Scrabble

On si může někdo myslet, že takový jeden panák po ránu může zvednout někomu náladu, ale ty následky?........ Škoda mluvit. Je 9,30 hod.

Od rána čekáme na moji kamarádku Lidušku, se kterou už mnoho let hrajeme jednou týdně Srabble. Domníváme se, že si tím nejen procvičíme paměť, ale, že si i udržíme bohatou slovní zásobu. Tedy – čekám na ni hlavně já, i když tatík se ten den oholí a čistě obleče a neustále běhá před dům hlídkovat, jestli už jde. Tedy ne, že by jinak chodil ušmudlaný, na svou garderobu je nesmírně pečlivý. Dokonce si i sám pere a žehlí. Kromě ložního prádla - to dovolí vyprat mně. Jeho argumenty o vlastní pečlivosti nedbale pouštím jedním uchem tam a druhým ven. Vždycky říká: „Musím být na stráži, aby nemusela klepat nohama. Jistě bude opět obtěžkána dary pro nás.“ Tatík dostává dary rád. Sám však nerad dává, ale nepřetržitě mluví o své štědrosti, která až dozraje čas, ohromí kdekoho. Už jsem si zvykla. Nakonec, takové zasmání od srdce po ránu, jednomu spraví náladu. Taky se nechovám už tak, jako před čtyřiceti lety.

S těmi fousy to je legrace. Můj tatínek se holil celý život každý den elektrickým strojkem, tatík se holí jednou týdně žiletkou. Tvrdí, že každodenní holení je pěkná otrava. A taky, že potom lépe ocením jeho hladkou tvář. „Nesnesl bych pomyšlení, že sem se ti už okoukal“ říká. Při holení každý den bych prý tomuto úkazu nevěnovala náležitou pozornost.

Naše setkání s Liduškou zahajujeme hrnkem zrnkové kávy a panákem. Dnes si dáme aperitiv. Chystám led a skleničky a prosím tatíka, aby to nalil. Zbytek alkoholu pečlivě schovávám před jeho slídivými zraky. Když se vrátím, nevěřím svým očím. Všechny skleničky jsou plné až po okraj, div nepřetečou.
„Seš normální, copak tak se pije aperitiv?“
„No a co, když tak dlouho abstinuji. Snad mám právo na trochu té žbrundy!“

Opatrně usrkávám lahodný nápoj. Cvičně to ještě obkecávám, aby si snad nemyslel, že tomu tak bude každý den a čile debatujeme. Po dopití se mně mírně kříží oči a tatík začíná žoviálně žvatlat.
„Hele, nemysli si, že tě tady chceme. Běž dolů, ať si můžeme zahrát!“
Trvá drahnou chvíli než se odebere na zahrádku. Mezi tím se probudí kocour Pepíček a začne se svým kočičím koncertem. Od doby, co jsme museli uspat jeho sestru Milušku bezustání mňouká, pokud ho nechovám v náručí. Ale jeden taky musí občas uvařit a něco v tom baráku udělat. Tak choďte pořád s kočkou v náručí.

Otevíráme herní pole a vybíráme si první kostičky. Začínáme hrát. Můj mozek je jakoby obestřen jemným závojem utkaným z pavoučích sítí. Snažím se být konstruktivní a za každou cenu získat co nejvíc bodů. „Krucinál, nemám žádné samohlásky, To zas bude hra“. Ani Lidušce to moc nejde. Usilovně přemýšlí. Chodila jsem asi dva roky hrát tuto hru do jednoho klubu. Když pominu fakt, že jsem tam byla nejstarší, všichni mladí mně hravě převálcovali. Při klubové hře je délka tahu limitována časem (1,5 min.). V té době je třeba vymyslet smysluplné slovo, položit kostky do herního pole, spočítat bodové ohodnocení a zapsat si ho do herního plánu. My s Liduškou hrajeme tak, že si neklademe žádný časový limit. Po výše zmíněném panáku to ani nejde!

Usilovně čučíme střídavě na kostičky a na hrací pole a hodiny mezi tím neúprosně ukrajují čas. Po chvíli Lída prohlásí: „Myslím, že jsme to s tím pitím tentokrát přehnaly“. Musím napsat přehnaly s tvrdým „y“, protože tatík si to rozhodně nemyslí.

Po hodině dohráváme první kolo. „Hele Lído, jdi se podívat na zahrádku, jestli tam ten taťka nespí. Musím nám udělat nějaký oběd“. Budou bramborové placky s povidly, uvařenými z loňských švestek.

„ÓÓÓběd“ hulákám na plné pecky. Prvně přiletí pes Cony a žene se ke své misce. Drží dietu. Znechuceně nakoukne do misky, a když vidí suché křupky, vyčítavě se na mně podívá. Určitě si myslí: „Ty si dáváš samé lahůdky a já mám jíst tohle.“ Ještěže mně neříká jako tatík: „Matičko, necpi se tolik…“ Když vidí, že další příloha nebude, hbitě vyjí misku a posadí se k noze stolu v očekávání dalších dobrot. „Lžícostojící“ polévka i placky v nás zmizely jako když mávne kouzelným proutkem. Po obědě si dáme ještě druhé kolo. Alkoholové opojení se vytratilo a naše hra dostává rychlejší spád.

Po třinácté hodině Lída odchází. Škoda, zase to uteklo jako voda.

Irena Atzlerová

Možná nevíte, že Česko zná svého písmenkového krále
Acutil mistrovství ČR 2012 rozhodlo o nejlepších Češích ve hře Scrabble

Velký svátek všech “scrabblistů” je za námi. O víkendu 17. - 18. listopadu proběhl v Praze 19. turnaj ve hře Scrabble Acutil mistrovství ČR 2012. Sjelo se na něj 32 nejlepších z celé republiky, kteří prošli náročným pavoukem vyřazovacích turnajů. Celkovým vítězem i přes velkou konkurenci se stal Martin Kuča z Prahy (28 let), který ve finále porazil Pavla Chaloupku 2:1 (44 let, Kladno). Třetí místo získal Pavel Vojáček (48 let, Říčany u Prahy). Partnerem letošního mistrovství byl doplněk stravy pro zlepšení mozkových funkcí a podporu paměti - Acutil.

A jaký je návod Martina Kuči na úspěch? „Poměrně velkou roli, mým odhadem tak 40 %, hraje štěstí, ale na druhou stranu není náhodou, že ve finále mistrovství se objevují často stejní hráči. Tou ovlivnitelnou částí úspěchu je kombinatorika, tedy schopnost najít více slov v zásobníku než ostatní a naučení se důležitých slov pro hru - tohle je asi nejsnáze ovlivnitelné, jednu dobu jsem se učil třípísmenná slova - a pak je důležitá i taktika. Je dobré vědět, která bodovaná písmena ještě ve hře zbývají nebo nenahrávat zbytečně soupeři na bodovaná pole.”

Scrabble tříbí mysl a bystrost, ale také podporuje přemýšlení o jazyce samotném. Martin Kuča k tomu říká: „Kolikrát jdu po ulici a vidím nějaké slovo, například název obchodu a přemýšlím, jestli je ve Scrabblu platné a jestli by z něj přesmyčkou nešla udělat i nějaká další slova. Často mě také překvapí, když na některé slovo, které znám ze Scrabblu jako platné, ale nevím jeho význam, narazím v reálném životě, nedávno například engoba.”

Acutil mistrovství ČR 2012 pořádala Česká asociace Scrabble (ČAS), která vznikla v roce 1997 jako platforma pro propagaci hry Scrabble, a která podporuje kluby a jejich aktivity organizováním celorepublikových turnajů. Nejbodovanějším slovem letošního turnaje bylo slovo PROCÍTAL za 158 bodů, nejvyšší počet bodů byl 549. Nejmladšímu účastníkovi bylo 18 let, nejstaršímu 60. Mistrovství se zúčastnily mimo jiné dva manželské páry, dva rodičovské páry (matka s dcerou a otec se synem), tři partnerské páry, jeden strýc s neteří. Sešlo se zde také 5 Pavlů, 4 Martinové, dvě Hany a dvě Jany. Zpěvák, hudebník a příznivec Scrabble Vít Sázavský se umístil na 11. místě jako nejlepší šestibodový hráč.

ACUTIL
Acutil je doplněk stravy, který podporuje činnost mozku a kognitivní funkce. Přípravek zlepšuje koncentraci a paměť, což ocení především stresově či intelektuálně přetížené osoby, kterým pomůže bojovat proti psychické únavě. Specifická kombinace složek, obzvláště vitamínů skupiny B, chrání neurony a podílí se na procesech soustředění a pamatování, vitamín E chrání buňky a stimuluje imunitu. Omega-3 nenasycené mastné kyseliny hrají úlohu v celé řadě životních procesů a fosfatidylserin podporuje mozkové funkce. Acutil zvyšuje nejen krátkodobý výkon, ale působí rovněž dlouhodobě, pečlivě vybraná kombinace látek působí pozitivně také ve vyšším věku.

SCRABBLE
Hra Scrabble je známa ve 121 zemích světa, kde se jí prodalo více než 150 milionů kusů. Scrabble je desková slovní hra pro 2 až 4 hráče. Počet jednotlivých písmen a bodové ohodnocení závisí na jejich četnosti v jazyce. Úkolem hráčů je vytvářet vzájemně zapadající slova za co možná nejvyšší počet bodů. Podle Pavla Vojáčka z České asociace Scrabble zvyšuje hraní “jazykovou” inteligenci a rozvíjí slovní zásobu, proto by jej doporučil také jako příjemné zpestření ve výuce jazyků. Pokud dojde při hře k rozepři, je vhodné mít po ruce nějaký ten slovník, který rozhodne, zda slovo existuje či nikoliv. Oficiální slovníky obsahují kompletní přípustná slova, mezi nepřípustná slova patří ta, která jsou v pramenech označena jako vulgární a argotická.

Když v roce 1931 vrcholila hospodářská krize a architekt Alfred Mosher Butts přišel o práci, rozhodl se zúročit svou vynalézavost a zálibu v křížovkách. Hry s kostkou mu nic neříkaly, a proto vznikla původní hra Lexico - prozatím ještě bez hrací desky. Přes počáteční neúspěchy s žádostmi o patent, nastala výrazná změna v době, kdy se vlastník hry Criss-Crosswords James Brunot a jeho žena nadchli pro Buttsův koncept. Po dlouhém rozmýšlení o novém názvu hry se rozhodli právě pro „Scrabble“ a 16. prosince 1948 zaregistrovali ochrannou známku. Butts se dožil prvního mistrovství světa ve Scrabble i toho, jak jeho vynález obletěl celý svět.

Lucie Paseková

Více informací na: http://scrabble.hrejsi.cz/

Další články autorky