Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Tomáš Mácha: Dopis syna tátovi
(Vzpomínka na otce - malíøe a grafika Jana Máchu, oèima jeho syna)
Ahoj táto,
pøemýšlím, co mám o Tobì napsat. O cizích se mi píše dobøe, by» znám jejich ¾ivot a slabosti z hlediska mého povolání daleko ménì ne¾ Tvoje.
S Tebou jsem pro¾il první èást ¾ivota a pak jsi mì zèistajasna opustil bez jediného slova rozlouèení a nechal ¾ivotu napospas, mnì bylo tøicet a Tobì jen padesát osm. Kdy¾ jsem se rozhodoval, co ze mì bude, vymluvil jsi mi, abych Tì následoval.
Øíkal jsi, dva malíøi v rodinì to je moc. Pøemluvil jsi mì, abych šel hledal právo a spravedlnost, mo¾ná, ¾e to bylo i trochu vypoèítavé z hlediska znalosti autorských práv. Popostrèil jsi mì na cestu profesním ¾ivotem ne zrovna lehkou, ale podobnou, èlovìk se v ní nemù¾e schovávat za druhé a musí nìco dokázat a být profesionál, tak jako jsi byl Ty. Ale kousek svého pøedurèení jsi ve mnì zanechal, malování mi zùstalo jako koníèek.
Kdy¾ chodím po Starém Mìstì a Malé Stranì, jsem okouzlen, s jakou peèlivostí jsi zobrazoval Prahu, jak jsi ji znal a hledal místa, která turistické cesty míjejí. Z Tvých obrazù vyzaøuje okouzlení a láska k matce mìst. Nejsou to tisíckrát okoukané pohledy na Prahu.
Nebál ses vyšplhat na støechu Národního divadla a namalovat Trigy, zdolat desítky schùdkù do vì¾e kostela sv. Tomáše, abys vidìl sv. Mikuláše jinak, nemaloval jsi fotografie pro turisty, jak je dnes „dobrým zvykem", ale chtìl jsi zachytit prchavý okam¾ik s vypjatou atmosférou prodchnutou ka¾dodenními ¾ivotními dramaty.
Kdy¾ jsem s Tebou byl v litografické dílnì a mohl Tì pozorovat pøi práci, ale i spoustu Tvých kolegù, obdivoval jsem, jak jsi pøesnì vìdìl, kam kterou barvu nanést na válec litografického lisu, aby výsledek byl takový, jaký jsi chtìl. Tvé profesní hádky s tiskaøem, zda to tak jde èi ne, jsi v¾dycky vyhrával. Byl jsi první na svìtì, kdo vytiskl více litografií z jednoho kamene, celkem osm a byla škoda, ¾e Tvých znalostí nebylo vyu¾ito i pro další zaèínající grafiky. Nakazil jsi mì, dovolil jsi mi za Tvého pøispìní namalovat a vytisknou tøi litografie. Pøi té tøetí jsem si myslel, ¾e u¾ vše umím a Ty jsi mì moudøe nechal napospas mému klamu, abych poznal, ¾e ka¾dá rada je drahá, zvláštì ta která mi mù¾e pomoci. Nemohl jsem se na Tebe zlobit, ¾e obrázek byl jiný ne¾ jsem si pøál. Obdivoval jsem Tvoji dokonalost v kresbì a dodnes si pamatuji Tvá slova: „Kdy¾ nìco namaluješ, pøedstav si, ¾e to ob¾ivne, nedej bo¾e, aby tì to pronásledovalo s berlemi a ty jsi pøed tím utíkal.
"Vzpomínáš, kdy¾ ses vrátil z Expa 58 z Bruselu a pøivezl jsi mi modrý svetr s prou¾ky na zip, který jsem si veèer okam¾itì oblékl a nakonec jsem v nìm i usnul? U¾ ho nemám, ani by mi nebyl, ale Tvá litografie z cyklu „Velkomìsta v noci" Brusel mi visí v kanceláøi i doma.
Ten rok jsi namaloval i New York - Manhattan, kterému vévodil Empir State Building a jeho špice se zrcadlila v noèní obloze. Nemìl jsi mo¾nost kromì z letadla, kdy¾ jsi letìl na Kubu kde jsi mìl výstavu, vidìt ho na vlastní oèi. Snad i proto - a také z lásky k Armstrongovi - jsi pak v roce 1963 namaloval druhý obraz z Manhattanu, který jsi nazval Luis Armstrong. Byla to Tvá fikce z okouzlení z jeho zpìvu a muziky, kterou jsi nejradìji poslouchal, kdy¾ jsi maloval. Nemohl jsi tehdy ani tušit, ¾e tento pohled je vìrnou kopií Time Square v New Yorku.
Pamatuješ si? Jak Tvùj kamarád Láïa, který byl nìkolik let v USA, kdy¾ se vrátil, Ti celý nadšený øíkal: „Honzo, stál jsem v New Yorku na Time Square! Akorát tam nebyl plakát Armstronga.
"Pøed rokem a pùl jsem na Time Square stál poprvé i já. Nedávno jsem se z New Yorku vrátil opìt. A opìt s niterným pocitem jaká je škoda, ¾e ani jeden u¾ nejste mezi námi.
V duchu jsem Ti øekl: „Táto, schází tam jen ten Armstrong, tak si ho jdu alespoò pustit. Nechce se mi vìøit, ¾e jsi tam nikdy nebyl."
Tvùj Tomáš
***
Fotografie © z archívu Tomáše Máchy
Zobrazit všechny èlánky autora