Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Matièka
M a t i è k a – Toto krásné oslovení nepatøilo mamince. Kdepak. Vybavilo se mi pøed nìkolika dny, kdy¾ si vnuèka povzdechla, ¾e u¾ se nemù¾e doèkat Mikuláše. Nám dárky nenosil nikdy, proto¾e nám je nosila „matièka“. Chodívala 8. prosince, samozøejmì veèer.
Tento den, pøesto ¾e u¾ patøil k tìm nejkratším, trval snad nejdéle. Nemohla jsem se doèkat veèera a pøíchodu osoby zahalené bílou plachtou a hovoøící andìlským hlasem. Kromì pochvaly èi pokárání rozdávala velmi jednoduché dárky - jablíèka, oøechy a pøed válkou i datle a fíky. Všechno bylo vzácné, proto¾e na naší zahradì se rodily jen pláòky a hrušky na sušení, kterým se øíkalo tvarù¾ky. Byly kulaté a moc sladké.
Dost dlouho jsem na matièku vìøila a s velkým napìtím jsem v¾dycky oèekávala její pøíchod. U¾ nevím, kdy to bylo, kdy¾ jsem ji odhalila. Ruka, která mi podávala dárek, vìzela v èerveném svetru mé o sedm rokù starší sestry Jarmilky.
Všechny podrobnosti kolem „matièky“ se mi z pamìti vytratily, ale rukáv èerveného svetru si pamatuji i se vzoreèkem dodnes.
Hana Juraèáková