. I tam se brousily a vyhraòovaly charaktery. Zajímavé pro nás je, ¾e ten „¾aláø národù“ byl ke svým spiklencùm a¾ pøekvapivì tolerantní.
***
Zobrazit všechny èlánky autora