Historky obrozenecké
C. a k. disident
Titulek jsem si vypùjèil z knihy Jiøího Moravy, z ní¾ budu také hodnì vycházet. Pokusím uvést trochu na pravou míru jednu vlasteneckou legendu, tentokrát legendu o národním muèedníkovi.
Karel Havlíèek Borovský (1821 -1856)
Nebyl mu dopøán moc dlouhý èas. Ve vìku nedo¾itých tøiceti pìti let odešel èlovìk, který si ¾ivota pøíliš neu¾il. Patøil ovšem k tìm, o nich¾ Jan Werich øíkával, ¾e by mìli co øíct, i kdyby ¾ili sto let. Zdá se ale, ¾e to nebyl rakouský re¾im, co ukonèilo ¾ivot talentovaného novináøe, básníka, satirika, i kdy¾ o „péèi“ øady cenzorù a referentù není pochyb. Jak se tedy zjevila na našem èeském nebi ta záøivé kometa?
®e jeho rodištìm a místem dìtských her byla vesnièka Borová, asi nemusím zdùrazòovat. Od dìtství prý trochu vzpurný, trochu nezvladatelný, urèitì talentovaný. Èech jako poleno mìl trochu problémy s nìmèinou, krátce se zdokonaloval v nìmecky mluvící Jihlavì, následovalo gymnázium v Nìmeckém Brodì a filozofie v Praze. Ta byla tenkrát spíše pøípravou na další studia. Mladý Karel volil semináø, a vùbec ne z donucení. V dìtství velmi pøilnul k faráøi v Borové, byl hluboce vìøící, chtìl slou¾it bohu. V semináøi se ale dostal do konfliktu a byl vylouèen. Odešel by nejspíš i sám, ztratil mnoho iluzí.
Další ¾ivotní zkušenosti získal v Rusku, kde v mládí pùsobil jako vychovatel. Jeho výchovné metody ukazuje nejlépe následující historka. Kdy¾ mladý a trochu zpovykaný synek profesora uhodil slu¾ebnictvo, pedagog Havlíèek ho uhodil také, aby vìdìl, jaké to je. Dlouho sice v Rusku nepobyl, ale staèilo to k tomu, aby se zbavil iluzí o slavjanofilství, a dokonce ještì stihl napsat Køest svatého Vladimíra.
Nebylo mu ještì ani dvacet pìt let, kdy¾ se stal šéfredaktorem Pra¾ských novin s pøílohou Èeská vèela. Jméno si získal v kruzích èeských vlastencù nebývale ostrou kritikou Tylovy sentimentální povídky Poslední Èech. Mladíèek nìco pøes dvacet, a trefil se pøesnì a velmi výsti¾nì do Tylova sentimentu. Ten mladièkého kritika nebral vá¾nì, odsekl mu, a to si, øeèeno dnešním jazykem, nabìhl. Havlíèek ho zesmìšnil, navíc vtipnì, a to se neodpouští. A tak, aèkoliv zemøeli ve stejném roce, sladkobolné povídání o tom, jak si pøed smrtí s pláèem odpustili, je patrnì pohádka.
Havlíèek k profesi novináøe pøišel tak trochu náhodou, podobnì jako pozdìji Neruda. Své urèitì sehrála pøímluva Palackého, který si mladého a bystrého Èecha velmi oblíbil, a také ho pozdìji obèas tahal z nìkterých malérù. V té dobì i c. a k. úøedníci ve svých hlášeních Havlíèka hodnotili jako mimoøádnì chytrého a talentovaného (a tedy i nebezpeèného) novináøe.
První tiskový proces absolvoval Havlíèek v roce 1849 u¾ jako redaktor Národních novin, které financoval velký èeský vlastenec, hrabì Deym. A Havlíèek proces vyhrál. Mladík, starý 28 let, pøednesl skvìlou obhajovací øeè a porota v tom c. k. ¾aláøi národù vynesla rozsudek: nevinen.
První èást svého vyprávìní uzavøu konstatováním, ¾e Havlíèek zpoèátku nebyl pøíliš revoluèní a o politiku se moc nezajímal. Dokonce se zdá, ¾e kvalitní literaturu o dìní v politice mu dodal starší pøítel a protektor, Palacký. Do svých tøiceti let byl spíše talentovaný a spokojený novináø, re¾imem sice sledovaný, ale nikoliv pronásledovaný, navíc i úspìšný. V té dobì mìl také svou první vá¾nou známost, Fany. Po èase se s ní rozešel, zdá se, ¾e z pohnutek povýtce mìš»áckých. Rodina nevìsty mìla obavy o hmotné zabezpeèení ¾enichovo.
Napadlo mne, ¾e pøidám ukázku z Nerudovy Balady o duši Karla Havlíèka Borovského. Je pùvabné, další èeský velký duch si pohrává s myšlenkou, jak se duše Borovského dobývá do køes»anského nebe.
„Zeptej se jí, matko milá,
dobrého co uèinila!
Kolik svátkù posvìtila,
kolik pátkù postem ctila,
zda-li také modlitbièku
posílala ku nebíèku?“ –
„Já jsem svátkù nesvìtila,
ani pátkù nepoctila,
jenom jednu modlitbièku
poslala jsem ku nebíèku. –“
„Tedy duše, pìknì klekni,
modlitbièku svou nám øekni! –“
„Svatý Jene z Nepomuku,
dr¾ nad námi Èechy ruku,
by nám Bùh dal, co dal Tobì,
náš by jazyk neshnil v hrobì!“
Usmál se pán Je¾íš trochu:
„Inu – je to divné, hochu!
Ale pøec ta modlitbièka
pomáhá ti do nebíèka.