Historky obrozenecké
Vznešený plebejec
Kontrast do nadpisu jsem dal zámìrnì. Vìtšina z nás ho potkala nebo potká pøi opakování maturitních otázek. Myslím si ale, ¾e ten moudrý a vzdìlaný pán si zaslou¾í více pozornosti. Myslel èesky, psal vìtšinou nìmecky, jeho ¾ivot byl plný rozporù, vìdeckých sporù i malicherných støetù nemocné duše. Pøesto je to postava mimoøádnì zajímavá, vìdec, který se významnì zaslou¾il o èeské národní obrození.
Josef Dobrovský (1753 – 1829) Pùvodnì se vlastnì jmenoval Doubravský. Kdy¾ se narodil v maïarských Ïarmotech otci vojákovi, nìkde došlo k zámìnì (mo¾ná maïarský úøedník a èeské jméno). Sám Dobrovský to vypátral v místní matrice a¾ ve své šedesátce, a to u¾ nechtìl své slavné jméno mìnit.
Po návratu rodiny do Èech se mimoøádnì talentovaný mladík pohyboval v pøevá¾nì nìmeckém prostøedí a podle jeho vzpomínek èesky zaèal mluvit a¾ asi ve tøinácti létech. To, ¾e zahájil studia v lùnì církve, není nic tak nepochopitelného, v jeho dobì bylo církevní školství zárukou kvality vzdìlání i jistoty hmotného zabezpeèení. Dosáhl ovšem jenom ni¾šího svìcení a hodnost abbé si zaslou¾il a¾ o deset let pozdìji, kdy byl vysvìcen na knìze. Ovšem i to bylo spíše v souvislosti s jeho akademickou dráhou, které se ovšem dlouho nevìnoval.
Dobrovského ¾ivot nelemují ¾ádné milostné skandály, neman¾elské dìti, man¾elky a dìti vùbec. Èistì subjektivnì soudím, ¾e on, jako i mnozí další velcí myslitelé, nebyl právì ukázkou dobyvaèného mu¾ství. Øíká se, ¾e vysoká inteligence se s velkou potencí pøíliš nesluèují. Toté¾ se traduje tøeba o Kantovi.
S akademickou drahou se brzy rozešel a usadil se jako vychovatel, pøítel a domácí rádce ve šlechtické rodinì Nosticù. Dobrovský v rodinì nefungoval jako lokaj, ale jako vzácný pøítel, ctìný uèenec a èlovìk velmi respektovaný. ®il v naprostém dostatku, pøímo blahobytu a jeho jediným úkolem bylo bádat a pøemýšlet.
Zdá se, ¾e ovládal minimálnì dvanáct jazykù, jako vìdec se zpoèátku vìnoval rozborùm nábo¾enských textù, odbíhal do botaniky, zajímal se i historii starých Slovanù. To a obecný panslavismus, který byl tenkrát trochu módní, ho pøitáhlo ke studiu èeštiny.
Nemám prostor a ani znalosti na to, abych mohl odbornì mapovat celé široké Dobrovského dílo, které vìnoval naši mateøštinì. Mo¾ná si ale i vy vzpomenete na školu a Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur, tedy nìmecky psané dìjiny èeské øeèi a literatury. V nìmèinì napsal i èeskou mluvnici, a tím vlastnì vybudoval základ pro spisovnou normu naší mateøštiny.
Snad bych ještì mìl zmínit, ¾e Josef Dobrovský ovlivnil také vývoj èeské poezie. Dokazoval, ¾e øídit se v poezii latinskou èasomírou je nesmysl, proto¾e èeština má pøízvuk na první samohlásce. Èeská poezie je tedy pøízvuèná, nikoliv èasomìrná. Ale to u¾ bych zabíhal do pøílišných podrobností.
Uzavøu tedy konstatováním, ¾e známý „modrý abbé“ byl èlovìk ducha mimoøádnì kritického, vìrný vìdecké pravdì. I proto se rozešel s tehdejší vlasteneckou obcí, proto¾e jako první zpochybnil pravost rukopisù. Patrnì to nebyla jediná pøíèina. Zdá se, ¾e trpìl i vá¾nou duševní chorobou, která ve zralém vìku propukala i v záchvaty zuøivosti. Proti názorovým oponentùm prý umìl být arogantní a sarkastický.
A¾ tedy vzpomenete na toho ušlechtilého plebejce, kterého máme spojeného s krásným domem na Kampì v Praze, vzpomeòte také, ¾e svùj dlouhý a plodný ¾ivot zakonèil v Brnì a ¾e pøedevším jeho zásluhou neøíkáme hudebnímu nástroji bøinkoprstoklapka, ale klavír a nos si neutíráme nosoprstoplenou, ale kapesníkem.
***
Zobrazit všechny èlánky autora