Václav ®idek: Bude válka!
Krampol bìhá s kufrem po lese!
V pøedsíni zvoní neodbytnì telefon – ještì chvíli a snad by mi vybìhl naproti. Ještì ne¾ ho staèím zvednout, tuším, ¾e nezvìstuje nic dobrého. Znáte to…
A je to tak! Na druhém konci drátu vibruje rozèilený hlas mé starostlivé maminky. Maminka se bojí, ¾e bude válka! Uklidòuji ji. Tedy sna¾ím se o to. Marnì.
A opatrnì sonduji, jak na tuhle pitomost pøišla. Je nervózní, ¾e to nechápu. Roste pøece strašná spousta hub! A kdy¾ roste strašná spousta hub, tak bude válka! Tohle se pøece øíká. Tohle si pamatuje. Toho se bojí.
Já se jen divím – odkud tyhle informace o houbách má? Mamince je po¾ehnaných tøiadevadesát a v lese nebyla u¾ tak dlouho, ¾e ani já sám si to nepamatuji. ®e by se dívala v televizi na film podle knihy Oty Pavla, kde byla taková malá, ale sugestivní scéna – høibù celé lány – a filmová maminka mìla tenkrát stejnou starost, jako ta moje teï po telefonu – “tolik hub roste, to bude válka!”
No – polovinu pravdy jsem mìl. Maminka sebrala po delším èase opìt odvahu podívat se na televizi. Ale ¾ádný Ota Pavel! To pan Jiøí Krampol ve svém sugestivním poøadu Nikdo není dokonalý mou maminku dokonale pøesvìdèil. Èím? Tìch hub je prý taková záplava, ¾e z poslední sbìrné výpravy do lesa si jich nesl domù plný kufr!
Dalo mi pìknou práci maminku uklidnit a pøesvìdèit, ¾e houby sice rostou, ale válka nebude, ¾e je to všechno jen taková lidská vymyšlenost a povìra. Dostateènì silný argument pøeci jen zafungoval: “Drahá maminko, to by musely rùst houby jako pominuté celý rok od jara do zimy, proto¾e ve svìtì poøád nìkdo válèí a bohapustì blbne!”
Mluvím a mluvím, maminka poslouchá, telefon to pìknì pøenáší do maminèina ucha – a sláva! – koneènì se uklidní, u¾ mi vìøí. Ale vìøí mi opravdu? Co znamená tahle ponìkud delší pauza…? Zrovna skrze ten telefon cítím, jak o nìèem usilovnì pøemýšlí. A potom vyhrkne: „Stejnì je ten Krampol velkej sobec! Všechny houby v lese vysbírá, ani trochu ostatním nenechá ! A ještì si na to vezme do lesa kufr, egoista jeden! Tohle by pan Fousek nikdy neudìlal! To je, paneèku, jiný chlapík!“
Tak takhle to je. Moje staøièká maminka ještì s plným zaujetím rozdìluje své sympatie mezi dva populární pány! Inu proè ne, to není špatné znamení èilosti. Ještì trochu manévruji, ¾e k tomu kufrobraní má pan Krampol mo¾ná nìjaké pochopitelné dùvody – tøeba poèetnou rodinu, která nemá èas bìhat po lese, tak¾e sbíral houby i pro všechny pøíbuzné a známé na rodném ®i¾kovì.
No – buï mi ta obhajoba Krampola nešla moc od srdce nebo moje maminka miluje Pepu Fouska z Kladna nadevše. Nakonec má k tomu také své dùvody. V¾dy» ten zatrolený Krampol si z toho laskavého, vtipného, milého, pohledného, chytrého a vùbec ú¾asného Pepy Fouska vìènì utahuje a støílí. A ¾e to samé dìlá i Pepa jemu? Nic pochopitelnìjšího! Nìjak mu to pøece vrátit musí!!
***
Povídka mìla svou premiéru pøed osmi lety na Pozitivních novinách dne 29. 08. 2005
Kolá¾e pro Czechfolks.com © Marie Zieglerová