Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Matička

M a t i č k a – Toto krásné oslovení nepatřilo mamince. Kdepak. Vybavilo se mi před několika dny, když si vnučka povzdechla, že už se nemůže dočkat Mikuláše. Nám dárky nenosil nikdy, protože nám je nosila „matička“. Chodívala 8. prosince, samozřejmě večer.

Tento den, přesto že už patřil k těm nejkratším, trval snad nejdéle. Nemohla jsem se dočkat večera a příchodu osoby zahalené bílou plachtou a hovořící andělským hlasem. Kromě pochvaly či pokárání rozdávala velmi jednoduché dárky - jablíčka, ořechy a před válkou i datle a fíky. Všechno bylo vzácné, protože na naší zahradě se rodily jen pláňky a hrušky na sušení, kterým se říkalo tvarůžky. Byly kulaté a moc sladké.

Dost dlouho jsem na matičku věřila a s velkým napětím jsem vždycky očekávala její příchod. Už nevím, kdy to bylo, když jsem ji odhalila. Ruka, která mi podávala dárek, vězela v červeném svetru mé o sedm roků starší sestry Jarmilky.

Všechny podrobnosti kolem „matičky“ se mi z paměti vytratily, ale rukáv červeného svetru si pamatuji i se vzorečkem dodnes.

Hana Juračáková