Vèera nedìle byla po rychnovsku
a hned dvakrát
Vzpomínka k výroèí narození Jiøího Šlitra (15. února 1924)
Jo, ale od teïka se poèíná fabule. On by si toho ani nikdo nepovšiml, proto uèiòme tak my a teï: Ta první vìta, kterou zaèneme, je ze soudnièky rychnovského rodáka Karla Poláèka Celá maminka, která naposledy vyšla roku 2000 v Lika Klubu v Èeských soudnièkách. Tak tedy znovu:
Jo, ale od teïka se poèíná fabule. Karel Poláèek je ve filmové databázi uveden – spolu s Janem Liborou a Václavem Skuteckým – jako scénárista Schorschova filmu Vèera nedìle byla z roku 1938 (o Ane¾ce, co pøišla z venkova do slu¾by k bohatým pánùm, kteøí ¾ijí ve vile, vyzývavì trèící do periferní ulice, jí¾ vládne hokynáøka Šetelová).
Byl to ètvrtý Poláèkùv filmový scénáø, ten první k filmu Obrácení Ferdyše Pištory (1931), druhý Naèeradec, král kibicù (1932), a tøetí Dùm na pøedmìstí (1933). Pøipomeòme ty pozdìji slavné herce, co ve filmu Vèera nedìle byla tehdy hráli: Jiøinu Štìpnièkovou (Ane¾ka), Otomara Korbeláøe (Jaroslav), Antonii Nedošínskou (Šetelová) a tehdy 26letou Ljubu Hermanovou (Berta).
O dalším osudu filmu Vèera nedìle byla musíme vzpomenout Karla Lamaèe (1897-1952), zakladatelskou osobnost moderní èeské kinematografie, který se podílel na více ne¾ 260 filmech (okolo 100 jich sám re¾íroval, v 50 z nich hrál, k 20 z nich napsal scénáø a u 7 z nich byl autorem námìtu). To byl pøece ten, kdo vytvoøil napø. filmy Dobrý voják Švejk (1926), Pantáta Bezoušek (1926), C.a k. polní maršálek (1930), To neznáte hadimršku (1931), Lelíèek ve slu¾bách Sherlocka Holmese (1932), Ducháèek to zaøídí (1938) a U pokladny stál (1939). Ten Karel Lamaè za 2. svìtové války jako filmový zpravodaj èeskoslovenské zahranièní armády realizoval ve Velké Británii kromì dokumentárních šotù také dva celoveèerní filmy, pøi jejich¾ tvorbì èerpal z èeského prostøedí, a to Švejk bourá Nìmecko (1943; kdopak ví, ¾e si tam zahrál i Jan Masaryk?) a Stalo se jedné nedìle (1944). Ten druhý natoèil Lamaè podle divadelní hry Malé štìstí Václava Skuteckého, je¾ do filmové podoby poprvé pøevedl Walter Schorsch – a to u¾ my tušíme – pod názvem Vèera nedìle byla (1938). Ten pøíbìh osamìlé venkovské dívky slou¾ící v Praze, pøenesl Lamaè z Èech do anglického Liverpoolu a pøizpùsobil se britskému prostøedí i filmovým stylem ovlivnìným civilismem. Dokonèeme myšlenku: Po válce se ten Lamaèùv film Stalo se jedné nedìle hrál v èeské distribuci…
Našinec si pøipomene písnièku Vèera nedìle byla jako hit Semaforu, který v nìm poprvé 1959 zpívala tehdy 18letá Pavlína Filipovská. Tvùrce melodie je uveden Jiøí Šlitr, ale u zrodu té písnièky byl malér. On u¾ to skoro nikdo neví, 
ale 1958 probìhly tahanice ohlednì autorství její melodie – prý ji Šlitr ukradl z Radia Luxembourg, zvaného laxík èi laxmberk (pro mladší generaci vysvìtlení: legendární rozhlasové stanice, která byla od 50. let velmi oblíbená i v Èeskoslovensku a její¾ poslech pøedstavoval jednu z mála mo¾ností pøístupu mladé generaci k tehdejší moderní populární hudbì). Nu a v této pøi ho zastupoval (a spor vyhrál) právník a bývalý starosta Rychnova nad Knì¾nou František Handl, pøítel rodiny Šlitrovy, která tehdy ¾ila v tomto mìstì. Svìdectví máme od jeho syna Jaroslava Handla, jemu¾ (a jeho bratrovi) v té dobì Šlitr udìlal kresbu sebe sama jako multiinstrumentalisty a dal mu ji s osobním vìnováním. Vytvoøenou 29. èervna 1959 na návštìvì u nich, podepsanou autorem a jeho tehdejší dlouholetou partnerkou Sylvou Daníèkovou. Jiøí Šlitr se toti¾ zúèastnil s Laternou magikou pùlroèního zájezdu na Svìtovou výstavu Expo 58 v Bruselu, kde hrál souèasnì na nìkolik nástrojù, a jeho partnerkou v roli konferenciérky byla právì ona Sylva.
Kdo by chtìl pokraèování, pak prosím:
Ta Ljuba Hermanová pak v záøí 1967 (to u¾ jí bylo 54), tedy v roce 75. výroèí Poláèkova narození, vystupovala v televizním programu o tomto spisovateli; poøad se natáèel v jízdárnì rychnovského zámku. No a tehdy byla odhalována Poláèkova busta (teï u¾ je v Rychnovì na tøetím místì!) a pøi té pøíle¾itosti tu Svaz èeskoslovenských spisovatelù zastupoval Josef Škvorecký.
Ale kdopak ví, ¾e Jiøí Šlitr ilustroval Škvoreckému 4. vydání jeho románu Zbabìlci, které vyšlo 1968 v nakladatelství Naše vojsko a ¾e ten román se Šlitrovými ilustracemi se pak dostal v dobì normalizace na index a byl sta¾en z knihoven. Ono se neví ani o jiné události, tak pøidávám z kvìtna 2010 svìdectví po své návštìvì v Jablonci nad Nisou u ovdovìlého 83letého Ferdinanda Mro¾enského, švagra Jiøího Šlitra: Pan Mro¾enský byl v roce 1949 vìznìn komunistickým re¾imem šest mìsícù v trutnovské vìznici jako pétépák a tam za¾il, jak Rychnováka Kryštofa Kolowrata hodili estébáci zmláceného a zkrváceného s rozbitými chodily o pùlnoci do jeho cely. Po roce 1945 toti¾ onen Kryštof Kolowrat pøešel na novì zalo¾enou lesnickou školu do Trutnova, ale 1949 po písemné maturitì byl zatèen pro pobuøování proti republice a vylouèen ze všech škol.
Jo a teïka se konèí fabule.