Jak jsem se stala redaktorkou – 8.èást
Kde se pivo vaøí…
Taky si obèas øíkáte, ¾e ti novináøi píšou o tom, èemu vùbec nerozumìjí? Tak se pøiznávám, jsem jedna z nich. Pivu teda vá¾nì nerozumím, a pøece jsem mìla tu drzost, napsat o nìm reportá¾.
U¾ jsem se tu zmínila, ¾e mùj vztah ke sportu je velmi vla¾ný, a tak zatímco mùj mu¾ o letních víkendech vyrá¾í na cyklovýlety do okolí, já si zalezu na zahradì pod jabloò s kní¾kou a je mi fajn. Tenkrát pøijel s oèima navrch hlavy s pro nìj ú¾asnou informací- ve ®lebských Chvalovicích otevøeli malý pivovar.
®lebské Chvalovice je malá vesnièka v blízkosti našeho bydlištì. Má 90 domù, 95 stálých obyvatel, pár chalupáøù. Hospodu, obchùdek a …. pivovar. To jsem si nemohla nechat ujít. Notýsek, fo»ák a vzhùru na okraj CHKO ®elezné hory.
Majitel pan Kutílek byl velmi ochotný. Pøivítal mì v montérkách, s náøadím v ruce. Smál se, ¾e je takový Ferda Mravenec, práce všeho druhu. Všechno si opraví, všechno zaøídí a poøád je v poklusu. A a» prý se klidnì ptám, on bude pøitom dìlat.
No tak jsem se ptala – jak ho to napadlo, jak se to nauèil, jestli hostùm chutná a co na to man¾elka, kdy¾ je i v sobotu a v nedìli stále v pracovním. Ta u¾ prý si zvykla a ví, ¾e jeho nic neodradí, je takový buldok, co jde za svým. Kdy¾ ho nìco napadne, nedá pokoj, dokud toho nedosáhne.
„Nìjak se mi zdálo, ¾e je pivo èím dál tím horší, a tak jsem si øekl, ¾e si zkusím uvaøit své.“ Zaøízení koupil staré, u¾ skoro vyøazené, vymyslel pár fíglù, jak ho vylepšit a s pomocí kamarádù pøebudoval. Sehnal si knihy o výrobì piva, staèí prý pøesnì se jimi øídit. Pøemluvil svého kamaráda, sládka v dùchodu, aby mu alespoò z poèátku stál za zády a dal se do toho.
Je pøesvìdèen, ¾e pivo se musí vaøit s láskou a ne jen pro peníze. Proto prý se ve velkých pivovarech, øízených zahranièními ekonomy, kvalita tak zhoršila. Nabízel mi, a» ochutnám a ucítím ten rozdíl. S díky jsem odmítla. Nechápal, ¾e mluví s absolutním nepivaøem- mo¾ná poprvé v ¾ivotì…
První várku uvaøili pøed necelým rokem a mìli úspìch. Všechno se vyprodalo. Pivo sice nemá jméno, ale vìhlas u¾ má v širokém okolí. Prodali by 2x tolik, ale pan Kutílek u¾ výrobu rozšiøovat nechce. Prý mu to staèí, jak to je.
Zastavují tu místní, chalupáøi, cyklisté. 1-2 piva vypijí na místì, v malém prostoru pivovaru èi venku u dvou hospodských stolù, další si odnášejí v pet lahvích nebo vypùjèených soudcích. 2x do roka tu poøádají pivní slavnosti, na tìch posledních se sešlo pøes 150 lidí. Snìdli celého grilovaného býka, vypili pøes 10 hl piva, hrála tu harmonika, veselo bylo a¾ do rána.
Chmel se pøivá¾í ze ®atce, slad z Dobrušky, mìsíènì uvaøí 35 hl kvasnicového nefiltrovaného piva, nìkdy vaøí i speciální piva medová èi zázvorová, 11 stupòové, 12 stupòové, dokonce i 17 stupòové.
Smìla jsem si vyfotografovat i pravý pivovarský sklep, pøipadala jsem si jako ve filmu Postøi¾iny. Štamgasti uvnitø mi vysvìtlili, jaké skvìlé pivo se tu vaøí, jak je pivo krásnì hladké, co dìlá na jazyku a co ve sklenici. Musím jim vìøit, k tomuto tématu nemám co øíct.
Kdy¾ jsem se zeptala, jestli je mohu vyfotit „do novin“, zeptali se do jakých. Pípla jsem, ¾e do Doby seniorù- jejich vìk bych odhadovala na takových 30 let. Vybuchli v hurónský smích. „No, a» se smìjí, jen kdy¾ se nechají vyfotit,“ øíkala jsem si. Výtisk èasopisu, který jsem jim slíbila, si prý nechají zarámovat…
Malé pivovary u nás vyrostly jako houby po dešti. U¾ jich je kolem 150 a vìtšinou jsou velmi úspìšné. A stále pøibývají nové. Dívala jsem se na ty spokojené lidièky a v duchu jsem si pobrukovala: Kde se pivo vaøí, tam se dobøe daøí….
Eva Procházková