Matematika versus dìjepis
Ji¾ od mládí jsem mìl odlišný vztah k matematice a dìjepisu. Zatím co matematiku jsem obdivoval, tak dìjepis jsem bral jako nìco, co existuje jako pøedmìt ve škole proto¾e tìch pøedmìtù musí být více a ta matematika a fyzika nestaèí, ani kdy¾ se k ním pøidá tìlocvik.
A tak jsem ten dìjepis také bral, nauèil jsem se ta jména jako Karel IV, Bílá Hora, Hanibal, César a pár dat v letopoètu, abych si známkou z dìjepisu nekazil vysvìdèení.
S tímto pøístupem jsem vydr¾el i v dalším ¾ivotì, prostì jsem si ten dìjepis zjednodušil a rozdìlil na dvì etapy.
Jedna byla cca 30 let pøed svým narozením, byla to doba, kterou jsem znal z vyprávìní rodièù doba kterou za¾ili. Z vyprávìní dìdy pak dobu 1. svìtové války, ve které spolu se zajetím strávil nìkolik let.
Pak ta druhá etapa, vše pøed tím, co¾ jsem bral jako dávnovìk kam patøil ten Karel IV, Bílá Hora a stejnì tak Rakousko-Uhersko .
Století mi pøipadalo jako doba nekoneèná..
A¾ teprve nedávno jsem si uvìdomil, jak je vše relativní (zase ta matematika), ¾e vlastnì já znám ji¾ události za více ne¾ celé století, ne ¾e by mi bylo 100 let, ale kdy¾ ke svému vìku pøipoètu tìch 30 let co znám z vyprávìní.
Musím proto pøiznat, ¾e jsem se zatracenì mýlil v pøedstavì, ¾e století je nekoneèná doba, ale pokud jde o ten dìjepis, tak tam všechny moje pochybnosti se naopak potvrdily.
V mládí jsem zpochybòoval oproti matematice dìjepis tím, ¾e tam se nedá nic vymyslet, vypoèítat odvodit. Všechno se musí nabiflovat. Tam i kdy¾ víte, kdy se narodil Karel IV. nespoèítáte kdy zemøel César, ani datum bitvy na Bílé Hoøe. To v matematice je to jiné, tam staèí znát pár vzoreèkù a pouèek a všechno si pak vypoètete, odvodíte.
Pøidru¾ila se zkušenost, ¾e v dìjepise, na rozdíl od matematiky, kde to co platilo pøed sto i více lety platí i dnes a bude platit za dalších sto let to vùbec tak není.
Vùbec neplatí to, co mì uèili ve škole, èasto z rùzných úst slyším, ¾e neplatí ani to co jsem za¾il a tak jsem si polo¾il otázku jak je to mo¾né.
Tìch dùvodù bude asi více, ale jeden je urèitì i v tom, ¾e v matematice se pohybují lidé, kteøí znají ta její pravidla, vzoreèky, zákony a ka¾dý diletant se sám znemo¾ní, zatím co ve výkladu minulosti se mù¾e pohybovat ka¾dý.
A tak jako u¾ ve škole platilo, ¾e pøi zkoušení z matiky to nikdo neokecal, buï vìdìl a znal, nebo to nevyšlo, výsledek byla kontrola pøedchozího postupu, tak ve výkladu minulosti se ukazuje, ¾e jde hlavnì o to kecání a hlavní je ten úèel, k èemu to má být pou¾ito, èemu to má slou¾it. Kontrola výsledkem nepøichází té¾ v úvahu, u¾ proto, ¾e zatím, co pro jedny je výsledek dobøe, tak pro druhé je stejný výsledek špatnì.
Proto¾e tuto úvahu pøedkládám seniorùm, tak se pokusím alespoò tìm, kteøí to vydr¾eli doèíst a¾ sem nabídnou radu:
I kdy¾ ta matematika je tak bájeèná, tì¾ko Vám mohu doporuèit se o ni zajímat, u¾ proto, ¾e její aplikace v dùchodu je pøíliš jednoduchá a s ohledem na výše dùchodù to má ka¾dý spoèítané na to šup jak ho utratit a poètù netøeba.
Doporuèil bych vám jiný pøedmìt, a to - pøírodopis, procházku lesem, parkem, mezi poli a ruèím vám za to, ¾e tam ty stromy, ptáèky, keøe, kopce, výhledy, prostì všechno to krásné ani s matematikou nespoèítáte a by» ka¾dému vyjde jiný výsledek, tak všechny jsou správné, pokud vám pøinesou pohodu.
Jaroslav Petøík
Další èlánky autora: