Nejezdìte do Budapešti!
Mou pøekvapivou radu bych mìl vysvìtlit. Vzpomnìl jsem si na tuto pøíhodu v souvislosti se vèerejším datem – „pátek – tøináctého“. Do Budapešti se urèitì podívejte, je to velkomìsto vskutku evropského formátu, má svùj švih a atmosféru, své krásy a ducha, nádherné stavitelské památky, pozoruhodné galerie i svùj veletok.
Do Budapešti jsme se vydali pøed mnoha lety a byl právì pátek tøináctého. Jak jsme dopadli vám chci pøevyprávìt. Dcera, dnes dáma pøed penzí, byla ještì vysokoškolaèkou a jednoho dne se pøihnala se svým snoubencem, spolu¾ákem - v rámci výmìnné akce mìli mo¾nost získat na prodlou¾ený víkend pobyt na vysokoškolských kolejích v Budapešti, uprostøed mìsta, které jsme si u¾ dávno zamilovali. Neváhali jsme ani okam¾ik, vùbec nás ani nenapadlo, ¾e termín odjezdu - pátek tøináctého - by ten poutavý zájezd mohl nìjak zkomplikovat.
U¾ s denním pøedstihem jsme vyrazili s man¾elkou do nedalekého Brna na nákup valut a nìjakých tìch dobrot na cestu a po úspìšném vyøízení všeho plánovaného vyjeli na cestu zpìt. Pøi prùjezdu Pisárkami mì napadlo, ¾e jsme u¾ dlouho nebyli na Myslivnì, rozhodl jsem se pro kafíèko v té pùvabné lokalitì s nádherným výhledem na Brno a ani¾ jsem se ¾eny zeptal na souhlas, místo na Lískovec jsem odboèil smìrem nahoru na Kohoutovice. Na cestì mi pøeká¾el pomalý náklaïák, vyhodil jsem smìrovku a chtìl pøedjet. Nepodaøilo se, z pøevodovky se ozvaly zvuky rozkladu, øidiè se vyklonil z kabiny, za vydatného troubení »ukal na èelo, byl jsem nucen se s hanbou zaøadit, zastavit. Diagnóza byla jasná, u mého milovaného, velkého, pohodlného Fiatu odešla spojka (ještì jsem netušil, ¾e moc pátku tøináctého sahá i mimo tento kritický den). Na cestu domù s neskladným nákupem jsme si museli vzít taxík. Dùsledky pátku tøináctého mohou být docela drahé.
Z nedaleké telefonní budky jsem se poradil v autoservisu, pouèili mì jak k nim dojet. Pøi zhasnutém motoru zaøadit jednièku, nastartovat, popojet, a¾ bude potøeba zastavit – vypnout zapalování. Byla to pracná jízda, z Pisárek a¾ na tehdejší Konìvku, nìco jako na etapy, pøískokem vpøed. Má nadìje, ¾e se závada na poèkání odstraní, brzy zhasla, auto jsme museli nechat na nìkolik dní v servisu a nadìje na cestu do Budapešti pohasla.
Trn z paty nám vytrhl dceøin pøítel Honza, náhodou v tìch dnech mìl k disposici rodièovskou „stovku“, malinko obnošenou. Prý to potøebovalo jen nabít akumulátor a vymìnit ¾árovku kontrolky nabíjení, byla spálená. Pro dva zdatné kutily – hraèka.
V pátek jsme hned z rána nabalili nezbytné propriety a vyrazili vstøíc novým zá¾itkùm, sice s menším pohodlím, ne¾ jsme plánovali, ale pøece. Cesta zpoèátku ubíhala bez problémù. Na hranicích jsme museli zastavit, vyplnit celní deklaraci, obstarat razítka do pasù…Po chvilce odpoèinku jsme, asi oèekáváte, ¾e vyrazili na další cestu. Tak jednoduché to nebylo, startér jen dvakrát línì škytnul a zastavil zcela. Baterie dokonale vybitá! Kontrolka nabíjení, kterou jsme urèitì vymìnili za správnou, nesvítila, co¾ mìlo znamenat, ¾e dynamo nabíjí, ale to jen proto, ¾e se opìt spálila. Zapracoval opìt pátek, tøináctého. Vozidlo jsme museli za rozjaøených úsmìvù celníkù a hranièáøù roztlaèit.
Odmítl jsem pokraèovat v cestì, zvolili jsme menší zlo a první zastávkou se stal autoservis v nedalekém Györu. Ochotnì se nás ujali. Malièkost, vymontovali dynamo, které nedávalo proud, rozdìlali, byla to drobnost, cívka statoru se uvolnila a dík otøesùm, zpùsobeným jízdou, se utøepal její vývod. Mechanik pøívod pøipájel, cívku pro jistotu dùkladnì zpevnil, vrazil pod ni kus prešpanu, auto o¾ilo, byla oprávnìná nadìje, ¾e cestou do Budapešti se baterie dobije. (Polovina valut, urèená pro zá¾itky nabízené velkomìstem, ovšem zùstala v Györu - dùsledky pátku tøináctého mohou být docela drahé.) Ale do cíle jsme dojeli v poøádku.
Pobyt probíhal, a¾ na ponìkud ztenèené finance, v pohodì. Vykoupali jsme se v nezapomenutelných Séczhényiho lázních i v historickém Gellértu, veèer jsme se vydovádìli ve Vidám-parku, prolezli Rybáøské bašty a tiše obdivovali vedlejší nádherný Matyášùv chrám a pøedevším si opravdu pochutnali ve skvìlých maïarských restauracích. Abych nezapomnìl, Mátyáš – pince má nejen skvìlou historickou atmosféru ale i výborné vínko. Neberu v úvahu takovou malièkost, ¾e vysokoškolské koleje v Pešti v porovnání s kolejemi našich mladých byly jako ètvrtá cenová skupina k interhotelu, ale koho by to vzrušovalo. Dokonce se zdálo, ¾e auto opìt slou¾í, nabíjení opìt funguje, mohli jsme se bez obav vydat na zpáteèní cestu.
Bydleli jsme nedaleko sochy sv. Štìpána
V Széchenyiho lázních mù¾ete støídat páru, studený a termální bazén
Noèní pohled na rozlouèenou z Gellértu
A¾ po Bratislavu šlo všechno hladce. Sotva jsme ji opustili, jakoby z okolních polí do auta pronikal výrazný nepøíjemný zápach, nìco jako nìjaký páchnoucí postøik. Doprovázel nás dlouhé kilometry, nijak jsme se s tím nevzrušovaly a¾ k okam¾iku, kdy¾ u¾ poblí¾e Brna se zaèalo stmívat. Honza rozsvítil svìtla. Chyba, netušili jsme, ¾e akumulátor je u¾ na krajíèku sil, neunesl takové zatí¾ení a motor zhasl. Pohled pod kapotu napovìdìl, nejen¾e dynamo nenabíjelo, shoøelo, ale ten dusivý puch pocházel z hoøícího, ¾hnoucího vinutí, kontrolka, opìt spálená, pochopitelnì opìt „mlèela“. Museli jsme vùz opìt roztlaèit, a vybrat si: jet, nebo svítit. Pochopitelnì jsme vybrali to dùle¾itìjší. Nemusím dodávat pouèení: moc pátku tøináctého s oblibou doznívá!
Brnem jsme projeli ještì tak-tak za jakési, by» chabé viditelnosti. Za Brnem u¾ to bylo horší, ale podaøilo se nám povìsit se za automobil pøed námi. Vidìl, ¾e se nìco dìje, zastavil a po vysvìtlení se uvolil vést nás a¾ skoro domù, a¾ za Kývalkou se naše cesty rozešly. Poslední kilometry jsme u¾ dojeli krokem za tmy, pøed naším domem auto definitivì zhaslo a zmlklo zcela.
Vlastnì a¾ na poøádnou dávku adrenalinu a na neoèekávané vícenáklady všechno dopadlo dobøe. Ale radìji zopakuji: do Budapešti se urèitì rozjeïte, stojí za to, ale nejezdìte tam v pátek tøináctého. Nemuseli byste dopadnout tak dobøe, jako my!