Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Pøíbìh - Univerzita tøetího vìku, pokraèování…
Zkouška - vìtšinou formou "rozpravy" - se na UTV podstatnì liší od zkoušek na jiných typech škol. Obyèejní, normální ¾áci a studenti na uèitelovu otázku "tak kdo nám nìco øekne o..." odvracejí zrak, zasouvají se do nitra lavic, pøedstírají krvácení z nosu, mdloby, ti herecky nadaní i záchvat malárie.
Senioøi na UTV na tuté¾ otázku zdvihají ihned obì ruce, nìkdo i francouzskou hùl. Všichni umìjí, a co víc, všichni to chtìjí i pøedvést! Zastavit seniorku, která první povstala (má jenom mírnou artrózu kyèlí) a teï øeèní o katedrále v Remeši, kterou vidìla na vlastní oèi, je nemo¾né. Paní mluví plynule a nedýchá, proto¾e pøi nadechnutí jí hrozí podìkování a odebrání slova (mluvím o ¾enách, proto¾e pánové jsou na UTV vzácní jako laný¾e v Pošumaví!).
Tak¾e zkoušky udìlají všichni.
V dalších letech jsme se vìnovali "specializacím". Já jsem si vybírala dìjiny (umìní, architektury, atd.). Seniorùm se historie studuje lehko, proto¾e její obrovskou èást pro¾ili. (Mnì se dokonce nìkdy po ránu zdá, ¾e pamatuji staré Egyp»any a faraóna Tutenchamona osobnì, ale potom si trochu zacvièím, vypiji kafe a pár století ze mne spadne).
Víte, jak èas bì¾í: je jenom pondìlí a pátek, leden a prosinec. Pøišel i rok, kdy jsme v èervnu promovaly tøi dìvèata z naší rodiny: vnuèka Zuzanka, vnuèka Katka a babka „JÁ“. Byla to sláva veliká, pøíbuzní kypìli obdivem a kyticemi a strýèek Pavel se mne zeptal hlasem plným cyankáli:"A co máš z toho studia? Zvýší ti dùchod?"
Dùchod mi nezvýšili. Ale získala jsem nové pøátele, pro¾ila jsem pøíjemné chvíle, všelico jsem se dozvìdìla, abych neumøela hloupá a moje vnuèky se všude chlubí, jakou mají šikovnou kolegyni- spolu¾aèku babièku.
Milí pøátelé, neváhejte a dejte se na U3V. A moc to neodkládejte, prý je tam u¾ poøadník delší ne¾ do domova dùchodcù...
Gabriela
Další èlánky autorky: