Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Nenechte se nalákat!

Nedávno jsem s údivem a kapkou nespokojené nedůvěry četla článek o výzkumu, odkdy je dítě schopno přirozenou zvědavostí zvládnout počítač. Prý vědci došli k zjištění, že už od dvou let!!!

Odfrkla jsem nespokojeně, hnána nepřiznanou závistí - kdyby se tak zabývali něčím užitečným! Tuhle zkoumají sexuální život mušek octovek a teď dvouletý capart na mne dělá dlouhý nos, že já, životem otřískaná ženská po osmdesátce a ne a ne tomu krámu šáhnout na kobylku. Pořád ještě k tomu sedám s pocitem, že když budu obzvlášť hodná, tak mi dneska nic nevyvede a nechá mne přečíst si ST, pak kliknout na nabídku dalších činností a mrknout na poštu, jestli někdo z milých lidí nenapsal mailík - jen ještě do diskuze napsat vzkaz Zdence. Když jsem ho chtěla odeslat, zarazilo mne blikavé "gratulujeme, právě jste vyhrála - nějaký Ipad nebo tak nějak, povídám si, to by třeba potěšilo někoho z dětí, tož kliknu a opět gratulace a jen odpovězte na malilinkou lehounkou otázku a bude výhra vaše - otázka je opravdu lehká, ale hned za ní upozornění, že nejprve musím zaplatit vstup 79 korun a pak ještě hromada "musím" - no přeskočila jsem zpět na vzkaz Zdence, odeslala a chtěla na tu poštu...

A bác ho! Trest za hamižnost a za blbost, jak naletět na lákavé nabídky! Nejhornější lišta na obrazovce zmizela a tetelí se tam nevýrazné kolečko ježaté - nejspíš nějaká nápodoba zimního slunce, co se "bojí bejt" a moje potřebné tři tmavé čtverečky nikde. Tak se zkouším domluvit s tím ježatcem - no jasně, kdepak by! Tetelí se radostně dál, jako by se nechumelilo. Vlastně jsem ho teď teprve objevila, celou dobu na té obrazovce vnímám jen to, co znám a umím toho používat a teď teprve (po všech těch peripetiích poznání) jsem poznala, že ono tam to "cosi" je pořád a dokonce i když píšu maily. Tak jsem koukla na hodiny, sedm, tak to telefonovat do Prahy synovi o radu nelze, tou dobou sedí v autě a jede do práce a mluvit mobilem, jak známo, při tomhle není dobré. Nemluvě o tom, že špatně slyším a vůbec na rady po telefonu jsem moc "nervéz". Tak nezbývá, než vypnout písíčko hardverem. Ono se to nemá a mašině to nedělá dobře, ale říkal můj guru, že v nouzi jednou za hodně dlouhý čas... a já musím zubaři, je čas bouřek a nechat počítač hodiny zapnutý a jít pryč – ani náhodou. Uschla bych strachy. Sama za sebe se bouřky nebojím, ale své spotřebiče při ní vypínám ihned, tam jsem strachy, no však víte co. A tak raději zavřu oči a stisknu čudlík - honem ten prst zase odtáhnu - no a ono nic. Obrazovka svítí spokojeně dál. Ježíšku na křížku, co teď? Mohla bych sice vytáhnout celý ten krám ze zdi - no jo, mohla - jenže jak se k zásuvce dostat? Vidím ji snadno, je krásně po ruce pod deskou psacího stolu, jenže nemám dost dlouhou ruku, abych tam dosáhla a ohout se - no zkouším to, ale kdepak, pro zdravého člověka něco, co udělá bez uvažování, já zaskučím. Mohla bych si kleknout - no, panebože jen to ne - není větší bolesti, než kleknout na kolena - sednout? no jo a kdo mne pak zvedne? Já o svém věku nijak nepřemýšlím a s přesvědčením hlásám, že jsem zdravá jako řípa, což je v podstatě pravda, nekýchnu, nezakašlu, jím, spím - no tak to až tak moc ne - ale s pohyby je to ouvej, tam nefunguju.

Tak koukám smutně na obrazovku, kliknu aspoň na Seznam a pak mne cosi osvítí - zadám dotaz "PC nejde vypnout, jak pomoci", nebo tak nějak ten dotaz zněl a zřejmě dost inteligentně zadaný, protože se mi objevila hromada možností a rad, zkoumala jsme je poctivě a jedna z nich mi přišla vhodná k této situaci a už už jsem měla prsty na tom ALT+F4, když mne jakýsi pocit, že jsem přece technický analfabet a ničitel přístrojů, neználek, aby ho pomiloval a všude to léta hlásám a co když se to zasekne ještě složitěji a kdo pak pomůže a budu bůhví jak dlouho bez počítače... no nestiskla jsme to a přilákala mobilem maníka z mé pečovatelské místní firmy. Ten jen tak kliknul a šel. Jen mne poučil, že když bych chtěla vypínat hardvérem, tak tam ten prst musím držet aspoň pět vteřin a neucukávat hned. A jasně si o mně myslel své.

Popsala jsem pak mailíkem synkovi, co se dělo a on jen tak mimochodem v odpovědi prohodil, že ten alt s efkem nebyly marné a v podstatě jsem ho tím líčením pobavila. Protože jsem si naivně myslela, že vypnutím počítač už zapomněl na své trucování, tak jsme si s klidem odpoledne pustila ST - a krucipísek! ta horní lišta tam pořád není a to ježatý sluníčko pitomý se radostně tetelí a chechtá se mi zas! A tak jsem dostala vztek - já ti ukážu! Synek říkal, že ta rada na Seznamu nebyla od věci a tak jsme srdnatě klikla na ALT+F4 ... a ono to fungovalo! Až jsem se zalkla štěstím a už jsem na nic nečekala a vypnu¨¨la počítač úplně, aby si to nerozmyslel. A seděla v křesílku a koukala jako očarovaná na tu bedýnku, co mne už třetím rokem těší a moří, jak kdy má náladu a chuť. A najednou mi to došlo! Vždyť já jsem vlastně dneškem postoupila z první třídy kašičky do dalšího ročníku!! Samostatně mi napadlo poradit se se Seznamem, položit smysluplný dotaz, v té záplavě rad najít tu správnou - a nakonec - i když s odkladem a pomyšlením, že ani syn tu radu nehaněl - ji použít. A ono to fungovalo!!!

Naďa Vencovská

PS:Nepřehlédněte prosím! - Při pomyšlení na vandaly se mi dělá až zle, jak někdo může být tak necitelný, bezohledný a ničit s potěšením něco, co si lidé vybudovali pro užitek nebo radost a ten způsob vnikat do cizích webů a počítačů mi připadá jako stejně odporná forma vandalství, jen v modernějším technickém kabátě. A tak ani náš web pro seniory nebyl ušetřen a i když často čtu varování, přece jsem na to skočila a byla po zásluze potrestána. Buďte obezřetní! Nikde si před nimi nemůžete být jistí.

Další články autorky