Jak jsem se stala redaktorkou - 20

Četnická pátrací stanice…

Také jste milovníky Četnických humoresek? Pak si možná rádi přečtete mé povídání s jejich autorem, četníkem Michalem Dlouhým. Protože je autorem řady knížek s příběhy, které se četníkům opravdu staly, a protože je zároveň rodákem z Kutné Hory, byl v dubnu letošního roku hostem na besedě v kutnohorské knihovně.

Jakmile jsem se to dozvěděla, zbystřila jsem. Četnické humoresky je jeden z mála televizních pořadů, které jsem si nikdy nenechala ujít, a u kterého se v obýváku u televize svorně sešla celá rodina.

Nádherné herecké obsazení, humor, napětí, láska – všechno tu je hezky promícháno. Ale abych nezdržovala, našla jsem si na pana Dlouhého na internetu spojení a ihned jsem mu napsala. Domluvili jsme se, že si na mě po besedě najde čas. Poslal mi i krásné historické fotografie z četnických archivů, určitě se nebude zlobit, když je přetiskneme i v Seniortipu.

Tak tedy pojďte se mnou, mezi četníky…

Četníci si zaslouží, aby se o nich vědělo

„Četnickým humoreskám se podařilo rehabilitovat četníky, a že jsem označován za jejich duchovního otce, na to jsem velmi pyšný,“ říká Michal Dlouhý (49), vrchní policejní rada, spisovatel a scénárista, odborný poradce v České televizi. Aby se odlišil od populárního herce stejného jména, na internetu ho najdete pod označením „Četník Michal Dlouhý“. Je čestným členem občanského sdružení Četnická pátrací stanice Praha. Sám o sobě říká, že pracuje u policie a odpočívá u četníků- to jsou jeho dva světy.

K historii četnictva se dostal přes svou diplomovou práci na vysoké škole a tématu zůstal věrný. Velmi rád pomáhá sejmout z četníků nespravedlivou nálepku zrádců, kolaborantů a nepřátel lidu.

Letopočty, rozmístění četnických stanic, jednotlivé kriminální případy i historky z natáčení sype z rukávu na besedách napříč celou republikou. Vděční posluchači jsou zahrnuti informacemi o počtech četníků, jejich hodnostech ve služební kariéře, výstroji, zbraních. Vždyť historie četnictva na našem území se začala psát už v roce 1849, rok po nástupu císaře Františka Josefa.

Za první republiky bylo u nás kolem 14 000 četníků na zhruba 2 800 četnických stanicích, 40 pátracích stanicích, ale i v pohotovostních oddílech, silničních kontrolních stanicích a dokonce i v několika četnických leteckých hlídkách. Jejich posláním bylo chránit společnost před zločinem a pečovat o veřejný pořádek a bezpečnost. Znali perfektně svůj rajón, jejich pracovní nasazení bylo obrovské, společenská prestiž vysoká. Vrchní strážmistr patřil ke společenské elitě každého města či obce.

Pan Michal přichází na besedy v četnické uniformě a budí zaslouženou pozornost. Vlastní velké množství písemných památek, fotografií, dobových dokumentů i kalendářů četnictva. Jak sám říká, na každé z besed se potkává s dětmi či příbuznými četníků, kteří svými vzpomínkami a materiály z rodinných archivů pomáhají dotvářet mozaiku jeho poznatků. „Setkání to bývají velmi milá a emotivní, ti lidé jsou vděčni, že mohou s pýchou na své předky vzpomínat a přestat se tvářit, že neexistovali, jak se o to pokoušel minulý režim. Vždyť kdo z nás by věděl něco o četnících, nebýt Četnických humoresek?

Mým „policejním tátou“ byl kriminalista JUDr. Miroslav Dočekal, který si mě po škole vzal k sobě na oddělení kriminální policie. Říkal, že si umím moc dobře hrát s počítačem, že mám neuvěřitelnou paměť a vůbec, že se mu hodím. To on mě doporučil jako odborného poradce kriminalistiky režiséru Dušanu Kleinovi a tím odstartoval mou televizní kariéru. Jsem mu za to vděčný. Spolupracoval jsem na seriálu Hříchy pro pátera Knoxe, s režisérem Hášou na Čapkových povídkách a pak i s několika dalšími režiséry na různých kriminálních filmech.

Osudovým režisérem se pro mne stal Antonín Moskalyk. Přišel jsem za ním, slavným režisérem, neznámý začátečník a předložil mu svůj nápad seznámit pomocí skutečných příběhů širokou veřejnost se záslužnou prací prvorepublikových četníků. Nejen, že mě nevyhodil, ale vzal ten nápad za svůj a prosadil ho- a nemyslete, jednoduché to nebylo.

Pan režisér věnoval projektu posledních více než deset let svého života, posílám mu tam nahoru své velké díky. Odešel v době své největší slávy, bohužel třetí sérii četníků už nedokončil a štafetu po něm přebrala jeho dcera Pavlína. V březnu roku 2006, dva měsíce po smrti jejího otce, jsem spolu s ní přebíral cenu „Týtý“- zrcadlo Kurta Gebauera za nejúspěšnější seriál roku 2005.“

Brněnská pátračka vstoupila do našich domovů a díky veliteli Arazímovi ve skvělém podání Tomáše Töpfera, a také díky všem, kteří se na seriálu podíleli, jsme se začali seznamovat s nelehkým životem četníků, přísnou disciplínou, s buldočím úsilím v honbě za zločinci. Mnohé osoby a všechny případy mají své reálné základy, dokonce i jména pocházejí z pátračky v Hradci Králové.

„Čtu hlavně odbornou literaturu, kterou potřebuji ke své práci,“ odpovídá na mou další zvědavou otázku pan Dlouhý. „Ale když mám čas, sáhnu po Švejkovi, mám ho doma hned v několika vydáních a velmi rád z něj cituji. Haškova karikatura četnického života- vzpomeňme na nepovedenou eskortu či fundovaného informátora Pepka Vyskoče- mě nepřestává bavit.“

Pan Michal Dlouhý je i spisovatelem. Dopsal již svou dvanáctou knihu z četnického prostředí a v plánu má minimálně dvě další. Knihy s názvy např. Případy z pátrací služby, Četnické trampoty, Četnický pes Alto, Páté přikázání, Za císaře pána, jsou samozřejmě k mání i na jeho besedách a zájemci si je odnášejí s vlastnoručním věnováním autora. Jsou plné skutečných autentických příběhů, vybraných z dobového tisku, odborné literatury i vzpomínek pamětníků.

Již v příštím roce se můžeme těšit na dokumentární cyklus Brněnské televize, nazvaný stručně „Četníci“. Dokumenty, svědci, skutečné osudy protagonistů seriálu Četnické humoresky, to všechno nám nabídne moderátor pořadu Tomáš Töpfer v jednotlivých půlhodinových dílech za doprovodu četnické hymny. V plánu je i seriál Četnické historky ze Slezska a Četnické trampoty z pátračky v Uherském Hradišti.

Naše četnictvo mělo i v mezinárodním srovnání výborný zvuk, byli jsme na špici dobové kriminalistiky. Český četník Ladislav Havlíček dokonce dal v roce 1931 základ kriminalistické metodě mechanoskopie, která je dodnes užívaná. V seriálu Dobrodružství kriminalistiky je této metodě, s jejíž pomocí je možné usvědčit kasaře či bankovní lupiče, věnován jeden díl.

Jen za první republiky u nás přímo ve službě zemřelo více než 100 četníků, v době protektorátu se mnozí zapojili do protinacistického odboje a byli zatčeni či popraveni, jiní v řadách protektorátního četnictva s nasazením vlastního života brzdili vyšetřování gestapáků, drobnými úskoky pomáhali získat čas pro likvidaci důkazů či útěku hledaných osob. „Byli to vlastenci,“ říká závěrem četník Michal Dlouhý, „přál bych si, aby se všichni dozvěděli, že službě obětovali všechno, že si zaslouží naši úctu a dík.“

Eva Procházková

Další články autorky