Historky obrozenecké

Praotec českého divadla

Když se řekne české divadlo, většině vzdělanců asi naskočí Josef Kajetán a jeho Fidlovačka, Švandové, Jiříkové a další. Byl ovšem ještě jiný zapálený vlastenec, který vyšlapával stopy českému divadlu, které pro naše národní obrození tolik znamenalo.

Jan Šimon Václav Thám (1765 – asi 1816…) se narodil jako druhý syn hraběcí kuchařky a komorné v Praze. Je dobré vědět, že i jeho starší bratr Ignác byl velmi nadaný, věnoval se akademickému životu jako filolog a velký zastánce naší mateřštiny. Také Václav vystudoval úspěšně gymnázium a zdá se, že i filozofii, která v té době byla jistým předstupněm k akademickému vzdělání. Jako mladý a schopný mladík nastoupil jako úředník pražské policie. Tam ovšem velkou kariéru neudělal. Také spolupracoval s V. M. Krameriem jako novinář, ale postupně se plně věnoval divadlu, divadlu vlasteneckému, nejen v legendární Boudě. (Mimochodem měla rozměr zhruba 10x 20 m a zkušený tesař ji postavil za dva dny.)

Ti, kdo sledovali známý televizní seriál na Jiráskovy motivy F. L. Věk, jistě si vybaví ušlechtilou, ale rozpornou postavu divadelníka v podání Radovana Lukavského. Zdá se, že základní a trochu smutný příběh Thámova života je pravdivý. Vzal si za ženu krásnou, ale němou dceru divadelního ředitele Heina (ne toho současného z Ungeltu). Té se po prvním porodu vrátila řeč, stala se z ní celkem úspěšná herečka, ovšem méně už manželka a matka. Od Tháma utekla a zdá se, že skončila v bídě tehdejší šmíry. Podobně ovšem dopadl i manžel Václav.

Nebudeme si tajit fakt, že na rozpadu manželství měl velkou vinu i Thámův alkoholismus. Těžko říct, kdy mu propadl, jisté ovšem je, že už jako pražský herec byl pro opilství na scéně napomínán. Zda se to promítlo i do manželství, těžko soudit, alkoholismus spojený s bídou a nouzí si s manželstvím příliš nerozumí. Ostatně podobných herců alkoholiků se v té době asi toulalo po kraji víc. Patrně nejznámějším služebníkem Thálie, který svůj talent utopil v alkoholu, je František Krumlovský, Tylův občasný spoluherec na divadelních toulkách.

Thám byl také básník, dramatik a překladatel. Překládal z němčiny, také krátce novinařil pro Krameria. Na jeho kontě je asi padesát původních her a snad desítka překladů. Vydal také zajímavý sborník, Básně v řeči vázané. Jeden díl sborníku nabízel starou českou poezii, aby dokázal naši literární tradici.

Václava Tháma vnímám jako smutnou postavu zmarněného talentu. Místo ani čas jeho úmrtí nejsou známé. Stejně není známa jeho podobizna. Zůstává jenom vzpomínka na zapáleného českého vzdělance. Až někdy půjdete v Praze okolo dnešního Stavovského divadla, vzpomeňte si, že tady kdysi hrával praotec českého divadla, Jan Šimon Václav Thám.

Josef Hejna

Další články autora