Bereniké

Věřím, že jste si zvykli, že při našich toulkách antikou nepostupuji systematicky, ale trochu náhodně, přecházím z časů bájných do časů historicky už zdokumentovaných. Dneska zavítáme vlastně i jinam do antického světa. Chci se s vámi podívat na krásné jméno Bereniké. Původ má řecký a znamená zhruba „přinášející vítězství“. Jedna z podobných variant je i Veronika, rusky třeba Verenika. Ještě trochu mimo téma poznamenám, že Bereniké se jmenovala také snad poslední opera J. Myslivečka, kterému Mozart uctivě říkal Il divino Boemo. To ovšem jenom pro rozšíření obzorů. Vraťme se k antickým Berenikám.

Nebudu vás zavádět příliš hluboko do historie Egypta ve starověku. Někdy ve čtvrtém století před naším letopočtem usedli na faraonský trůn řečtí Ptolemaiovci, zakladatel rodu patřil k vojevůdcům Alexandra Velikého. Podle pověsti byla Bereniké manželkou Ptolemaia III. Kadeř svých vlasů věnovala chrámu bohyni Afrodité, aby zajistila manželův šťastný návrat z války proti Asyřanům. Bereniké byla roku 221 př. n. l. zavražděna a následně se ztratily její vlasy z chrámu. Královský hvězdář záhadu vysvětlil jako doslovné nanebevzetí učiněné bohyní Afrodítou. Vlasy Bereniky je souhvězdí na severní obloze.

Druhá historická Bereniké je spíše vděčnou románovou postavou, dcerou Kleopatry a Caesara. Zdá se, že se stejně jako její matka uměla přizpůsobit každé situaci a vždycky si najít pro sebe tu nejlepší cestu. Ovšem jména Kleopatra a Bereniké jsou v ptolemaiovské dynastii častá, proto se nechci pouštět do příliš hlubokých spekulací o historické pravdivosti té postavy.

Třetí a pro mne nejzajímavější Bereniké žila v prvním století našeho letopočtu, v době velkého rozmachu římského impéria. Nebudu se pouštět do historie Říma po smrti Nera, tedy v roce 69 našeho letopočtu. Po krátkém mezidobí ovládla Řím dynastie flaviovců. Jejím zakladatelem byl, řečeno dnešním slovníkem, generál Vespasianus. Jeho syn Titus proslul asi nejvíc otevřením Kolosea a možná také tím, že je s ním spojeno známé pecunia non olet – peníze nesmrdí, což prý konstatoval jeho otec, když se syn bouřil proti zavedení daně z veřejných záchodků.

Tahle Bereniké prý byla žena s mimořádně krásnou chůzí, podle některých dobových zpráv žena nepříliš mravná, středověcí kronikáři by napsali helmbrechtná. Byla o mnoho let starší, než její milenec Titus. Pokud jste četli zápisky Flavia Josefa, nebo jejich románové zpracování v Židovské válce L. Feuchwangera, jistě se vám ta zajímavá žena vybaví.

Přiznávám to rád, Bereniké s krásnou chůzí, a kdyby byla ještě kalypygé, to by asi byl můj antický ideál. Tak nevím, chcete si se mnou příště povídat o mysliteli, který miloval slast?

Josef Hejna

Další články autora