Vánoce, vánoce přicházejí...

Teoreticky je vyloučeno stihnout všechny přípravy na tradiční Vánoce. Umýt okna, uklidit šuplíky, odřezat v zazimované zahradě třešňové větévky, vymyslet a koupit dárky, upéct vanilkové rohlíčky, ořechové tyčinky, pusinky. Dalších dvacet druhů cukroví a stovky předvánočních úloh vynechávám, abych šetřila hard disk. (Nevím, co to je, ale prý to mám v počítači. Zatím to nevybuchlo.) A to ani nemluvím o lidech, kteří mají Vánoce zvlášť dobrodružné.

Mám známou, jistou paní Mařenku, která léta létá o Vánocích za vnoučaty do Austrálie. Když odletí, hryžu si při Televizních novinách nehty. Denně čekám, že ji uvidím, jak úpí někde v zahraničním vězení čekajíc na popravu. Protože paní Mařenka - aspoň to tvrdí - je všech pašeráků královna. Přes celnice, radary a jiné kontroly pašuje ty nejtvrdší drogy: sušené houby a mák! Zatím se vždycky vrátila živá, celá a spokojená, že českým Vánocům v Melbourne nic nechybělo, ale když po mně chtěla, abych jí půjčila na cestu knihu "Vejce a já", odmítla jsem. Přece jenom to riziko stětí nebo doživotí mi připadá dost vysoké.

Všude teď voní vanilka, skořice a hřebíčky a já jsem si vzpomněla, jak jsem se každý prosinec kdysi silně zajímala o bankovní sejfy. Na kolik přijde pronájem, jak je takový trezor velký, jestli je suchý a chladný... Protože rohlíčky, hvězdičky, kolečka i tyčinky sice vycházely v naší kuchyni z roury, byly patřičně ošetřeny a odloženy do spíže, ale odtud mizely beze stop. Jestli "bledly, ztrácely tvar, stávaly se neurčitými, rozplývaly se a nakonec unikly ventilací do mezihvězdného prostoru", jak popisuje miznutí pan Jirotka v Saturninovi, nevím. Já jsem podezírala manžela a syna, ale ti se tvářili jako barokní andílkové a zapírali, i když měli na nose šmouhu od vanilky...

Když už jsme při tom pečení, ráda bych vám předala recept, který poprvé uvedla ve své Kuchařské knize paní Terezie Vansová před osmadevadesáti léty. (Ne, nebyla jsem ještě na světě, i když si tím moji mladí nejsou jisti.) Já jsem k němu přidala jenom nějaké vlastní zkušenosti.

Potřeby:
15 dkg mletých ořechů, aspoň 1 vnouče ve věku, kdy si už umí hrát s plastelinou, Smotlachův Atlas hub anebo Google v PC, 15 dkg práškového cukru, dvoudecový pohár rumu, 1 vaječný bílek, mokrý hadr, 1 polévková lžíce kakaa a tabletka aspirinu.

Postup práce: smícháme ořechy, cukr a bílek (nešlehaný) a vypracovanou masu rozdělíme na polovice. Do jedné dáte pár kapek rumu, do druhé kakao a každou zvlášť důkladně propracujete. V Atlase hub (nebo na Google) najdete obrázek "Boletus reticulatus - hřib dubový" a vnouče navedete, aby takové hříbky vyrábělo. Ze světlé masy nožičky, z tmavé kloboučky, doporučená velikost je 3-4 cm. Asi po šesti minutách začněte běhat s mokrým hadrem po bytě: ořechovo-cukrovo-bílková hmota je nevysvětlitelně roztroušena všude: na vypinačích, na televizní obrazovce, na klikách, v nejvzdálenějším pokoji, za uchem vnoučete... Po patnácti minutách spolkněte aspirin a zapijte zbytkem rumu... Hotové hříbky se suší pár hodin na čistém papíře a pěkně vypadají na vánočních mísách s cukrovím. Kdo ten recept znal, ať ho přeskočí a nečte.

V prosinci jsme si uspořádaly vánoční zasedání i my tři staré kamarádky, Judita, Naďa a já. Hlavním bodem programu byly dárky pro naše děti a vnoučata. To je problém, protože na nás doléhá celosvětová finanční krize, špatná cirkulace krve v nohách a nedostatečná orientace v současném světě. Jako obvykle se ukázalo, že každá kráčíme svojí cestou. Judita řekla, že ona zabezpečuje pro rodinu většinu stravy. Prý už koupila krocana velikosti práškovacího letadla, prase od kyčlí dolů a ještě se chystá koupit kapra, jakého neviděl ani Jakub Wagner.

Dárky kupuje jenom pro pravnoučka a pro kocourka. Vloni je omylem přehodila: kocour dostal vláček, pravnuk myšičku s rybí příchutí. Oba prý byli velmi spokojeni a o výměně nechtěli ani slyšet. Naďa na téma "dárky" zachmuřeně podotkla, že její děti kazí její vnoučata, protože jim kupují pořád nějaké nové a nové chytré krabičky, které jsou tak drahé, že by za to byla za jejího mládí pěkná kráva. Nebylo nám úplně jasné, kdo koho kazí, a o těch krabičkách taky nemáme nejčerstvější přehled (iPody? tablety?čtečky? co ještě?), ale vřele jsme s Naďou souhlasily. Potom jsem se přiznala já, že v rámci rodiny kuji pikle, intrikuji a manipuluji s lidmi, aby za mne vybrali a koupili dárky ostatním. Já to potom jenom zaplatím, zabalím a omašličkuju...

Už jsem stará žena a tomuto světu nerozumím... Vloni, například, "za mne" koupila nevěsta jedné vnučce žehličku na vlasy. Za mého mládí jsme se natáčely, abychom byly kudrnaté. Moje kudrnatá vnučka si vlasy žehlí, aby je měla rovné... Druhá vnučka dostala "ode mne" náušnice. Moc jí sluší, ale bojím se, aby jí nepřerazily klíční kosti...

Moudrá babička však mlčí, nekritizuje, jenom se usmívá... Požalovat na záludnosti tohoto světa si může kamarádkám anebo na SeniorTipu.

Po probrání těchto banalit okresního formátu jsme nasadily vzdělaný, intelektuální výraz a dohodly jsme se, kam spolu v prosinci půjdeme my tři za kulturou. A šly jsme za pár dní na výstavu moderního výtvarného umění nejmladší slovenské generace. Moc se nám líbila, až na pár soch (snad to byly sochy?), které vypadaly, jako by utekly ze Sběrných surovin. Pro zotavení jsme zašly na výstavu celoživotního díla Josefa Lady. Člověku se tam udělá vánočně hezky a já začnu u zimních Ladových obrazů rozvíjet svoji oblíbenou teorii, že on je jediný malíř, který umí namalovat čas. Kolik je hodin, když se děvčátko ve vlňáku dívá na osvětlený stromeček v okně domu? A kolik je, když Mikuláš, čert a anděl kráčejí zasněženou vesnicí?

Na vánoční koncert mne vzali letos moji mladí. Byl v evangelickém kostele, hráli tam moji oblíbenou barokovou hudbu, která mne povznáší a zušlechťuje. Jenom kdyby kostelní lavice nebyly posledních pár století pořád tak zarputile pravoúhlé, takže se mi v nich zle sedí a bolí mne záda. Snad to má co dělat s pokáním hříšníků, anebo dokonce s očistcem...

Tady svoje vánoční povídání končím. Zbývá jenom popřát všem lidem dobré vůle pěkné Vánoce. A do příštího roku vysoký důchod a nízký cholesterol...

Blanka Burjanová

PS: Milá Ludmilko, tobě zvlášť přeji krásné, pohodové Vánoce, protože jsi se o SeniorTip tak příkladně starala. Ať se ti všechno daří i v novém roce 2013 ti upřímně přeje Blanka z Bratislavy.

Další články autorky