Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Bohumír,
zítra Bohdan.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

 

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Vzpomínka stará padesát let


Stává se vám nìkdy, ¾e nemù¾ete spát, a v tìch nekoneèných hodinách si promítáte události ¾ivota? Nìkdy i takové témìø bezvýznamné, ale tím, ¾e se vcítíte do tehdejší role, máte tu najednou pøíle¾itost a mo¾nost spatøit vìci dávno minulé z docela jiného pohledu...


Právì to se mi stalo úplnì nedávno.


Kdo mi nedal spát? Naši dva køeèkové, které jsme s bratrem chovali v dobách našeho dìtství. První z nich byla Šotynka, tedy samièka køeèka zlatého. Bydlela v prádelním hrnci. Na akvárium ani na klícku nebyly peníze. Ale neprotestovala proti svému bydlení, dá se øíct, ¾e si svùj prádelní hrnec docela oblíbila. Proto¾e je køeèek zlatý noèní zvíøátko, bylo pøímo nutné poskytnout mu pro jeho zdárný vývoj k probìhnutí celou kuchyò. A to po celou noc. Ve dne si to Šotynka pìknì chrupkala v prádelním hrnci, no a veèer, to byla doba vzájemné komunikace. Byla trpìlivá, nikdy se nesna¾ila ani v náznaku nás kousnout. A to i v dobách, kdy jsme ji chovali, hladili a hráli si s ní evidentnì proti její vùli. Na prázdniny jsme jezdili do Brna za babièkou. Samozøejmì i se Šotynkou. Místo pøepravky mìla k disposici proutìný košík s víèkem. Cesta Praha-Brno rychlíkem trvala tehdy skoro pìt hodin, a takovou trpìlivost pro¾ít v klidu a neèinnosti naše zvíøátko nemìlo. Košík byl prokousaný v m¾iku, a nastal problém… Šotunka se dostala ven a mezi spolucestujícími nastal rozruch. Proti všemu oèekávání ale kupé „spolupracovalo“, a cesta ubìhla daleko rychleji a pøíjemnìji. Do chytání se zapojili snad všichni - Šotynka šla z ruky do ruky.


Babièka byla velice tolerantní a i ona poskytla novému pøíchozímu svùj prádelní hrnec. Náš dìda mìl zahrádku, a vzpomínám si, jak jsme s tìmi nejlepšími úmysly seznamovali našeho køeèka s pøírodou. Na tu chvíli nezapomenu: Najednou bylo zvíøátko obalené svìtle hnìdou mazlavou tekutinou – Šotynka toti¾ dostala strachem nesmírný prùjem. Tehdy jsem si uvìdomila, ¾e zvíøe, i tak malé, cítí. A nejen pøípadnou bolest nebo hlad. ®e má rozum, má strach, jsou mu blízké všechny pocity, které máme a za¾íváme my. ®e to není jen milá hraèka, kterou je tøeba sice opatrovat, ale která jedná pouze pudovì, jak nás to uèili tehdy ve škole. Zjistila jsem, ¾e i zvíøátko má duši.


Šotynka doplatila na svou volnost – jednoho veèera ji náš táta nechtìnì pøiskøípnul, kdy¾ zavíral skøíò. Velmi tì¾ce to nesl – hned následující den se v prádelním hrnci nacházel další køeèek zlatý. To, co se ale tátovi nepodaøilo, bylo jeho chabé tvrzení, ¾e Šotynka ob¾ivla – navíc to byl sameèek, který dostal jméno – jak jinak - Šotek. Jeho první noc v prádelním hrnci byla pro nás ráno šokující. Pøední pacièky mìl dokrvava rozedøené, jak se sna¾il osvobodit. A¾ po mnoha letech jsem se dovìdìla, ¾e kruhové vìzení je pro ka¾dé zvíøe stresující – není tu konec ani zaèátek stìny. A náš køeèek to neustál. Nezbylo, ne¾ mu dopøát naprostou volnost. Tedy pouze v kuchyni, kde byla podlaha bez kobercù. První ráno svého pobytu u nás nebyl k nalezení. A¾ podrobným prùzkumem kuchynì jsme ho vypátrali: otevøel si køídlo dveøí skøínì, a uvelebil se v posledním regálu.


Bylo rozhodnuto. Regál byl vyklizen, vystlán vším potøebným a Šotek nastìhován. Sám si otevíral a køídlo skøínì se za ním i samo zavíralo. Novou situaci rodina, a hlavnì velice tolerantní maminka, respektovala. Šotek u¾ nebyl tak pøítulný, v podstatì nás nutil, abychom se øídili jeho pøáním. Kdy¾ se nechtìl chovat, dal nám to najevo. I on nám dával své lekce. Ne, nekousal, ale nutil nás k pochopení, ¾e kdy¾ nechce, je tøeba ho respektovat. A to i pøes naši bezesporu daleko vìtší sílu, a tím i potenciální moc. Jeho ¾ivotní pou» ukonèila návštìva našeho dìdeèka, který zapomnìl, ¾e naše zvíøátka mají svobodnou vùli, a ¾e se tedy v noci potulují tam, kde by je dìda neèekal….


Tak tyto vzpomínky se mi nìkolik hodin honily hlavou, ne¾ se mi podaøilo koneènì usnout. Ale øeknu vám, byla to hezká rekapitulace…


Alena Houserová



Komentáøe
Poslední komentáø: 03.03.2013  19:31
 Datum
Jméno
Téma
 03.03.  19:31 Irèa
 28.02.  13:48 JanaS
 28.02.  12:30 Inka
 28.02.  11:34 janina
 28.02.  10:40 Vendula
 28.02.  08:20 LenkaP
 28.02.  08:02 Petr
 28.02.  07:39 KarlaA