Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Pøíbìh - Univerzita tøetího vìku, pokraèování…
První roèník na této univerzitì je pestrý, je to dvanáct pøednášek z rùzných odboru, napøíklad filozofie, farmacie, zahrádkáøství,umìní, atd. Pøi tom "zahrádkáøství" vyšlo najevo, ¾e ze sto ètyø posluchaèù jenom tøi nemáme zahrádku a ihned jsme se stali opovrhovanou menšinou.
Vypadalo to, ¾e tato pøednáška ani neskonèí, proto¾e sto jedna posluchaèù tam mínilo zjevnì zùstat natrvalo a vyptávat se pana profesora, co je nejlepší proti krtkùm a jak proøezat správnì švestku…
Kdy¾ se setmìlo, navrhla jsem jít spoleènì nìkam na kafe. Vyèerpaný pan profesor prchnul, návrh se setkal s porozumìním a spolu¾áci/spolu¾aèky mi rychle odpustili, ¾e nemám zahradu, ¾e mám jen pa¾itku v koøenáèi - zvláš»ì, kdy¾ jsem jim prozradila, ¾e si na ni ¾ádám od Evropské unie dotaci...
Strašná pro mne byla pøednáška o ¾ivotosprávì seniorù. Uvrhla mne do èerné jámy deprese, hustì vylo¾ené kameny výèitek svìdomí. Vìdìla jsem, ¾e je zle, u¾ kdy¾ vstoupil pøednášející – pan docent. Bylo mu k sedmdesátce, ale vá¾il nanejvýš šedesát kilo i s titulem, pohyboval se svi¾nì a bylo vidìt, ¾e má odpornì (tj. závidìníhodnì) ploché bøicho, co¾ se na ten vìk snad ani nehodí.
Øekl nám, ¾e podle nejnovìjších výzkumù se má sedmdesátiletý èlovìk pohybovat dennì pìt hodin a ¾ivit se co nejvíce zeleninou a ovocem. Pod dojmem jeho pøednášky jsem zaèala dr¾et dietu a vydr¾ela jsem s tím a¾ do veèera. Taky jsem se dvakrát dost hluboce pøedklonila, ale nohy jsem si nevidìla a pochopila jsem, ¾e ¾ít zdravì bude slo¾ité, a ¾e to mù¾e trvat déle ne¾ rýma.
Následovaly zajímavé pøednášky z dalších odvìtví a pøišla první zkouška - pololetní…
Nespali jsme celou noc, proto¾e jsme se báli. Ta ostuda, kdy¾ neudìlám pohovor! Co mi øekne syn, co vnuèky? Nevìsta bude odteï vaøit èoèkovou polévku po svém, proto¾e ztratím v rodinì všechnu autoritu!
Vydr¾íte ještì jedno pokraèování?
Gabriela
Další èlánky autorky: