Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Málem cirkusaèkou
U¾ jsem jednou napsala, ¾e naše autorka EvaP. je má inspirace k napsání èlánku a tentokrát se mi to stalo zas. Ona toti¾ píše tak pìkné èlánky, ¾e jsem si pøedplatila ten èasopis, do kterého se píše a nemusím èekat, a¾ se vy ostatní doèkáte, ¾e je nabídne také na ST.
A vèera mi pøišlo další èíslo a v nìm, dalo by se øíct, úroda Evy, hned tøi èlánky a jeden z nich mi pøipomnìl dávnou dobu mých dvaceti let, na kterou jsem u¾ skoro zapomnìla. U¾ jako dítì jsem milovala nejen divadlo, ale i cirkusy. Kdykoliv pøijel do Olomouce, dotírala jsem na rodièe, abychom se šli podívat a nedala pokoj, dokud mi nevyhovìli. Pozdìji jako dospìlá jsem nìkolikrát mìla štìstí setkat se s nìkým z rodiny Berouskù a v¾dy to bylo zajímavé a pøíjemné.
Ale jednou, to bylo v Novém Boru a bylo mi tìch dvacet let, jsem málem zradila divadlo a zahájila kariéru právì u Berouskù. Rozlo¾ili se tenkrát s cirkusem na plácku nedaleko domu, ve kterém jsem bydlela a mnì to nedalo, abych nenahlí¾ela s dychtivou zvìdavostí "aspoò jedním oèkem mrknutí" do maringotek. Svìtští jsou vstøícní lidé, pozvali mne dál a já jsem pøekvapenì zírala, jak se dá taková maringotka úèelnì zaøídit vším, co je k ¾ivotu potøeba. No kdy¾ se tak dívám kolem sebe po svém minipokojíku, tak vlastnì od té velikosti maringotky nemám daleko. Dnes jsou jistì i ty maringotky zaøízené a vybavené dokonale modernì, ale i tehdy to budilo údiv.
A pobyli v tom Novém Boru nìkolik dní, tak se mi podaøilo mít i volný veèer, abych se dostala na pøedstavení a pak jsme dlouho sedìli v dru¾ném hovoru a pan Berousek, kdy¾ vidìl mou dychtivost - a pøedpokládal, ¾e jako hereèka budu schopná tu funkci zastávat - nabídl mi, abych nastoupila u nich jako moderátorka celého veèera. A rovnou ¾e i mohu nastoupit, i to bydlení v maringotce bude, dvì jeho dcery mají u sebe místo pro tøetí kamarádku.
Páni! No musím pøiznat, ¾e jsem byla docela vá¾nì rozhodnutá to udìlat. A musím - nevím jestli s vdìkem, ale asi ano - vzpomenout i pana øeditele divadla Strnada - který mi to další den pøi podávání výpovìdi rozmluvil. On nás mladé divousy ve svém souboru mìl opravdu rád a otcovsky vlídnì - leckdy i pøísnì - na nás dohlí¾el, jako bychom byli jeho vlastní.
A tak Berouskovi odjeli bez mne a pan øeditel si to moderování veèera odbýval zase sám osobnì. Anebo tøeba pozdìji pøece jen natrefil na takového cvoka neklidného, jako jsem bývala (anebo jsem?) já. Pozdìji jsem mnohokrát mluvení s mikrofonem u¾ila a¾ a¾, ale pøece jen - cirkus to nebyl. A co naplat - cirkus je cirkus. Dnes docela se zájmem sleduji sna¾ení herce Rosti Nováka ze starého loutkáøského rodu Matìje Kopeckého, který zalo¾il svùj cirkus, u¾ jiný, moderní. Dr¾ím mu palce, aby se jeho skupinì daøilo. Vidìla jsem v televizi dokonalou formu toho nového cirkusového pojetí - Circus du soleil - a je to opravdu nádherný zá¾itek.
Naïa Vencovská