Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Školní bál
Pravdivý pøíbìh z 50. let podle pamìtníka.
S medvìdy nejsou ¾erty. ®e se kvùli nim mù¾ete dostat do úzkých nìkde v divoké kanadské pøírodì, to asi nikoho nepøekvapí. Vá¾ný problém, pøi kterém pùjde o ¾ivot, mù¾e však s takovým urostlým chlupáèem nastat dokonce i na Pøíkopech v srdci Prahy! ®e nevìøíte?
Psal se rok tøiapadesát, Zdenìk chodil právì do tøetího roèníku lesnické fakulty. Pøed koncem semestru se škola rozhodla uspoøádat lesnický bál ve Slovanském domì. Ka¾dý dostal nìjaký úkol, Zdenkova skupina zajiš»ovala výzdobu - a dìlala to s elánem a velkorysostí vlastní mládí. Na Pøíkopech u slavnostnì vyzdobeného vchodu vyrostly ze dne na den smrèky, nìkde z nich tu a tam vykukoval srnec. Na stìny a chodby pøiletìli z èeských hvozdù tetøevi a další opeøenci.
Sbírky školy byly obrovské, nechybìl mezi nimi ani vycpaný medvìd. Vá¾il rozhodnì nìco pøes metrák, ale pøivézt ho dodávkou, nebyl zas a¾ takový problém. Ten nastal a¾ pak. Co s grizzlym, tì¾kým tak, ¾e by utahal pár volù, nemluvì o nìkolika studentících! Postavili ho do vchodu jako reklamu, do tlap mu strèili nìjaký popelník a byli rádi, ¾e mají chlupáèe s krku.
Právì se dali do výzdoby sálu, kdy¾ se pøihnali rozlícení chlapi v ko¾ených pláštích. „Kdo tady za to odpovídá? ...Pùjdete s námi!“
Oè jde, pochopil Zdenek a¾ venku, kdy¾ uvidìl, jaké je kolem medvìda srocení. Na krku mu visel nápis:
„TENTO MEDVÌD LONI ROZTRHAL NA ŠUMAVÌ HAJNÉHO,
ZBYLO PO NÌM ŠEST SIROTKÙ.
PROSÍME O PØÍSPÌVEK NA NEBOHÁ DÍTKA...“
Kluci nevìøili oèím, kdy¾ vidìli, jak medvìdovi do popelníku prší drobné.
„Tak kdy¾ v naší socialistické republice se¾ere medvìd hajného, tak podle vás se musí na sirotky ¾ebrat?! To chcete øíct, ¾e se nestaráme o rodiny pracovníka, který pøijde o ¾ivot ve slu¾bì vlasti? To je provokace!! To si odskáèete!“
Oba kluci koukali, jako kdy¾ jim uletìly vèely, zatímco estébáci mleli dál frázièky o sabotá¾i, narušování poøádku a promyšlené protistátní akci. Na slu¾ebnì trvalo pìknì dlouho, ne¾ se našel rozumný policista, který pochopil, ¾e medvìdi na Šumavì nejen dávno ne¾ijí, ale ¾e šlo o vcelku nevinnou studentskou roš»árnu. Nìjak se mu podaøilo ty ko¾ené kabáty pøesvìdèit, ¾e tyhle kluky zajímají jen stromeèky a veverky, a mo¾ná ještì ti medvìdi. Aby neztratil glanc, trval šéf ko¾ených ještì chvíli na protistátní provokaci, ale nakonec kluky vyhodili na ulici s tím, ¾e si ještì rozmyslí, jak budou potrestáni...
Koneènì byl veèer a slavný lesnický bál mohl zaèít! Záštitu pøevzal sám soudruh ministr zemìdìlství. Procházel rozšafnì mezi stoly a tu a tam utrousil nìjaké to moudro: „Do našich socialistických lesù mohou jít pracující bez obav. Ano, soudruzi, lesy jsou naše bohatství. Chraòme si je!“
V sále sedìlo mnoho mu¾ù v zeleném, rodièù nìkterých spolu¾ákù. Zdenkovu stolu vévodil zemitý hajný odnìkud z podšumaví, krásný zjev s mohutným plnovousem, jeho¾ portrét se vyskytl obèas na titulní stránce nìkterého èasopisu. Soudruh ministr si ho povšiml a pronesl: "Vy jste jistì zkušený praktik, musí to být radost tady tìm hochùm pøedávat své zkušenosti."
A ten bodrý mu¾ v naprostém tichu, které se kolem slov ministra rozhostilo, se stejnou rozvahou odvìtil:
„P a n e ministøe, ty bejci musej sami vyzrát, já se na nì mù¾u jedinì ...“
Slovo zvuèící svou ryzí jadrností padlo do naprostého ticha jako výstøel a odstartovalo první nekoneènou smìs taneèních dechovek, po kterých i recesistu a autora „medvìdí akce“ pøešly veškeré roupy.
Blanka Kubešová
* * *
Kolá¾ pro SeniorTip © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autorky